Brendan Gaughan
Terénní kariéraEdit
Gaughan vyhrál svůj první závod v roce 1991 v terénním závodě Southern Nevada Off-Road Enthusiasts (SNORE). V letech 1991, 1992 a 1993 se stal šampionem třídy 10 SNORE.
V roce 1995 přešel do seriálu SODA (Short-course Off-road Drivers Association), kde jezdil s vozem Dodge Ram pro tým Walker Evans. V roce 1995 se stal mistrem třídy 13. V letech 1996 a 1997 závodil v premiérové třídě 8 trofejních vozů s pohonem dvou kol, ale ani v jednom z těchto šampionátů nezvítězil, protože oba šampionáty vyhrál Scott Taylor. Na konci roku 1997 přešel s většinou jezdců SODA do týmu Championship Off-Road Racing (CORR) a do roku 1998 závodil v kategorii Pro-2, kde skončil třetí za šampiónem Rickym Johnsonem a Scottem Taylorem.
Největší vítězství získal na okruhu Crandon International Off-Road Raceway. Několikanásobné vítězství zde upevnilo jeho pověst jednoho z nejlepších off-roadových závodníků té doby, přičemž nejpamátnější souboj svedl v roce 1996 s budoucím šampionem NASCAR Jimmiem Johnsonem. Oba se utkali v průběhu celého závodu, přičemž Johnson musel po kontaktu se Scottem Taylorem dojet zezadu. Johnsonův vůz však podlehl poškození při havárii z předchozího incidentu s Jimmiem Crowderem a Gaughan si v Crandonu připsal své první vítězství v profesionální kategorii. Na toto vítězství navázal v následujícím roce v Crandonu, tentokrát jako pilot vozu Chevrolet.
Kariéra v NASCAREdit
Počátky kariéryEdit
Gaughan debutoval v NASCAR v závodě Truck Series v roce 1997 na Las Vegas Motor Speedway. S vozem Dodge č. 20 sponzorovaným společností Orleans Hotel & Casino pro Walkera Evanse se kvalifikoval jako 18. a dojel na 24. místě. V roce 1998 jel dva závody s týmem č. 20, ale oba závody nedokončil. V Las Vegas se také pokusil o svůj první závod Busch, ale nepodařilo se mu kvalifikovat. V roce 1998 se zúčastnil závodu Coca-Cola 500 na okruhu Twin Ring Motegi v Japonsku a byl účastníkem havárie, kterou odnesl i Bobby Hamilton.
Poté se rozhodl přesedlat na závody sériových vozů. V roce 1999 závodil ve Winston West Series a v letech 2000 a 2001 se stal šampionem na tomto okruhu. V roce 2000 se pokoušel kvalifikovat do závodu Busch Series na Pikes Peak International Raceway, ale do závodu se nedostal. V roce 2001 debutoval v Busch Series na okruhu Fontana pro Eda Whitakera, ale skončil na 41. místě. Následující týden se pokusil o svůj první závod Winston Cupu v Las Vegas, ale nekvalifikoval se. Sedmkrát také startoval v Truck Series za Billa McAnallyho a TKO Motorsports a dvakrát se umístil v první pětce.
2002-2004Edit
V roce 2002 Gaughan se svým otcem nasadil tým pro sebe do Truck Series na plný úvazek. S truckem č. 62 sponzorovaným společností NAPA Auto Parts dosáhl dvou vítězství na cestě k titulu nováčka roku. V roce 2003 řídil Dodge č. 62 sponzorovaný Orleansem pro svého otce Michaela a šestkrát vyhrál, včetně dvou vítězství na Texas Motor Speedway, což mu přineslo čtyři vítězství na této trati za sebou. Po většinu sezóny také vedl bodování, ale po havárii v posledním závodě sezóny s Martym Houstonem, týmovým kolegou jednoho z Gaughanových soupeřů o titul, Teda Musgravea, skončil na 4. místě.
