Bostonská městská rada
Před rokem 1909 se bostonský zákonodárný orgán skládal z osmičlenné rady radních a společné rady, kterou tvořili tři zástupci z každého z 25 obvodů města. Když byl v roce 1909 přepracován statut města Bostonu, byla rada radních a společná rada nahrazena devítičlennou městskou radou. Všech devět radních bylo voleno na celé město na dobu dvou let. Nová charta také dala starostovi právo vetovat všechny akty městské rady. První zasedání rady jako jednokomorového orgánu se konalo 7. února 1910.
Postup volby městských radních byl změněn kapitolou 479 zákonů z roku 1924, která stanovila volbu 22 městských radních, po jednom z každého obvodu, počínaje dvouletými volbami v roce 1925. Procedura byla znovu změněna kapitolou 356 zákonů z roku 1951, která stanovila volbu devíti městských radních, všech z každého obvodu, na dvouleté období.
V listopadu 1981 bostonští voliči opět schválili změnu složení rady, a to na 13 členů:
Referendum z roku 1981, které stanovilo současné třináctičlenné složení Rady, neuvádělo, jak budou hranice obvodů vytyčeny, pouze to, že obvody budou mít přibližně stejný počet obyvatel a hranice obvodů nebudou protínat městské obvody.
Rada vytvořila výbor pro stanovení obvodů, který navrhl několik různých možných map obvodů a uspořádal veřejná slyšení, než předložil jeden plán Radě ke schválení. Státní zákon vyžadoval, aby městská rada přijala konečné rozhodnutí o obvodech do 90 dnů od okamžiku, kdy jí bylo oznámeno, že referendum oficiálně proběhlo, což znamená, že o obvodech bude hlasovat Rada z roku 1982, nikoli Rada z roku 1981, která je vytvořila. Tehdejší předseda Patrick McDonough, který byl proti okrskovému zastoupení, jmenoval Rosemarie Sansoneovou, hlavní zastánkyni okrskového zastoupení, předsedkyní výboru pro okrsky, ale za další tři členy vybral Fredericka C. Langoneho, Dappera O’Neila a Johna W. Searse, kteří byli všichni proti okrskovému zastoupení. Langone i O’Neil se měli do Rady vrátit v roce 1982, ale Sansone v roce 1981 nekandidoval a nemohl by o hranicích obvodů hlasovat, pokud by výbor nepracoval rychle a nepředložil Radě plán do konce roku. Veřejná slyšení o možných hranicích obvodů byla plná vášnivých debat mezi zastánci vytyčení hranic, které by chránily jednotu čtvrtí, a zastánci vytyčení hranic, které by vytvořily dva převážně menšinové obvody a daly menšinám hlas v místní samosprávě. Spory se soustředily na Dorchester a South End. Dorchester, největší bostonskou čtvrť, bylo třeba rozdělit nejméně na dva obvody. Prostým rozdělením na polovinu by vznikl buď severní a jižní obvod, nebo východní a západní obvod. Východní obvod by byl převážně bělošský (75 % nebo více) a západní obvod by byl převážně afroamerický. Severní a jižní obvody by měly méně extrémní většinu. Mnozí obyvatelé byli proti oběma rozdělením s tím, že by prohloubily rasovou segregaci v Dorchesteru a pokračovaly v politické bezmocnosti menšin. Složitější rozdělení zohledňující oblasti s velkým počtem menšin by vytvořilo jeden převážně menšinový a jeden převážně bělošský obvod, ale s Dorchesterem by se zacházelo spíše jako s několika menšími čtvrtěmi, které by se rozdělily mezi okolní čtvrti, než jako s jednou komunitou. V různých návrzích byl South End vzhledem ke své poloze zastánci jednoty čtvrtí seskupen buď se South Bostonem nebo Back Bay/Beacon Hill, nebo s Roxbury zastánci obvodů s převahou menšin.
Dva dny před uplynutím 90denní lhůty předložil čerstvý radní Terrence McDermott, který byl jmenován jako Sansoneho náhradník na post předsedy výboru pro rozdělení obvodů, Radě plán, který byl schválen poměrem hlasů 7:2 (proti byli Raymond Flynn a Bruce Bolling). Dnešní hranice obvodů se jen nepatrně liší od hranic přijatých v roce 1982: South End a South Boston tvoří jeden obvod a Dorchester je zhruba rozdělen na východní a západní obvod. Po finalizaci nových obvodů se Rada potýkala s dalšími problémy, například s tím, zda by obvodní radní měli pobírat nižší plat než radní z velkých obvodů a kde by se na radnici daly najít kancelářské prostory pro další čtyři radní.