Charles Aznavour
Hudební kariéraEdit
Aznavour měl zkušenosti s vystupováním na jevišti už v době, kdy začínal svou hudební kariéru. V devíti letech měl role ve hře Un Petit Diable à Paris a ve filmu La Guerre des Gosses. Poté se Aznavour začal věnovat profesionálnímu tanci a vystupoval v několika nočních klubech. V roce 1944 navázal partnerství s hercem Pierrem Rochem a ve společném úsilí vystupovali v mnoha nočních klubech. Díky tomuto partnerství začal Aznavour psát písně a zpívat. Mezitím Aznavour v roce 1944 napsal svou první píseň s názvem J’ai Bu. První úspěchy partnerství se dostavily v Kanadě v letech 1948-1950.
V počátcích své kariéry Aznavour předskakoval Edith Piaf v Moulin Rouge. Piaf mu tehdy poradila, aby se věnoval kariéře zpěváka. Piaf pomohla Aznavourovi rozvinout výrazný hlas, který stimuloval jeho nejlepší schopnosti.
Aznavour, někdy označovaný za „francouzského Franka Sinatru“, často zpíval o lásce. Byl autorem nebo spoluautorem muzikálů, více než tisíce písní a natočil devadesát jedna studiových alb. Aznavourův hlas směřoval k tenorovému rozsahu, ale disponoval nízkým rozsahem a zabarvením typickým spíše pro baryton, což přispělo k jeho jedinečnému zvuku. Aznavour mluvil a zpíval v mnoha jazycích (francouzsky, anglicky, italsky, španělsky, německy, rusky, arménsky, neapolsky a kabylsky), což mu pomohlo vystoupit v Carnegie Hall v USA a na dalších významných místech po celém světě. Nahrál také nejméně jednu píseň arménského básníka z 18. století Sayat-Nova (v roce 1988), arménsko-francouzskou píseň s Bratschem (v roce 2007) a populární píseň Im Yare (v roce 2009) v arménštině. „Que C’est Triste Venise“, zpívaná ve francouzštině, italštině („Com’è Triste Venezia“), španělštině („Venecia Sin Ti“), angličtině („How Sad Venice Can Be“) a němčině („Venedig in Grau“), byla velmi úspěšná v polovině 60. let.
V roce 1972 vyšlo jeho 23. studiové album „Idiote je t’aime…“.“, které obsahovalo mimo jiné dvě jeho klasické skladby – Les plaisirs démodés (Staromódní rozkoše) a Comme ils disent (Jak říkají), přičemž druhá jmenovaná pojednává o homosexualitě, což bylo v té době revoluční.
V roce 1974 zaznamenal Aznavour velký úspěch ve Velké Británii, když se jeho píseň „She“ během čtrnácti týdnů držela čtyři týdny na prvním místě UK Singles Chart. Jeho další známou písní ve Spojeném království byla v roce 1973 píseň „The Old Fashioned Way“, která byla v britské hitparádě 15 týdnů.
Mezi umělce, kteří nahráli jeho písně a spolupracovali s Aznavourem, patří Édith Piaf, Fred Astaire, Frank Sinatra (Aznavour byl jedním z mála evropských zpěváků, kteří byli pozváni k duetu s ním), Andrea Bocelli, Bing Crosby, Ray Charles, Bob Dylan (Aznavoura označil za jednoho z nejlepších živých interpretů, které kdy viděl), Dusty Springfield, Liza Minnelli, Mia Martini, Elton John, Dalida, Serge Gainsbourg, Josh Groban, Petula Clark, Tom Jones, Shirley Bassey, José Carreras, Laura Pausini, Roy Clark, Nana Mouskouri a Julio Iglesias. Francouzská popová zpěvačka Mireille Mathieu s Aznavourem mnohokrát zpívala a nahrávala. Anglický zpěvák Marc Almond byl Aznavourem označen za jeho oblíbeného interpreta jeho písní, když v 90. letech 20. století přebásnil Aznavourovu píseň „What makes a man a man“. Almond uváděl, že Aznavour měl na jeho styl a tvorbu velký vliv. V roce 1974 nahrál Jack Jones celé album Aznavourových skladeb s názvem Write Me A Love Song, Charlie, které bylo v roce 2006 znovu vydáno na CD. O dva roky později, v roce 1976, vydala holandská zpěvačka Liesbeth List album Charles Aznavour Presents Liesbeth List, na kterém byly Aznavourovy skladby s anglickými texty. Aznavour a italský tenorista Luciano Pavarotti společně zazpívali Gounodovu árii „Ave Maria“. V roce 1995 vystoupil s ruským violoncellistou a přítelem Mstislavem Rostropovičem na zahájení francouzského předsednictví Evropské unie. Elvis Costello nahrál píseň „She“ pro film Notting Hill. Jedním z Aznavourových největších přátel a spolupracovníků z hudební branže byl španělský operní tenor Plácido Domingo, který často interpretuje jeho hity, zejména sólovou studiovou nahrávku „Les bâteaux sont partis“ v roce 1985 a duetovou verzi písně ve francouzštině a španělštině v roce 2008, stejně jako několikanásobné živé provedení Aznavourovy „Ave Maria“. V roce 1994 Aznavour opět vystoupil s Domingem a norskou sopranistkou Sissel Kyrkjebø na Domingově třetím výročním koncertu Vánoce ve Vídni. Tito tři zpěváci přednesli řadu koled, medley a duetů a koncert byl vysílán televizí po celém světě a vyšel i na mezinárodním CD.
