Broadway Bootlegs: Proč je sledujeme a hledáme řešení, abychom už nemuseli

• Meg Masseron

Přes probíhající krizi COVID-19, která výrazně zasáhla divadelní komunitu a zanechala pracovníky v oboru bez práce a zranitelné, se broadwayská komunita na sociálních sítích rozhodla, že nyní je čas zapojit se do diskuse o bootlegu. Ano, konverzace, které se mnozí z nás po léta pečlivě vyhýbali, nyní začala v období, kdy všichni potřebujeme držet pohromadě, možná více než kdykoli předtím.

Aniž bych zabíhal do podrobností nebo vysvětloval, kdo tento diskurz inicioval nebo jak se vyhrotil, chtěl jsem se místo toho jako člověk, který doufá, že bude pracovat v broadwayském průmyslu, i jako jeden z nejstarších příslušníků generace Z ponořit do této kontroverze a podívat se na ni ze všech úhlů pohledu.

Boty jsou členy branže, zejména umělci, kritizovány po celou dobu jejich existence. Za prvé, jejich nahrávání může být pro účinkující rušivé, když si všimnou, že někdo v publiku natáčí. Navíc mnoha účinkujícím vadí, že zatímco oni dostávají zaplaceno pouze za 8 vystoupení, která každý týden odehrají, někteří lidé mohou jejich vystoupení sledovat doma zdarma, a proto jim za jejich tvrdou práci neposkytují zaslouženou odměnu. To je naprosto pochopitelné a je to skvělý důvod, proč mohou bootlegy tomuto odvětví škodit.

Jedná se však o mnohostranné téma, a zatímco některé škody mohou být způsobeny, jiní naznačují, že to může přinést i mnoho dobrého.

Koncept divadelního a broadwayského fandovství je v současné době na svém vrcholu. Někdo může říct, že je to díky sociálním médiím, ale další příčinou tohoto nárůstu lásky k divadlu mezi teenagery je skutečnost, že díky bootlegům se stalo mnohem dostupnějším. Zamyslete se nad tím: pokud jste teenager bez osobního majetku, s nemožností získat práci buď kvůli věku, nebo okolnostem či prostředí a vaši rodiče vám buď nemohou, nebo se rozhodnou nedat vám potřebné finanční prostředky na návštěvu broadwayského představení, jak se máte zajímat o divadlo? Protiargumentem je, že regionální divadla a zájezdová představení jsou jednou z možností. Bohužel je to pro mnohé sporný bod. Věci prostě nejsou tak černobílé.

Jako teenager jsem žil na předměstí Baltimoru, kde, pokud vím (a rozhlížel jsem se, věřte mi), nebylo v blízkosti žádné regionální divadlo, na jehož představení bych mohl chodit. Dominantní mimoškolní aktivitou byl sport, takže divadelní umění se nabízelo jen málo, a to, co se nabízelo, byla středoškolská představení, často stejných osm představení, na která si divadelní katedry mohly dovolit práva se svými velmi omezenými rozpočty a granty. Jistě, mohl jsem se jít podívat na zájezdové představení do Hippodromu v Baltimoru, ale to jezdilo jen občas a lístky byly běžně stejně drahé (nebo dokonce dražší) než průměrný lístek na Broadway.

Měl jsem to štěstí, že jsem v době svého dospívání viděl dvě zájezdová představení, ale to je jen moje výsada. Jsou teenageři ve venkovských regionech, kde o umění není zájem a není k němu přístup. Mohou být dva tisíce kilometrů od New Yorku, a to znamená, že musí zvážit nejen cenu vstupenky, ale i náklady na let a ubytování v hotelu.

