Bronwyn Bishopová
Poté, co si vytvořila ambice stát se političkou, vstoupila v 17 letech do Liberální strany.
Bishopová se silně angažovala v organizované politice, v roce 1961 vstoupila do Killara Young Liberals a během svého působení v této pobočce se stala viceprezidentkou. V roce 1973 se poprvé stala funkcionářkou Liberální strany jako předsedkyně pobočky Balmoral a později byla v letech 1981-1985 zvolena předsedkyní výboru sjezdu Liberální strany a v letech 1985-1987 první ženou v čele Liberální strany Nového Jižního Walesu.
Senátorka (1987-1994)Edit
Ve federálních volbách v roce 1987 byla Bishopová zvolena do Senátu na pátém místě na kandidátce Koalice v Novém Jižním Walesu. Byla fakticky náhradou jedna ku jedné za sira Johna Carricka, který odcházel z politiky. Byla druhou ženou, která zastávala funkci senátorky za Nový Jižní Wales, a první, která byla zvolena lidovým hlasováním; Sue Westová byla několik měsíců předtím jmenována na příležitostně uvolněné místo, ale svůj mandát neudržela. V roce 1989 byla Bishopová povýšena Andrewem Peacockem na stínovou ministryni pro veřejnou správu, federální záležitosti a místní samosprávu (1989-1990). Osvědčila se jako agresivní diskutérka proti Australské labouristické straně, zejména s ministrem zahraničí Garethem Evansem, který během jedné debaty v roce 1992 vykřikl do sálu: „Připomíná mi to výměnu názorů, kterou jsem nedávno slyšel v Parlamentním domě, když někdo řekl: ‚Proč se tolika lidem senátorka Bishopová okamžitě znelíbí?‘, na což zazněla odpověď: ‚Šetří čas‘.“
Přesun do Sněmovny reprezentantůEdit
Po prohraných volbách v roce 1993 začala koalice spekulovat o budoucnosti Johna Hewsona v čele Liberální strany. Od té doby až do začátku roku 1994 ukazovala řada průzkumů veřejného mínění, že Bishop patří mezi nejpopulárnější politiky v zemi. V průzkumech veřejného mínění trvale předstihovala Hewsona jako preferovaného vůdce liberálů a v únoru 1994 jí průzkum veřejného mínění přisoudil 13bodový náskok jako preferovanému premiérovi před Paulem Keatingem.
Krátce po volbách v roce 1993 rezignoval Jim Carlton, liberální poslanec za Mackellar. Bishopová se 24. února 1994 vzdala členství v Senátu, což bylo všeobecně považováno za podporu jejích ambicí stát se vůdkyní, a zúčastnila se následných doplňovacích voleb do bezpečného liberálního křesla. Ačkoli byla pohodlně zvolena, její plánovaný souboj s Hewsonovým vedením se setkal s neúspěchem, když v souboji se spisovatelem a filmařem Bobem Ellisem, který v doplňovacích volbách kandidoval jako nezávislý, nedosáhla očekávaných výsledků. Když Hewson v roce 1994 vypsal volby do vedení liberálů, Bishopová se rozhodla nekandidovat a Alexander Downer ji úspěšně vyzval na souboj o vedení strany.
Před svým sesazením Downerem přivedl Hewson Bishopovou zpět do čela strany, protože v předchozím roce od něj odmítla místo v čele strany. Hewson ji jmenoval stínovou ministryní pro městskou a regionální strategii.
Když se Downer stal lídrem, Bishopová se stala stínovou ministryní zdravotnictví, což je vysoká pozice, ale hned první den ve funkci vyvolala kontroverzi, když oznámila, že podporuje reklamu na tabákové výrobky, což vyvolalo kritiku jak ze strany Australské lékařské asociace, tak i její vlastní strany, která v roce 1992 podpořila zákon Keatingovy vlády o zákazu tabákové reklamy. Její výroky napadl tehdejší prezident AMA a brzy budoucí liberální poslanec za sousední křeslo Bradfield Brendan Nelson, který řekl, že: „V současné době existuje více než 50 000 lékařských výzkumů a literatury, které podporují názor, že kouření je pro člověka škodlivé“. Bishopová byla ze zdravotnictví odvolána a přesunuta do oddělení privatizace a vztahů mezi Commonwealthem a státy (1995-1996).