Na začátku podzimu 2006 zahájil Aznavour své rozlučkové turné, během kterého vystoupil v USA a Kanadě a vysloužil si velmi pozitivní recenze. Rok 2007 zahájil Aznavour koncerty po celém Japonsku a Asii. V druhé polovině roku 2007 se Aznavour vrátil do Paříže na více než 20 koncertů v pařížském Palais des Congrès, po nichž následovalo další turné v Belgii, Nizozemsku a zbytku Francie. Aznavour opakovaně prohlásil, že toto rozlučkové turné, pokud to zdravotní stav dovolí, bude pravděpodobně trvat i po roce 2010; poté však Charles Aznavour pokračoval v koncertování po celém světě po celý rok. Ve svých 84 letech, kdy byl 60 let na jevišti, „trochu špatně slyšel“. V posledních letech ještě zpíval ve více jazycích a bez vytrvalého používání teleprompterů, ale obvykle se během většiny koncertů držel jen dvou nebo tří (francouzština a angličtina byly hlavní dvě, třetí byla španělština nebo italština). Dne 30. září 2006 Aznavour vystoupil na velkém koncertě v Jerevanu, hlavním městě Arménie, kde zahájil kulturní sezónu „Arménie mon amie“. Tehdejší arménský prezident Robert Kočarjan a jeho francouzský protějšek Jacques Chirac, který byl v té době na oficiální návštěvě Arménie, byli přítomni v první řadě.
V roce 2006 natočil Aznavour na Kubě s Chucho Valdésem album Colore ma vie. Aznavour pravidelně hostoval v pořadu Star Academy a v témže roce zpíval po boku soutěžícího Cyrila Cinélu. V roce 2007 zazpíval během moskevského koncertu část písně Une vie d’amour v ruštině. Později, v červenci 2007, byl Aznavour pozván, aby vystoupil na festivalu Vieilles Charrues.
Na albu Forever Cool (2007) z produkce Capitol/EMI zpívá Aznavour nový duet „Everybody Loves Somebody Sometime“ s hlasem Deana Martina.
Aznavour v únoru 2008 dokončil turné po Portugalsku. Během jara 2008 absolvoval Aznavour turné po Jižní Americe, kde uspořádal množství koncertů v Argentině, Brazílii, Chile a Uruguayi.
Jako obdivovatel Québecu, kde hrál v montrealských kabaretech, než se stal slavným, pomohl ve Francii kariéře québecké zpěvačky a lyričky Lyndy Lemay a měl v Montrealu dům. Dne 5. července 2008 byl investován jako čestný důstojník Řádu Kanady. Následující den vystoupil na Abrahamových pláních v rámci oslav 400. výročí založení města Quebec.
V roce 2008 vyšlo album duetů Duos. Jedná se o společný počin, na němž se podíleli Aznavour a jeho největší přátelé a partneři z jeho dlouhé kariéry v hudebním průmyslu, včetně Céline Dion, Stinga, Laury Pausini, Joshe Grobana, Paula Anky, Plácida Dominga a mnoha dalších. Album bylo vydáno v různých termínech v prosinci 2008 po celém světě. Jeho další album Charles Aznavour and The Clayton Hamilton Jazz Orchestra (dříve známé jako Jazznavour 2) je pokračováním ve stejném duchu jako jeho hitové album Jazznavour vydané v roce 1998 a zahrnuje nové úpravy jeho klasických písní s jazzovým orchestrem a dalšími hostujícími jazzovými umělci. Vyšlo 27. listopadu 2009.