Možná existuje místní divadlo vzdálené 30 mil, kde mohou vidět představení za 15 dolarů, a možná jim rodiče mohou tyto peníze dát, nebo je možná potřebují na nákup potravin. Pokud mohou toto představení vidět, je to jen jedno představení ve srovnání s naším privilegiem Newyorčanů, kteří mají Broadway hned za dveřmi a nabízí nám desítky možností. Jak mají tyto děti navázat kontakt s broadwayskou komunitou, která si možná zrovna povídá o loňském obnoveném představení Kiss Me Kate, které mezitím skončilo, když vůbec netuší, co je to za představení a jaké bylo obsazení, protože neměly absolutně žádnou možnost ho vidět na vlastní oči?

Nějaké řešení nabídly streamovací služby, ale při omezeném množství profesionálních záběrů je to jen dočasné řešení. Vůbec se nebere v úvahu, že někteří milovníci Broadwaye nemusí mít k některým představením kvůli geografické poloze vůbec přístup. V podmínkách používání Broadway HD se uvádí, že obsah se může v jednotlivých zemích lišit.

Něco, co si mnozí, kteří se do tohoto sporu zapojují, neuvědomují, je, že většina neobětuje výdaje za živé divadlo kvůli bootlegům, ale nahrazuje je, když jinak nemá možnost nebo schopnost. Kdyby na to měli peníze, utratili by je.

Teď, když žiju v New Yorku, utratím za divadlo pravděpodobně asi 20 % své výplaty, přestože jako vysokoškolák nemám vůbec moc peněz. Rozpočítávám se, kde se dá, díky studentskému spěchu nebo členství v TDF, nebo dokonce stánku TKTS, ale cokoli si můžu dovolit, za to utrácím! Proč? Protože bootleg není to samé. Stejně jako u živých sportovních přenosů, když nemám absolutně žádnou možnost jít na zápas Ravens osobně, podívám se na něj v televizi s nějakou pizzou a křidélky. Pokud si mohu dovolit lístek, jdu.

Ale to je ten největší problém: většina průměrných Američanů si to prostě nemůže dovolit.

Co tedy uděláme, abychom to napravili pro všechny, účinkující i fanoušky? To je podle mého názoru rozhovor, který měl proběhnout už dávno. Proč si jako průmysl a komunita vybíráme tento okamžik k tomu, abychom rozpoutali zlovolné hádky o morálnosti bootlegů a odsoudili ty, kteří je sledují, místo abychom společně hledali řešení? Proč jsme se rozhodli hádat, místo abychom vedli produktivní rozhovor o tom, jak můžeme divadlo učinit přístupnějším?“

Bootlegy nejsou jedinou příčinou problému v divadelním průmyslu. Jsou důsledkem problému: problému finanční nedostupnosti. Rozhodně můžete mít názor, že bootlegy tomuto odvětví škodí, ale pokud to jen nadhazujete, aniž byste aktivně generovali nápady, jak divadlo zpřístupnit širší veřejnosti, jen problém prohlubujete. Ba co víc, přispíváte k negativitě a frustraci, ve které se v současné době všichni topíme kvůli COVID-19 a utrpení, které přinesl.

Ještě jedna poznámka na závěr: je zklamáním, že pokud máme vést debatu právě teď, je to právě tato debata. Existuje tolik větších, přímo škodlivých problémů, které jsou trvalou krizí v tomto odvětví a o kterých jsem ještě neviděl probíhající diskusi. Whitewashing, sexuální přestupky, fatfobie a mnoho dalších témat jsou pro průmysl mnohem větším přímým ohrožením, ale zdá se, že o nich chce mluvit jen velmi málo lidí.

Ti, kteří se snaží o změnu, se mezitím rozhodli v tomto období historie Broadwaye složit brnění. Pozoruhodné je, že twitterový účet West Side Story Protest na začátku odstávky Broadwaye oznámil, že si z úcty k těžkostem, kterým bude divadelní průmysl čelit, dává pauzu. Pokud tato konverzace počká – konverzace, na kterou jsem já osobně čekal -, možná můžeme věc s bootlegem prozatím odložit… zejména vzhledem k tomu, že teď stejně nikdo nemůže vidět ani živé divadlo.