Buddy Holly
Charles Hardin Holley se narodil 7. září 1936 v Lubbocku, Texas, USA. Byl jedním ze čtyř dětí z manželství Lawrence a Elly. Rodina Holleyových se přestěhovala do Lubbocku, aby našla práci v bavlnářském průmyslu. Otec rodiny zastával různá povolání, mimo jiné truhláře, kuchaře a krejčího. Na začátku 50. let založil s naspořeným kapitálem malou stavební firmu. V rodinném podniku pracovali jeho čtyři synové. Rodina Holleyových byla velmi oddaná hraní a poslechu hudby, zejména blues, folku a country.
Malý Charles se v raném věku naučil hrát na housle, banjo, mandolínu, klavír a kytaru. Jeho pěvecké schopnosti se rozvinuly díky pěvecké soutěži, a to v době, kdy mu bylo pouhých pět let. Přesně v tomto věku poprvé vystoupil na pódium a zazpíval se svými bratry Larrym a Travisem (šestnáct a čtrnáct let) píseň „Down the River of Memories“, ve které bratři vyhráli pět dolarů. Rodina mu vždy říkala Buddy, odtud také pochází jeho umělecké jméno.
Když Holly nastoupil na střední školu J. T. Hutchinsona, spřátelil se s Bobem Montgomerym, s nímž sdílel společné žánry jako country a blues, a po nocích poslouchali stanice, které hrály písně žánrů, které měli rádi. V roce 1953 začali Holly a Montgomery hrát na středoškolských večírcích.
Jejich první nahrávkyEdit
Hollyho první známá nahrávka z roku 1949 byla verze písně „My Two Timin‘ Woman“ na drátový magnetofon, vypůjčený od kamaráda, který pracoval v hudebním obchodě.
O tři roky později Holly s Bobem Montgomerym nahráli písně „I’ll Just Pretend“ a „Take These Shackles from my Heart“, opět ve stejném domě a na drátový magnetofon, tentokrát však s Montgomerym na mandolínu. Tyto nahrávky byly později přeneseny na acetátové disky. Hollyho první nahrávku a tyto dvě a další nahrávky si můžete poslechnout na prvním CD boxu Not Fade Away: The Complete Studio Recordings and More.
Hraje pro lubbocké rádio KDAVEdit
S Jackem Nealem začal hrát v září 1953 v rádiu KDAV v Hollyho rodném Lubbocku. Diskžokej Hipockets Duncan nabídl místním hudebníkům, aby pro rozhlasovou stanici hráli živě. Během The Sunday Party duo Buddy a Jack předvedlo své nahrávky „I Saw the Moon Cry Last Night“ a „I Heard the Lord Callin‘ Forma Me“; tyto nahrávky byly později nahrány na acetátové disky v listopadu 1953. Na těchto nahrávkách Neal zpívá a hraje na kytaru a Holly hraje na rytmickou kytaru. Duncan navrhl, aby se poohlédli po baskytaristovi; při hledání kontaktovali Larryho Welborna. Brzy poté, v roce 1954, se Jack Neal ožení a nahradí ho Bob Montgomery, čímž vznikne dvojice Buddy a Bob. V následujících letech Buddy hrál v různých kapelách, koncertoval pro školy, na večírcích pro teenagery, na církevních akcích a v přímých přenosech pro reklamu KDAV.
Někdy v roce 1954 navštívili Buddy Holly, Bob Montgomery a Larry Trio Nesman Recording Studios ve Wichita Falls. V letech 1954-1955 nahrávali znovu, ale tentokrát ve složení: Holly, Montgomery, Trio, Jerry Allison, Don Guess a Sonny Curtis. Ve stejném studiu ve Wichita Falls natočili pět nahrávek písní „I Gambled my Heart“, „Flower of my Heart“, „Soft Place in my Heart“, „Door to my Heart“ a „Gotta Get You Near Me Blues“. 7. června 1955 se vrátil do studia, ale pouze s Montgomerym a triem, a nahrál skladby „You and I Are Through“ (pravděpodobně s úmyslem zařadit ji na stranu B singlu) a „Down the Line“, přičemž druhá jmenovaná píseň byla první společnou skladbou Normana Pettyho, Hollyho a Montgomeryho. V červenci nahráli píseň „Baby Let’s Play House“ a také novou verzi písně „Down the Line“. Poté se vrátili do studia, aby nahráli Curtisovy písně „I Gambled My Heart“, „I’ll Miss My Heart“, „This Bottle“ a „Queen of the Ballroom“, píseň Dona Guesse. Poslední dvě písně zůstaly nevydány. Teprve v roce 2008 vyšla skladba „Queen of the Ballroom“ na albu Not Fade Away: The Complete Studio Recordings and More.
