Cancer Prevention & Current Research
Antrochoanální polyp, který je také známý jako „Killianův polyp“, je benigní solitární léze s hustou vrstvou mucinu. Vzniká z antra čelistní dutiny a přechází přes sinus ostium do nosní dutiny, choany a pokračuje dolů do nosohltanu. Jedná se o stopkatou a prolapsovanou perleťově bílou edematózní nosní sliznici. Segment v horní čelisti je obvykle cystický, přičemž nosní a choanální segmenty jsou obvykle pevné.1 Choanální polypy mohou také vycházet ze sfenoidální dutiny, nosní přepážky a dalších částí nosní dutiny.2-4 Hlavním příznakem prezentace je především nosní obstrukce. Ta se může vyskytovat většinou jednostranně, i když v literatuře byly popsány i oboustranné ACP. Antrochoanální polypy představují pouze ~5 % sinonazálních polypů. Nejčastěji se vyskytují u mladých dospělých ve 3. až 5. dekádě. Častěji se vyskytují u mužů než u žen.5
Přesná etiologie není známa. Ve skutečnosti toto onemocnění není spojeno s nosní alergií. Některé z postulovaných příčin jsou spojeny s infekční etiologií. Je také doložena souvislost mezi antrochoanálním polypem a chronickou rinosinusitidou.6-8 Chronická sinusitida je přítomna u ~25 % pacientů, ale příčinná souvislost nebyla jednoznačně prokázána. Jednou z dalších hypotéz je Bernoulliho fenomén, kdy podtlak způsobený prouděním vzduchu v dýchacích cestách kolmo na ostium vede k rozšíření polypu do nosní dutiny.6,7 Častěji se vyskytují u osob s alergií, cystickou fibrózou, citlivostí na aspirin nebo některými infekcemi. Jedná se o výrůstky na sliznicích. Růst polypu je způsoben překážkou žilního návratu z polypu. K této překážce dochází na úrovni ústí čelistní dutiny. Tato žilní stáza zvyšuje edém polypoidní sliznice, čímž se zvětšuje její velikost.
Patologicky jsou antrochoanální polypy totožné s jinými zánětlivými polypy. Na rozdíl od ostatních polypů však mají obvykle úzkou stopku vycházející z čelistní dutiny.5,7
Pro stanovení diagnózy a plánování léčby je nutná nosní endoskopie a počítačová tomografie (CT). Radiografická diagnóza se obvykle provádí pomocí nekontrastního CT vyšetření. Při konvenčním rentgenovém snímku od PNS však můžeme nalézt jednostrannou opacifikaci čelistní dutiny a nazofaryngeální masy. Někdy můžeme pozorovat oboustranné postižení dutin (23-42 %). Obvykle se dává přednost CT vyšetření, protože CT vyšetření poskytuje podrobné informace o anatomii paranazálních dutin i o rozsahu postižení dutin a anatomické variantě.
Následují znaky, které můžeme vidět při nekontrastním CT vyšetření PNS a které jsou nejlépe zhodnoceny na pravých koronálních nebo koronálně reformátovaných snímcích:
- Homogenní dobře ohraničená masa vycházející z čelistního antra, s hustotou mucinu.
- Masa obvykle rozšiřuje maxilární ústí a lze pozorovat její rozšíření do nosohltanu.
- Hladké rozšíření maxilární dutiny.
- Bez přidružené kostní destrukce okolních kostních struktur.
Antrochoanální polypy však mohou vykazovat vyšší hustotu, pokud jsou dlouhodobé a/nebo mají přidruženou plísňovou infekci.9 Kontrastně zesílený sken může prokázat periferní zesílení. Na MRI lze ocenit střední až nízký signál na T1 a vysoký homogenní signál na T2 vážených snímcích. Periferní enhancement lze ocenit na postkontrastních snímcích. Impaktovaný mucin/hemoragický obsah vykazuje vysoký signál na T1 vážených sekvencích.
.