Buprenorfin
Některé názory vyjádřené v následujících poznámkách k nově schváleným přípravkům je třeba považovat za předběžné, protože v době jejich zveřejnění mohlo být k dispozici jen málo publikovaných údajů a v Austrálii bylo málo zkušeností s jejich bezpečností a účinností. Výkonný výbor redakce se však domnívá, že připomínky učiněné v dobré víře v počáteční fázi mohou mít stále svou hodnotu. Před předepsáním nových léků je podle výboru důležité získat podrobnější informace ze schválených informací o přípravku od výrobce, z informačního centra pro léky nebo z jiného vhodného zdroje.
Subutex (Reckitt Benckiser)
0,4 mg, 2 mg a 8 mg sublingvální tablety
Schválená indikace: závislost na opiátech
Australská příručka pro léčivé přípravky, oddíl 18.6.3
Buprenorfin je částečný agonista opioidních receptorů. Přípravek byl v nízkých dávkách (0,2 mg) používán jako sublingvální analgetikum. Vyšší dávky byly nyní schváleny pro léčbu závislosti na opiátech. Buprenorfin lze použít při detoxifikaci nebo jako udržovací léčbu. Jeho působení na receptory snižuje touhu po opioidních drogách.
Lék se užívá sublingválně z důvodu first-pass metabolismu, který následuje po perorální dávce. I při sublingválním podání mají tablety biologickou dostupnost pouze 30-35 %. Buprenorfin je metabolizován systémem cytochromu P450. Jelikož se na něm podílí CYP3A4, inhibitory tohoto enzymu, jako jsou makrolidová antibiotika, mají potenciál zvyšovat koncentrace buprenorfinu. Většina metabolitů se vylučuje žlučí. Vzhledem k tomu, že buprenorfin má průměrný poločas 35 hodin, je možné podávat některým pacientům menší než denní dávku.
Randomizovaná studie porovnávala účinnost buprenorfinu s účinností klonidinu a naltrexonu u162 pacientů podstupujících detoxifikaci. Detoxifikaci úspěšně dokončilo 65 % pacientů, kterým byl podáván klonidin, 81 % pacientů, kterým byl podáván klonidin a naltrexon, a 81 % pacientů, kterým byl podáván buprenorfin.1 Cochrane Collaboration přezkoumala důkazy podporující buprenorfin při léčbě odvykání od opioidů, ale nedospěla k jednoznačnému závěru.2
Pro udržovací léčbu by měl být buprenorfin užíván nejméně šest hodin po poslední dávce heroinu. To proto, aby se snížilo riziko vyvolání abstinenčních příznaků. U pacientů přecházejících z metadonu by měla být prodleva před zahájením podávání buprenorfinu nejméně 24 hodin. Léčba se zahajuje dávkou4 mg, která se zvyšuje podle reakce pacienta. Maximální dávka je 32 mg denně. Jakmile je pacient stabilní, lze frekvenci dávkování snížit. Někteří pacienti si vystačí se třemi dávkami týdně.
Buprenorfin byl srovnáván s metadonem. Jedna studie zkoumala 72 pacientů po dobu šesti měsíců. V léčbě sice zůstalo více pacientů užívajících metadon, ale obě léčby fungovaly dobře. Testy moči ukázaly snížení užívání opioidů; 60 % testů bylo u pacientů užívajících buprenorfin negativních ve srovnání s 66 % testů u pacientů užívajících metadon.3
Významným problémem buprenorfinu je riziko zneužití. Vzhledem k tomu, že pacienti, kterým je buprenorfin podáván na bolest, se mohou stát závislými, je zřejmé, že může vyvolat závislost. Někteří pacienti tablety rozmělňují, aby si mohli lék aplikovat injekčně. To je nebezpečné, zejména pokud pacient užívá také benzodiazepiny. Při injekčním podání buprenorfinu a benzodiazepinů došlo k úmrtí v důsledku kardiorespirační deprese.
Další nežádoucí účinky je obtížné identifikovat, protože nežádoucí reakce hlášené v klinických studiích mohou být způsobeny abstinencí nebo opioidní toxicitou. Mezi hlášené příznaky patří bolest hlavy, bolest břicha, zimnice, nespavost, nevolnost, zvracení a průjem. Může dojít ke změně funkce jater a u některých pacientů se vyvine hepatitida.
Pokud je rozhodnuto o ukončení léčby, buprenorfin by neměl být vysazen náhle. Doporučuje se postupné snižování dávky během tří týdnů.
Buprenorfin se ve Francii používá k léčbě drogové závislosti od roku 1996. Sesterský časopis australského časopisu Prescriber La Revue Prescrire přezkoumal jeho používání a shledal jej jako účinnou léčbu. Francouzské zkušenosti potvrzují, že hlavní rizika buprenorfinu jsou spojena se zneužíváním. Doporučují, aby mezi předepisujícím lékařem a lékárníkem probíhala dobrá komunikace, zejména o tom, kolik tablet najednou vydat. Důležité je také používání buprenorfinu jako jedné ze součástí koordinovaného lékařského a psychosociálního léčebného programu.4