Holly a Montgomery se zpočátku zajímali o country, ale jejich zájem se změnil, když v roce 1955 poprvé viděli Elvise Presleyho ve svém rodném městě. Po skončení představení šel Holly rovnou do Presleyho šatny a spřátelil se s ním. Díky tomuto přátelství si Presley pozval duo jako předskokany. A tak Buddy Holly a Bob Montgomery předskakovali Presleymu 13. února ve Fair Park Coliseum v Lubbocku. Na stejném místě vystoupili 14. října, Holly hrál s Bobem Montgomerym a Larrym Welbornem před Billem Haleym a Jimmym Snowem. 15. října hráli pro Presleyho znovu, tentokrát ve Fair Park Coliseum. Holly, Montgomery a Welborn předskakovali Martymu Robbinsovi ve Fair Park Coliseum. Později hráli také pro Carla Perkinse a Johnnyho Cashe.
Nahrávky u DeccaEdit
Když trio Buddy Holly, Bob Montgomery a Larry Trio vystupovalo v okolí Lubbocku v Nashvillu, skaut Decca Records Eddie Crandall náhodou navštívil jeden z koncertů a byl ohromen tím, co slyšel. Požádal kapelu, aby mu poslala několik demosnímků. Někdy v druhé polovině roku 1955 nahráli v Nesmanových studiích ve Wichita Falls acetáty s písněmi „Baby Won’t You Come out Tonight“ (známou jako „Moonlight Baby“), „Don’t Come Back Knockin'“, „I Guess I was Just a Fool“ a „Love Me“, na kterých se podíleli Holly, Don Guess a Jerry Allison. Chlapci představili své písně společnosti Decca, jejíž vedení bylo překvapeno a požádalo je o podepsání smlouvy. Vydavatelství hledalo konkurenta pro Presleyho.
Tato sestava se však rozpadla, protože Larry Trio dokončoval školu. Při hledání náhrady se Holly obrátil na kontrabasistu Joea B. Mauldin. Holly koupil svého Fendera Stratocastera asi za 600 dolarů. V Nashvillu však chtěli, aby se na nahrávání podíleli i jejich session muzikanti, a požádali Hollyho, aby na kytaru nehrál. Grady Martin hrál na rytmickou kytaru, Sonny na sólovou kytaru, Don Guess na baskytaru a Doug Kirkham na bicí.V této sestavě nahráli 26. ledna 1956 mezi sedmou a desátou hodinou dopoledne pod vedením Owena Bradleyho písně „Love Me“, „Don’t Come Back Knockin'“, „Blue Days, Black Nights“ a „Midnight Shift“. Sezení probíhalo v napjaté atmosféře, protože skupina neměla ve studiu úplnou volnost. Chlapci nebyli s výsledným produktem spokojeni. Přesto vydali „Blue Days, Black Nights“, první singl vyšel 16. dubna 1956 a během několika měsíců se ho údajně prodalo 19 000 kusů. Při podpisu smlouvy v únoru 1956 bylo jeho příjmení omylem napsáno bez e, takže vzniklo jméno „Buddy Holly“, které se hudebník rozhodl přijmout z uměleckých důvodů.
