Bratři Shieldsové:

Poté se vydal na pochod ke Generální poště na Sackville Street, kde bojoval před páteční evakuací. Spolu s dalším slavným povstalcem – Michaelem Collinsem – byl poslán do věznice Stafford v Anglii a odtud byli oba posláni do zajateckého tábora Frongoch ve Walesu. Oba se do Dublinu vrátí koncem roku 1916, Collins, aby terorizoval Brity, a Shields, aby se vrátil na scénu v opatství.

William Shields – mezi přáteli známý jako Will – pracoval v irské státní správě na dublinském hradě, což muselo být během války za nezávislost zajímavé místo. Po Velikonočním povstání se připojil ke svému bratrovi v opatství a spřátelil se s dramatikem jménem Seán O’Casey. Zatímco Arthur, vysoký a štíhlý, byl romantickou hvězdou divadla, Barry Fitzgerald – pseudonym si zvolil proto, že stále pracoval ve státní správě a přitom si přivydělával jako herec – byl malý a tichý, ale měl komické kouzlo, které bychom dnes jednoduše přeložili jako hvězdná síla.“

Barryho vztah s O’Caseym měl brzy přimět předního irského dramatika, aby pro něj psal role, včetně kapitána Boyla ve hře „Juno and the Paycock“ a Fluthera Gooda ve hře „The Plough and the Stars“. Ve skutečnosti, když měla tato hra v opatství premiéru, vypukly nepokoje a malý Barry mohl boxovat rozhořčené divadelníky, kteří se pokoušeli dostat na jeviště.

Ve své skvělé knize „Hollywood Irish“ Adrian Frazier velmi trefně poukazuje na dva druhy lidí – katolíky a protestanty – pracující v opatství. O’Casey, rovněž protestant, vtrhl na scénu po irské občanské válce s hrou „The Shadow of the Gunman“ a stal se nejvýznamnějším irským dramatikem od dob Johna Millingtona Syngeho (rovněž protestanta).

Po „The Shadow“ následovala „Juno and the Paycock“ a poté „The Plough and the Stars“. Pluh se ukázal být ve své době v Dublinu zápalnou hrou. Zpochybňovala mnohé z tehdejších nacionalistických dogmat a přinesla přízemnost – byly v ní děvky, pijani a loupežníci -, která rozrušila velkou část vládní i církevní hierarchie.

Vytvořila také propast v opatství. Katoličtí herci byli velmi pochybovační a nervózní z některých O’Caseyho zásad vyjádřených v Pluhu, zatímco oba bratři Shieldsové stáli na straně svého přítele O’Caseyho. Tato propast se proměnila v otevřenou ránu, když opatství pod vedením Yeatse a lady Gregoryové odmítlo O’Caseyho „Stříbrný ploužák“.

Bratři Shieldsovi se stěhují do Ameriky

Bratři Shieldsovi a O’Casey začali hledat zelenější pastviny. Fitzgerald a O’Casey je našli v Londýně, zatímco Shieldsové prozatím zůstali v opatství. Státem (sotva) dotované Abbey však bylo v hrozném finančním stavu a bylo rozhodnuto, že se Abbey Players vydají na cestu do Ameriky, aby udrželi divadlo nad vodou.

Po represivní, dusivé atmosféře katolického Dublinu v novém Svobodném irském státě – Arthur Shields slavně prohlásil, že nechce „odříkávat své modlitby v gaelštině“ – se Spojené státy zdály úžasné a povzbuzující. Bratrům Shieldsovým to také poprvé poskytlo možnost vydělat si skutečné peníze, což bylo v jejich podomním obchodě v Dublinu téměř nemožné. Amerika také obsahovala něco, čemu se říkalo „Hollywood“, a vábení trvalo několik let, ale nakonec svedlo nejprve Barryho, pak Arthura.

Oba pracovali ve filmové verzi Johna Forda „Pluh a hvězdy“. Zatímco Arthur pokračoval s Abbey Players v mnoha funkcích, Barry zůstal v Hollywoodu, kde se po účinkování ve filmu „Bringing Up Baby“ s Cary Grantem a Katherine Hepburn stal známou tváří. Bratři se znovu sešli ve Fordových filmech „How Green Was My Valley“ a „The Long Voyage Home“. S příchodem druhé světové války uvízli v Americe a pokračovali v práci, většinou jako spolehliví charakterní herci.

Fitzgeraldův velký průlom nastal, když byl obsazen do role prastarého otce Fitzgibbonse (ačkoli mu v té době bylo pouhých 56 let) ve filmu „Going My Way“. Mírně řečeno ukradl film Bingu Crosbymu a byl nominován na dva Oscary, jako nejlepší herec ve vedlejší roli (kterého získal) a nejlepší herec (kterého získal Crosby).

