Bunker buster

Druhá světová válkaEdit

NěmeckoEdit

Ve druhé světové válce Luftwaffe vyvinula řadu neřízených raketových pancéřových pum pro použití proti lodím a opevněním.

Velká BritánieEdit

Pero ponorky U-Boat po zásahu Grand Slamem. Všimněte si postavy stojící na hromadě trosek.

Diagram průrazu střechou vzniklého zásahem Disneyho bomby do německé, Valentinské ohrady U-boatu. Bomba byla jednou z řady bomb svržených na bunkr během poválečných zkoušek

Ve druhé světové válce navrhl britský konstruktér Barnes Wallis, který se již proslavil vynálezem skákací bomby, dvě bomby, které se staly koncepčními předchůdci moderních bunkrových bomb: pětitunovou Tallboy a desetitunovou Grand Slam. Jednalo se o „zemětřesné“ bomby – koncept, který poprvé navrhl v roce 1939. Konstrukce byly velmi aerodynamické, což jim umožňovalo překonat rychlost zvuku při pádu z výšky 6 700 m (22 000 stop). Ocasní části byly navrženy s odsazenými ploutvemi, které způsobovaly, že se bomby při pádu otáčely. Díky stejnému principu jako u rotujícího vršku byly odolné proti vychýlení, čímž se zlepšila jejich přesnost. Měly pláště z vysoce kvalitní oceli, mnohem pevnější než typické bomby z druhé světové války, takže mohly přežít náraz do zpevněného povrchu nebo proniknout hluboko do země.

Ačkoli se dnes o těchto bombách může uvažovat jako o „ničitelích bunkrů“, ve skutečnosti byla původní teorie „zemětřesení“ složitější a rafinovanější než pouhý průnik zpevněným povrchem. Zemětřesné bomby byly navrženy tak, aby nezasáhly cíl přímo, ale aby dopadly vedle něj, pronikly pod něj a vytvořily „kamufláž“ nebo velkou zasypanou kavernu a zároveň vyvolaly rázovou vlnu v základech cíle. Cíl se pak zřítí do díry bez ohledu na to, jak je zpevněný. Bomby měly silná pouzdra, protože potřebovaly projít spíše skálou než železobetonem, ačkoli mohly stejně dobře působit i proti zpevněným povrchům. Při útoku na kotviště ponorek Valentin ve Farge prošly dvě Grand Slamy skrz 15 stop (4,5 m) železobetonového zpevnění – což se vyrovnalo nebo překročilo nejlepší současné specifikace průbojnosti.

Britská bomba Disney (oficiálně „4500 lb Concrete Piercing/Rocket Assisted bomb“) byla za druhé světové války zařízení určené k použití proti kotvištím ponorek a dalším superpevným cílům. Vyvinul ji kapitán Edward Terrell RNVR z Ředitelství pro vývoj různých zbraní Admirality, měla zjednodušené tvrzené pouzdro a vážila přibližně 4500 lb (2000 kg) včetně raketové sestavy. Skutečný obsah výbušniny činil asi 230 kg (500 lb).

Pro přesnost musely být bomby shazovány přesně z předem stanovené výšky (obvykle 6 100 m (20 000 stop)). Padaly volným pádem po dobu přibližně 30 sekund, dokud se ve výšce 5 000 stop (1 500 m) nezapálily rakety, které způsobily vymrštění ocasní části. Zážeh raket trval tři sekundy a zvýšil rychlost bomby o 300 ft/s (91 m/s), takže konečná dopadová rychlost činila 1 450 ft/s (440 m/s; 990 mph), tedy přibližně 1,29 Machu. Poválečné testy prokázaly, že bomby dokázaly prorazit betonovou střechu o tloušťce 4,47 m (14 stop a 8 palců), přičemž předpokládaná (ale neověřená) schopnost prorazit beton o tloušťce 5,08 m (16 stop a 8 palců) byla vysoká.

Spojené státyEdit

Po válce USA přidaly k Tallboyi určitou formu dálkového navádění a vytvořily Tarzon, bombu o hmotnosti 5 443 kg (12 000 liber), která byla nasazena v korejské válce proti podzemnímu velitelskému centru poblíž Kanggye.

ModernEdit

Příklad bunker busters při práci na letecké základně Ali Al Salem v Kuvajtu

Během operace Pouštní bouře (1991) vznikla potřeba hloubkové pumy podobné britským zbraním z druhé světové války, ale žádná z leteckých sil NATO takovou zbraní nedisponovala. Jako provizorium jich bylo několik vyvinuto během 28 dnů, přičemž jako nábojnice byly použity staré dělostřelecké hlavně ráže 8 palců (203 mm). Tyto bomby vážily přes dvě tuny, ale nesly pouze 647 liber (293 kg) silné výbušniny. Byly naváděny laserem a označeny jako „Guided Bomb Unit-28 (GBU-28)“. Prokázaly se jako účinné pro zamýšlenou roli.

Příkladem ruského bunker busteru je KAB-1500L-Pr. Je dodáván s letouny Su-24M a Su-27IB. Uvádí se, že je schopen prorazit 10-20 m zeminy nebo 2 m železobetonu. Bomba váží 1 500 kg (3 300 lb), přičemž 1 100 kg (2 400 lb) tvoří průbojná hlavice. Je naváděna laserem a má udávanou přesnost zásahu 7 m (23 stop) CEP.

USA mají řadu na zakázku vyrobených bomb k pronikání zpevněnými nebo hluboko zakopanými konstrukcemi:

Nejnověji USA vyvinuly 30 000 liber vážící GBU-57.