22. července 1956 nahráli písně: „Rock Around with Ollie Vee“, „Changing all Those Changes“, „Girl on my Mind“, „Ting-A-Ling“ a verzi „That’ll Be The Day“. Owen Bradley považoval píseň „That’ll Be The Day“ za nejhorší, jakou kdy slyšel, a proto žádná z písní z této session nebyla vydána. Rozhodli se zkusit poslední, třetí pokus a 15. listopadu 1956 nahráli písně „Rock Around with Ollie Vee“, „Modern Don Juan“ a „You Are My One Desire“. Asi devadesát dní před těmito posledními nahrávkami cestovali Holly, Sonny a Don 90 mil západně od Lubbocku za Normanem Pettym do Clovisu v Novém Mexiku. Kromě svobody, kterou nahrávání s ním přinášelo, bylo také výhodně levné: Petty byl placen za skladbu, nikoli za nahranou hodinu. Dne 22. ledna 1957 zaslala Decca Hollymu dopis, v němž ho informovala, že jeho smlouva vyprší 26. ledna 1957 a že vydavatelství nemá zájem ji prodloužit. Holly podepsal 16. května 1957 s Bobem Thielem smlouvu o prodeji master nahrávek písní „Words of Love“ a „Mailman Bring Me No More Blues“ vydavatelství Coral. Holly podepsal různé smlouvy se dvěma nahrávacími společnostmi: v jedné měl vydávat svou tvorbu pod jménem The Crickets na značce Brunswick, ve druhé měl nahrávky vydávat pod jménem Buddy Holly na značce Coral.
Vrátil se do Lubbocku, svého rodného města, kde Holly založil novou skupinu The Crickets spolu se svými přáteli Jerrym Allisonem na bicí, Joem Malduinem na kontrabas a Nikkim Sullivanem na rytmickou kytaru. Píseň v projektu, „That’ll Be The Day“, byla inspirována frází, kterou postava hraná Johnem Waynem neodbytně opakuje ve filmu Pouštní kentauři.
Nahrávky ve studiu Normana PettyhoEdit
Od 24. února 1956 do 10. září 1958 nahrávali Buddy Holly a The Crickets ve studiu v Clovisu v Novém Mexiku některé ze svých nejpopulárnějších písní. Od února do dubna 1956 nahráli „Baby Won’t You Come Out Tonight“, „I Guess I Was Just A Fool“, „It’s Not My Fault“, „I’m Gonna Set My Foot Down“, „Changin‘ All Those Changes“, Rock-A-Bye Rock“ a „Because I Love You“, od prosince do února „Brown Eyed Handsome Man“ a „Bo Diddley“. Ve dnech 24. a 25. února 1957 byl natočen hit „That’ll Be The Day“ a strana B tohoto singlu „I’m Lookin‘ For Someone To Love“.Na nahrávání se podíleli Holly jako zpěvák a sólový kytarista, Larry Welborn na baskytaru, Allison na bicí a Niki Sullivan, Gary Tollett a Ramona Tollett jako doprovodní zpěváci. Dne 25. května 1957 byly nahrány dvě pozoruhodné písně „Not Fade Away“ a „Everyday“, které znamenají Hollyho hudební průlom; instrumentace zahrnovala použití kartonové krabice a úderů do kolen jako bicích a také celestu, což byl v rockovém světě neobvyklý nástroj. O měsíc později, od 29. června do 1. července, byly nahrány písně „Peggy Sue“, „Oh Boy!“ a „Listen To Me“. Zatímco 8. dubna 1958 nahráli „Words of Love“, jednu ze svých nejpopulárnějších písní.
Singl číslo jedna a hitEdit
Po špatném prodeji singlů „Blue Days, Black Nights“ a „Modern Don Juan“ vydala 27. května 1957 společnost Brunswick Records (dceřiné vydavatelství společnosti Decca) singl „That’ll Be The Day“, kde byli uvedeni The Crickets, aby Holly neměl problémy kvůli již existující smlouvě se společností Decca. Tato epizoda by však vedla k právním problémům. V té době se ke kapele připojil Joe Moulding, který nahradil Larryho Welborna a začal hrát na kontrabas. Singl byl velmi úspěšný, dostal se na první místo v USA i ve Velké Británii, získal si slávu ve Velké Británii a v Cashboxu se dostal na třetí místo, kde se udržel dvacet týdnů. O několik měsíců později skupina tuto píseň spolu s „Peggy Sue“ předvedla 1. prosince téhož roku v populární The Ed Sullivan Show. Díky Pettyho kontaktům podepsala společnost Coral Records (dceřiná firma Decca) smlouvu s Buddy Hollym & The Crickets. Píseň „That’ll Be The Day“ definitivně posunula Hollyho a jeho kapelu k úspěchu.