Přečtěte si více: Oslava irských hvězd na hollywoodském chodníku slávy

(Zajímavý je rozdíl v platech: Crosby dostal 150 000 dolarů, zatímco Fitzgerald si odnesl jen 8750 dolarů). Fitzgeraldova dvojí nominace přiměla Akademii změnit pravidla v tom smyslu, že žádný herec nemůže být nominován ve dvou kategoriích za stejnou roli.

Oscar udělal z Fitzgeralda hvězdu a on pak dostával hlavní role ve filmech, včetně zásadního „Nahého města“ (1947). V této novátorské produkci Marka Hellingera, natáčené v ulicích New Yorku dokumentárním stylem, hraje Fitzgerald drsného newyorského detektiva z oddělení vražd, který má vyřešit vraždu modelky. Na svou dobu je film plný forenzní vědy. Film vedl ke vzniku televizního seriálu „Nahé město“ a bez něj by neexistovaly seriály „Zákon a pořádek“ a „Kriminálka“. Ve skutečnosti detektiv Jerryho Orbacha ze seriálu „Zákon a pořádek“ Lennie Briscoe vděčí za mnohé Fitzgeraldovu poručíku Danu Muldoonovi.

Fitzgerald natočil mezi filmy „Jdu svou cestou“ a „Tichý muž“ spoustu filmů – některé docela dobré jako „A pak už tam nikdo nebyl“ a „Stanice Union“ a některé hrozné jako „Top o‘ the Morning“. Shields mezitím našel stálou práci ve více než třiceti filmech a televizních pořadech ve stejném období. Vrcholem kariéry obou se však měl stát „Tichý muž“ Johna Forda.

„Tichý muž“ zůstává jedním z nejoblíbenějších filmů všech dob, ale zajímavý je i z kulturního hlediska. Fitzgerald hraje rošťáckého dohazovače Michaleena Oge Flynna, zatímco Shields hraje laskavého protestantského faráře, reverenda pana Cyrila Playfaira. Další známá hráčka z Abbey, Eileen Croweová, hraje manželku pátera Playfaira, zatímco ve filmu debutoval začínající herec z Abbey jménem Jack MacGowran, který hrál plachého šilhavého Ignáce Feeneyho.

„Tichý muž“ paradoxně představuje změnu herecké gardy v dílech Seana O’Caseyho i Samuela Becketta. O’Casey napsal role pro Fitzgeralda, které v následujících letech bude hrát MacGowran. (MacGowran hrál na Broadwayi Fluthera Gooda ve hře „Pluh a hvězdy“, když v roce 1973 v New Yorku ve věku 54 let zemřel na zápal plic; jeho poslední filmová role byla ve filmu „Vymítač ďábla“)

Přečtěte si více: Tichý muž měl premiéru před 68 lety! Tady je, co si o něm lidé mysleli

A v následujících letech se MacGowran stane oblíbeným hercem Samuela Becketta a Beckett bude psát role přímo na míru MacGowranovu talentu. „Autor a herec mají tak společné duchovní kořeny,“ napsal Mel Gussow v New York Times v roce 1970 o MacGowranově one-man show Jack MacGowran in the „Works of Samuel Beckett“, „že kdyby byl Beckett hercem, byl by MacGowranem, a kdyby byl MacGowran spisovatelem, byl by Beckettem.“

Po filmu „Tichý muž“ se Fitzgeraldova kariéra zúžila a natočil už jen čtyři filmy a několik televizních vystoupení. Zemřel v Dublinu v roce 1961. Shields nadále soustavně pracoval, zejména v televizi. Naposledy se objevil ve filmu s Charltonem Hestonem ve filmu „The Pigeon That Took Rome“ v roce 1962. Nepřekvapivě zde hrál vatikánského kněze, monsignora O’Toola. Zemřel v roce 1970 v Kalifornii.

Bratři Shieldsové jsou pohřbeni vedle sebe na hřbitově Deansgrange v dublinském Blackrocku. Na náhrobku Barryho Fitzgeralda je uvedeno pouze jeho rodné jméno William J. Shields. Oba konečně doma.

— Dermot McEvoy se narodil v Dublinu v roce 1950 a o čtyři roky později emigroval do New Yorku. Vystudoval Hunter College a celou svou kariéru pracoval v nakladatelském průmyslu. Je autorem knihy „Třináctý apoštol: A Novel of a Dublin Family, Michael Collins, and the Irish Uprising“, „Terrible Angel“, „Our Lady of Greenwich Village“ a „The Little Green Book of Irish Wisdom“. Žije v Greenwich Village v New Yorku.

* Původně vyšlo v únoru 2015, aktualizováno v březnu 2020.

Původně vyšlo v únoru 2015.