Aznavour a senegalský zpěvák Youssou N’Dour ve spolupráci s více než 40 francouzskými zpěváky a hudebníky natočili s hudební skupinou Band Aid videoklip po katastrofálním zemětřesení na Haiti v roce 2010 s názvem 1 geste pour Haïti chérie.
V roce 2009 absolvoval Aznavour také turné po Americe. Turné nazvané Aznavour en liberté začalo koncem dubna 2009 vlnou koncertů po Spojených státech a Kanadě, na podzim ho zavedlo do Latinské Ameriky a také opět do USA. V srpnu 2011 vydal Aznavour nové album Aznavour Toujours, které obsahuje 11 nových písní a Elle, francouzskou předělávku jeho největšího mezinárodního hitu „She“. Po vydání alba Aznavour Toujours zahájil tehdy 87letý Aznavour turné po Francii a Evropě nazvané Charles Aznavour en Toute Intimité, které začalo 21 koncerty v pařížském divadle Olympia. Dne 12. prosince 2011 uspořádal koncert v moskevském Státním kremelském paláci, který přilákal plný sál. Po koncertě následovaly ovace ve stoje, které trvaly asi patnáct minut.
V roce 2012 Aznavour vyrazil na novou severoamerickou část svého turné En toute intimité, v rámci kterého navštívil Québec a Gibson Amphitheatre v Los Angeles, třetí největší takové místo v Kalifornii, kde odehrál několik koncertů. Vystoupení v New Yorku však byla po sporu o smlouvu zrušena. Dne 16. srpna 2012 vystoupil Aznavour v rodišti svého otce, v gruzínském Achaltsikhe, na speciálním koncertu v rámci slavnostního otevření nedávno obnoveného hradu Rabati.
Dne 25. října 2013 vystoupil Aznavour v Londýně poprvé po 25 letech v Royal Albert Hall; zájem byl tak velký, že druhý koncert v Royal Albert Hall byl naplánován na červen 2014. V listopadu 2013 Aznavour vystoupil s Achinoam Nini (Noa) na koncertě, věnovaném míru, v Nokia Areně v Tel Avivu. Publikum, včetně izraelského prezidenta Šimona Perese (Peres a Aznavour se před vystoupením setkali), zpívalo společně. V prosinci 2013 uspořádal Aznavour dva koncerty v Nizozemsku v amsterdamské Heineken Music Hall a další v lednu 2016 (původně byl plánován na listopad 2015, ale byl odložen kvůli jeho krátkému onemocnění střevní chřipkou).
V letech 2014, 2015 a 2016 Aznavour pokračoval v mezinárodním turné, v jehož rámci koncertoval v Bruselu, Berlíně, Frankfurtu, Barceloně, Madridu, Varšavě, Praze, Moskvě, Bukurešti, Antverpách, Londýně, Dubaji, Montrealu, New Yorku, Bostonu, Miami, Los Angeles, Ósace, Tokiu, Lisabonu, Marbelle, Monaku, Veroně, Amsterdamu a Paříži.
V letech 2017 a 2018 jeho turné pokračovalo v Sao Paulu, Riu de Janeiru, Santiagu, Buenos Aires, Moskvě, Vídni, Perthu, Sydney, Melbourne a na Haiti, v Tokiu, Ósace, Madridu, Miláně, Římě, Petrohradě, Paříži, Londýně, Amsterdamu a Monaku. Dne 19. září 2018 se v ósackém sále NHK uskutečnil jeho poslední koncert.
Filmová vystoupeníUpravit
Viz: Filmografie
Aznavour měl také dlouhou a pestrou paralelní hereckou kariéru, zahrál si ve více než 80 filmech a televizních filmech. V roce 1960 si Aznavour zahrál ve filmu Françoise Truffauta Tirez sur le pianiste postavu kavárenského pianisty Édouarda Saroyana. Kritikou oceňovaný výkon předvedl také ve filmu And Then There Were None z roku 1974. Aznavour měl důležitou vedlejší roli ve filmu Plechový bubínek z roku 1979, který v roce 1980 získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Spoluúčinkoval ve filmu Clauda Chabrola Les Fantômes du chapelier z roku 1982. Ve verzi muzikálu Die Fledermaus z roku 1984 se objevuje a vystupuje jako jeden z hostů knížete Orlovského. V této verzi hraje Kiri Te Kanawa a v Královské opeře Covent Garden ji režíroval Plácido Domingo. V roce 2002 si Aznavour zahrál ve filmu Ararat, kde si zopakoval roli Edwarda (Édouarda) Saroyana.
.