V roce 2004 Gaughan přestoupil do Nextel Cup Series a jezdil s Dodge č. 77 sponzorovaným společností Eastman Kodak za tým Penske-Jasper Racing. Skončil druhý v hodnocení nováčků roku a 28. v konečném bodování. Sezonu zakončil se čtyřmi umístěními v Top 10, včetně nejlepšího umístění v Top 5 na okruhu Talladega Superspeedway, kde bojoval o vítězství, než Dale Earnhardt Jr. a několik dalších jezdců odsunulo Gaughana na čtvrté místo. Blízko vítězství byl v Glenu, kde v závěrečných 25 kolech vedl celkem sedm kol. Poté se 19 kol před koncem roztočil, rozbil převodovku a skončil na 34. místě. Na konci sezóny byl nahrazen Travisem Kvapilem poté, co majitel týmu Roger Penske nebyl spokojen s Gaughanovým postupem ve sportu.
2005-2020Edit
V roce 2005 se vrátil do Truck Series, za volant vozu Dodge Ram s číslem 77. V roce 2005 se vrátil do týmu Dodge Ram, kde se účastnil závodu Kobalt Tools 400 v roce 2012. V konečném bodovém hodnocení skončil na 19. místě s 2 umístěními v první pětce a 7 umístěními v první desítce. Počínaje závodem 23. září na Las Vegas Motor Speedway začal tým používat nové sportovní označení South Point Casino, jehož majitelem je jeho otec Michael.
V roce 2007 tým South Point přešel na Chevrolet Silverados, kde se Gaughan vrátil k výrobci, s nímž jezdil během svého snažení v šampionátu AutoZone West. V roce 2008 se měl tým South Point Racing spojit s týmem Wyler Racing do Wyler-Gaughan Racing, který nasazoval Toyoty č. 60 a č. 77. Z dohody však sešlo a SPR byla nucena ukončit činnost, takže Gaughan a 10-12 členů jeho posádky zůstali bez týmu. V sezóně 2008 Gaughan podepsal smlouvu s týmem Circle Bar Racing, který bude řídit Ford F-150 s číslem 10. Pětkrát se umístil v první desítce a v bodování skončil patnáctý.
V roce 2009 jezdil Gaughan s vozem No. 62 Chevy pro Rusty Wallace Racing v Nationwide Series. V roce 2010 se k RWR vrátil, ale tentokrát s vozem Toyota, protože RWR na konci roku 2009 změnilo výrobce. Za tým TRG Motorsports se zúčastnil také listopadového závodu Phoenix Cup, kde po havárii v prvním kole skončil na 43. místě. V roce 2011 se vrátil do Camping World Truck Series, aby řídil Toyotu č. 62 South Point pro Germain Racing, zatímco Michael Annett ho nahradil u RWR. Gaughan však nebyl spokojen se zaostávajícími výkony týmu a na konci sezony tým opustil. V roce 2012 nastoupil do týmu Richard Childress Racing, kde se zúčastnil 18 závodů mezi Truck Series a Nationwide Series a čtyř závodů Sprint Cup Series s vozem No. 33 South Point Casino Chevrolet. Gaughanovy výkony při jeho omezených příležitostech byly dobré – v 8 závodech trucků se umístil čtyřikrát v top 5 a v 10 závodech Nationwide Series se umístil pětkrát v top 10.
Gaughan se v roce 2013 vrátil do Truck Series na plný úvazek a se šéfem posádky Shanem Wilsonem řídil vůz č. 62 South Point Chevrolet týmu Childress. Po 77 odjetých kolech, 10 prvních 5 místech a 13 prvních 10 místech ve 22 závodech trucků v této sezóně bylo oznámeno, že Gaughan a Wilson se v sezóně 2014 přesunou na plný úvazek do Nationwide Series pro RCR.
Gaughan vyhrál svůj první závod Nationwide Series na Road America v červnu 2014 poté, co Alexi Taglianimu došel před závěrečným varováním benzín. Po souboji s Chasem Elliottem předjel Elliotta v posledním kole a závod vyhrál. Své vítězství prožíval velmi emotivně, protože jel s vozem věnovaným jeho zesnulému dědečkovi Johnu Jackiemu Gaughanovi. Po tomto emotivním vítězství Gaughan pokračoval v úspěších, když jezdil neustále vpředu a vyhrál závod VisitMyrtleBeach.com 300 v Kentucky.