Při jedné příležitosti, během turné po Velké Británii, Buddy Holly řekl:
Kdyby Elvis neexistoval, nikdo z nás by neuspěl.Buddy Holly.
Později byly vydány singly „Peggy Sue“/“Everyday“ a „Oh Boy!“/“Not Fade Away“, singly měly svůj úspěch, dosáhly 3., resp. 10. místa, ale ve Velké Británii byl lépe přijat „Oh Boy!“, který se dostal na 3. místo. Buddy Holly překlenul rasové rozdíly v rock and rollu; zatímco Elvis učinil černošskou hudbu přijatelnější pro bílé publikum, Holly oslovil černošské publikum, a když hrál se skupinou The Crickets v divadle Apollo v New Yorku ve dnech 16.-22. srpna 1956, přesvědčil dokonce černošské publikum.
Kapela se vydala na četná turné, během nichž díky jeho sympatické, společenské texaské osobnosti a také díky novým singlům „Words of Love“, „Maybe Baby“, „Not Fade Away“, „Peggy Sue“, „Everyday“, „Rave on“, „It’s So Easy“ a „Oh Boy!“Buddy se přátelil s mnoha svými nejvýznamnějšími kolegy, například s Chuckem Berrym, s nímž hrával karty, s Little Richardem, který oceňoval citlivost a genialitu mladého Texasana, s Eddiem Cochranem, jehož Buddy obdivoval pro jeho kytarový talent. Ze všech hvězd, s nimiž se spřátelil, se však jeho nejlepšími přáteli stali The Everly Brothers.
Sólová kariéraEdit
Vydavatelství Coral Records vydalo na podzim roku 1958 umělcovo první sólové album, které bylo zároveň druhým v jeho kariéře a jmenovalo se Buddy Holly, další album vyšlo také s The Crickets, The „Chirping“ Crickets, protože Buddy se podepsal pod The Crickets i jako sólový umělec. V srpnu téhož roku se Buddy oženil s Portoričankou Marií Elenou Santiagovou a postupně se vzdálil svým spoluhráčům a Normanu Pettymu. Na konci roku se s kapelou The Crickets definitivně rozešel. Přestěhoval se do New Yorku, kde požádal Dicka Jacobse, zda by mohl napsat hudbu, kterou by zpíval s orchestrem, na což Jacobs odpověděl kladně. Holly rychle napsala hudbu a s orchestrem nahráli ve studiu Pythian Temple „True Love Ways“, „Moondreams“, „Raining in my Heart“ a „It Doesn’t Matter Anymore“, z nichž poslední nahrála na jeden záběr. Na zasedání vystoupili Peggy Sue a Paul Anka. Vyšel singl „It Doesn’t Matter Anymore“/“Raining in my Heart“, který se stal novým britským číslem jedna.
DeathEdit
Koncem roku 1958 měl Buddy Holly finanční problémy a po rozchodu s kapelou The Crickets se rozhodl připojit k turné Winter Dance Party, které sestávalo ze série koncertů po čtyřiadvaceti městech během pouhých tří týdnů s Ritchiem Valensem, Dion and the Belmonts a The Big Bopper. Hudebníky doprovázela skupina Waylona Jenningse, kytarista Tommy Allsup a Carl Bunch na bicí.
Po vystoupení v Clear Lake ve státě Iowa se Holly s nahromaděnou únavou rozhodl pronajmout si malé letadlo, protože v autobuse se porouchalo topení a ten den byla velká zima (asi -30 °C), a také aby měl více času na spánek. Letadlo řídil mladý a nezkušený pilot Roger Peterson. Jeho letadlo mělo kapacitu pro tři cestující (čtyři včetně pilota), kteří museli za cestu zaplatit 36 dolarů. Po skončení koncertu letadlo odletělo z Clear Lake. O dvě a půl hodiny později, v jednu hodinu ráno, bylo letadlo nahlášeno jako nezvěstné. Hollyho v letadle doprovázeli Ritchie Valens a The Big Bopper. Ráno 3. února 1959 bylo v kukuřičném poli nalezeno zcela zničené letadlo a kolem něj tři těla hudebníků, kteří byli při obrovském nárazu do země na poli vyhozeni z letadla a na místě zemřeli. V pilotní kabině bylo nalezeno tělo pilota, který se z letadla nevysunul.