Howardova vláda (1996-2007)Edit
Když se liberálové v roce 1996 vrátili do vlády, premiér John Howard jmenoval Bishopovou ministryní v nižších funkcích. Byla první liberální ženou z Nového Jižního Walesu, která se stala ministryní. Od 11. března 1996 do 21. října 1998 byla ministryní pro obranný průmysl, vědu a personál a od 21. října 1998 do 26. listopadu 2001 ministryní pro péči o staré lidi. Právě v této funkci zažila svůj největší skandál, kontroverzi ohledně petrolejových lázní v roce 2000. Odhalení, že někteří obyvatelé melbournského soukromého pečovatelského domu Riverside utrpěli puchýře poté, co se koupali ve slabém petrolejovém roztoku jako léku proti svrabu, vedlo k celonárodnímu pobouření nad standardy péče, které Bishopové ministerstvo udržovalo. Po volbách v roce 2001 byla z ministerstva odvolána. Dne 1. ledna 2001 byla Bishopové udělena medaile ke stému výročí „Za službu australské společnosti prostřednictvím parlamentu a vlády“. V roce 2004 vedla kampaň za nástupnictví Neila Andrewa ve funkci předsedy Sněmovny reprezentantů, ale neuspěla.
Bishopová je přesvědčenou monarchistkou, spolu s kolegy ministry Nickem Minchinem a Tonym Abbottem podporovala kampaň „Ne“, která vedla k neúspěšnému republikánskému referendu v roce 1999, a při jedné příležitosti vystoupila na konferenci Australané za konstituční monarchii, kde varovala před „sedmi smrtelnými mýty republikánské debaty“. V reakci na nechvalně proslulou debatu v poledním pořadu televize Nine Network s moderátorem Rayem Martinem, který debatoval o tom, zda Austrálie zůstane konstituční monarchií, v živě vysílané televizní debatě se zpěvačkou Normie Roweovou a rozhlasovým hlasatelem Ronem Caseym, která skončila fyzickou rvačkou, vydal Bishop 17. července 1991 prohlášení pro média, v němž se praví „V polední show bylo možná pravé poledne, když se Ron Casey pustil do Normieho Rowea, ale toto chování ukazuje, jak moc se debata o monarchii rozdělila. Labouristická strana, která není spokojena s tím, že vidí zemi na kolenou v důsledku recese, musí být ráda, že rozděluje společnost v otázce, která nemá absolutně žádný politický význam.“
V srpnu 2005 Bishopová vyzvala k zákazu nošení muslimských šátků na veřejných školách, což je názor, který vyjádřila i další významná liberální poslankyně Sophie Mirabella. Premiér John Howard však prohlásil, že s tímto názorem nesouhlasí, neboť zákaz by byl nepraktický. V listopadu 2005 Bishopová vyjádřila názor, že „je proti nošení muslimského šátku, pokud není součástí školní uniformy. Je to proto, že ve většině případů se šátek nosí jako projev vzdoru a odlišnosti mezi nemuslimskými a muslimskými studenty“ a dále uvedla, že „nevěří, že zákaz židovské čepice s lebkou je nutný, protože lidé židovské víry nepoužívali čepici s lebkou jako způsob kampaně proti australské kultuře, zákonům a způsobu života.“
21. ledna 2006 na sjezdu Mladých liberálů v Sydney Bishopová prohlásila, že hodlá předložit návrh zákona soukromých poslanců, podle kterého by se „ničení nebo porušování“ australské vlajky stalo federálním trestným činem. Krátce předtím, než Howardova vláda přišla o funkci, Bishopová vedla Stálý výbor Sněmovny reprezentantů pro rodinu a lidské služby a vydala zprávu „Vítězná válka proti drogám: The impact of illicit drug use on families“ (Vítězná válka nad drogami: dopad užívání nelegálních drog na rodiny). Zpráva byla velmi kritická k minimalizaci škod a navrhovala povinnou adopci dětí mladších pěti let, o jejichž rodičích bylo známo, že užívají drogy. Zpráva byla široce kritizována řadou organizací, jako jsou Family Drug Support, Australští demokraté a Australská protidrogová nadace, za nedostatek důkazů, ideologický podtext a potenciál způsobit Austrálii obrovské škody.