V roce 2015 Gaughan opět závodil na plný úvazek v Xfinity Series za RCR. Jezdil také s vozem č. 62 Sprint Cup pro Premium Motorsports ve většině závodů série bez podpory RCR. Gaughan nedosáhl na vítěznou dráhu jako v předchozí sezóně, jeho nejlepším umístěním bylo druhé místo v Kalifornii. Sezonu Xfinity zakončil se 14 nejlepšími umístěními v kariéře.
V pohárové sérii Gaughan po 28. místě na začátku sezony v Atlantě neuspěl v kvalifikaci s Premium Motorsports v Martinsville a utrpěl první letošní DNQ. Poté se nekvalifikoval do pěti z následujících šesti závodů a při svém jediném startu v tomto období, v Talladega, píchl pneumatiku a havaroval. Úspěšně se kvalifikoval na Autism Speaks 400 2015 a znovu na Pocono, než utrpěl další dvě DNQ v Michiganu a Sonomě. V Daytoně se dostal do startovního pole a skončil na 28. místě poté, co ho více než polovinu závodu trápil zaseknutý plyn. Před závodem v Kentucky se s týmem Premium Motorsports dohodl na rozchodu.Sezona 2016 bude pro Gaughana znamenat třetí sezonu s číslem 62 v týmu RCR. Gaughan se na základě kariérních rekordů v počtu umístění v top 5 (4), top 10 (15) a průměrného umístění v cíli (11,4) kvalifikoval do Chase Xfinity Series. Gaughan se úspěšně probojoval do 8. kola díky dvěma umístěním v top 10 v prvních třech závodech. Round of 8 začalo smolně, když se Gaughan v prvním závodě Round of 8 v Kansasu prokličkoval trávou a po dvou závodech zůstal pod čarou pro postup do finále.
Po spekulacích o odchodu do důchodu Gaughan oznámil, že se v roce 2017 vrátí do vozu RCR s číslem 62. V roce 2017 se Gaughan vrátil do vozu RCR s číslem 62. Gaughan také oznámil, že pojede svůj první závod Daytona 500 od roku 2004, a to za tým Beard Motorsports. Pětistovku dokončil na 11. místě, což mu vyneslo start s Beardem ve třech zbývajících závodech pohárové série s omezovači.
Gaughan pak měl za sebou neutěšenou první čtvrtinu sezony Xfinity s mnoha mechanickými poruchami a několika případy, kdy se zapletl do nehod. Gaughanův průměrný výsledek v Xfinity po Talladega byl nižší než 25. místo. V Talladega se Gaughan vrátil do pohárového vozu č. 75 a skončil na 27. místě. Do vozu č. 75 se vrátil v závodě Coke Zero 400 v Daytoně, kde i přes účast v několika haváriích dokázal dojet na 7. místě. Bylo to jeho první umístění v top 10 v tomto roce a zároveň první umístění v top 10 a nejlepší umístění v poháru od roku 2004, kdy skončil šestý v závěrečném závodě Ford 400 na Homestead-Miami Speedway. Po skončení sezóny Xfinity 2017 Gaughan oznámil, že to bude jeho poslední kompletní sezóna v NASCAR, ačkoli má v úmyslu pokračovat v závodění na částečný úvazek za tým Beard na superrychlostních tratích pohárové série.
Při závodě 1000Bulbs.com 500 2019 v Talladega se Gaughan dostal až na druhé místo a na zlomek sekundy vedl, než byl inkasován při havárii, která poslala jeho vůz č. 62 do přemetu přes Kurta Busche a Matta DiBenedetta. Gaughan skončil na 27. místě a při nehodě se mu nic nestalo. Dne 21. prosince 2019 Gaughan oznámil, že po sezóně 2020 ukončí závodní kariéru.
Dne 9. února 2020 se Gaughan dostal do startovního pole v Daytoně, když dosáhl druhé nejrychlejší kvalifikační rychlosti ze všech necharterových týmů (188,945 mph; 33. místo celkově). V závodě skončil sedmý, což bylo jeho nejlepší umístění v Daytona 500. Gaughan také dosáhl umístění v první desítce v závodě Coke Zero Sugar 400. Ve svém posledním závodě NASCAR, YellaWood 500 v Talladega, skončil na 35. místě poté, co byl inkasován ve 2. etapě havárie.