V roce 2006, po incidentu s pálením vlajky během nepokojů v Cronulle v roce 2005 a vypálení vlajky jedním z melbournských umělců, předložil Bishop zákon o ochraně australské národní vlajky (znesvěcení vlajky) z roku 2006. Tento návrh zákona usiloval o to, aby bylo „trestným činem úmyslné zničení nebo jiné znetvoření vlajky za okolností, kdy by rozumná osoba mohla usoudit, že zničení nebo znetvoření má veřejně vyjádřit pohrdání nebo neúctu k vlajce nebo australskému národu“. Návrh zákona prošel druhým čtením, ale následně neprošel hlasováním ve Sněmovně reprezentantů.
Opozice (2007-2013)Upravit
Ve federálních volbách v roce 2007 byla Bishopová znovu zvolena do svého křesla se ziskem 0,62 bodu v primárkách a 3,04 bodu v preferencích dvou stran na mírně přerozdělených hranicích. Po svém jmenování do čela liberálů jmenoval Brendan Nelson Bishopovou do portfolia stínového ministerstva pro záležitosti veteránů.
Nelson přivedl Bishopovou zpět do čela strany v kontrastu s jejich minulým konfliktem z roku 1994, kdy Bishopová jako stínová ministryně zdravotnictví obhajovala reklamu na tabákové výrobky, což bylo v rozporu s postojem Nelsona, tehdejšího předsedy Australské lékařské asociace (AMA).
Po zvolení Malcolma Turnbulla předsedou Liberální strany však byla z tohoto portfolia vyřazena, aby se vrátila do zadních lavic. Navzdory spekulacím, že bude vyzvána k předčasným volbám ve svém křesle v Mackellaru pro příští volby, k tomu nedošlo a později potvrdila svůj záměr ucházet se o příští volby. Dne 5. května 2009 Bishopová kritizovala Turnbullovo vedení a řekla: „Zdá se, že Malcolm byl na začátku silný, ale nyní vyměkl“. Nicméně po Turnbullově ztrátě vedení strany a zvolení Tonyho Abbotta jeho nástupcem byla Bishopová 8. prosince 2009 jmenována stínovou ministryní pro seniory. Ve volbách v roce 2010 byl Bishop znovu zvolen a byl jmenován do vnějšího stínového ministerstva jako stínový zvláštní státní ministr a stínový ministr pro seniory.
Předsedkyně Sněmovny reprezentantů (2013-2015)Edit
Po vítězství koalice ve federálních volbách 7. září 2013 Tony Abbott oznámil Bishopovou jako kandidátku koalice na příští předsedkyni Sněmovny reprezentantů Austrálie. Bishop byl zvolen předsedou sněmovny 12. listopadu 2013. Stala se třetí ženou a první ženou, která není z řad labouristů, která tuto funkci zastávala. Byla také první bývalou senátorkou, která se stala předsedkyní dolní komory. Rozhodla se nenosit celý tradiční oděv předsedy sněmovny jako její předchůdce Peter Slipper, místo toho nadále nosila běžný pracovní oděv.
V říjnu 2014 se Bishopová stala nejdéle sloužící ženou v historii australského parlamentu, čímž překonala dosavadní rekord Kathy Sullivanové, který činil 27 let a 3 měsíce. V listopadu 2014 Bishopová prohrála svou kandidaturu na předsednictví Meziparlamentní unie.
Bishopová sklidila značnou kritiku za svou stranickost a tvrzení o zaujatosti ve funkci předsedkyně. Funkce předsedy parlamentu je nominálně nestranická. Během svého působení v předsednickém křesle Bishopová 393krát vykázala ze sněmovny labouristické poslance, ale pouze sedmkrát poslance koaliční.
Kontroverze ohledně výdajů a rezignaceRedakce
V polovině července 2015 se Bishopová zapletla do skandálu s výdaji „Choppergate“ týkajícího se jejího využívání parlamentních cestovních nároků, který nakonec vedl k její rezignaci na funkci předsedkyně sněmovny. Vyšlo najevo, že si 5. listopadu 2014 objednala lety vrtulníkem z Melbourne do Geelongu a zpět, aby se zúčastnila benefičního večera státní Liberální strany. Náklady na tyto lety činily 5 227,27 USD za cestu, která obvykle trvá hodinu tam i zpět po silnici. Bishopová odmítla kvůli žádosti o náhradu výdajů rezignovat a označila ji za „chybu v úsudku“, přičemž vyjádřila zklamání nad tím, že spor odvádí pozornost od opozice a její politiky. Souhlasila však s vrácením částky za let vrtulníkem plus pokuty ve výši 1 307 dolarů.
Kontroverzi podnítilo další odhalení výdajů na cestování. V roce 2014 Bishopová a čtyři parlamentní delegáti utratili 88 084 dolarů za dvoutýdenní cestu do Evropy v rámci své kandidatury na předsednictví Meziparlamentní unie, včetně téměř 1 000 dolarů denně za soukromé limuzíny. Bishopová rovněž vynaložila náklady ve výši více než 3 300 dolarů na výdaje za auto, aby mohla v letech 2010-2013 navštěvovat operu a další umělecké akce, a 800 dolarů na letenky na svatbu Sophie Mirabelly v Albury.
Tony Abbott v reakci na tuto kontroverzi prohlásil, že Bishopová je v takzvané „zkušební době“, a označil její chování za „přes čáru“, i když zachoval předsedkyni parlamentu důvěru. Z internetových stránek Liberální strany byl rovněž odstraněn přepis komentáře Tonyho Abbotta, který vyzval premiérku Julii Gillardovou, aby přiměla Petera Slippera k rezignaci kvůli skandálu s cestovními výdaji. Dne 31. července Tony Abbott oznámil, že ministerstvo financí přezkoumá všechny výdaje, které Bishopová za posledních 10 let uplatnila, včetně 800 000 dolarů uplatněných během roku 2014.
Podlehla politickému tlaku, Bishopová 2. srpna 2015 rezignovala na funkci předsedkyně sněmovny a přesunula se do zadních lavic. Komentátoři poznamenali, že premiér Abbott by se musel vypořádat s pravděpodobností, že „značný počet vládních poslanců by ji v návrhu na vyslovení nedůvěry nepodpořil.“
Ačkoli se původně spekulovalo, že 73letá poslankyně opustí parlament ve federálních volbách v roce 2016, Bishopová v prosinci 2015 oznámila svůj záměr znovu se ucházet o své křeslo v Mackellaru s tím, že byla „očištěna“ v souvislosti se skandálem „Choppergate“ ohledně výdajů a že „hrozba terorismu“ ji přesvědčila, že potřebuje zůstat v parlamentu. Podpora místních poboček liberálů v jejím křesle byla „oslabena“ po odhalení, že v září 2015 hlasovala pro Malcolma Turnbulla ve volbách do vedení liberálů a poté neúspěšně lobbovala u vysokých liberálů za ministerstvo v Turnbullově vládě, což potvrdil jeden z ministrů kabinetu, ale Bishopová toto obvinění popřela. V předvolebních výzvách kandidáta Waltera Villatora podpořili Mike Baird a Tony Abbott, aby nahradil Bishopa, a bývalého hráče Wallaby Billa Calcrafta podpořil Alan Jones. Bishop byl nakonec poražen Jasonem Falinskim poměrem hlasů 51 ku 39. Falinski ve volbách v roce 2016 udržel Mackellara za liberály.
Bishopová po vyšetřování svých financí vrátila přes 6 700 dolarů, ale neposkytla ministerstvu financí dostatek informací o svých angažmá, aby mohlo určit, zda se jednalo o oprávněné použití prostředků daňových poplatníků, či nikoliv. Uvedla, že po svém odchodu z parlamentu již nebude s kontrolou spolupracovat. Bishopová poskytla výkazy za finanční roky 2005-06, 2006-07 a 2013-14.
.