Chléb, víno a voda

Křesťanství je plné symboliky. Každodenní předměty, jako je chléb, víno a voda, mají v určitých situacích mimořádný význam a důležitost. V noci před svým ukřižováním vzal Ježíš Kristus židovský sváteční pokrm a dal mu nový význam. Zahájil tak tradici, která v křesťanské církvi stále pokračuje. Svým nejbližším následovníkům řekl, aby si jeho smrt připomínali tím, že budou jíst chléb a pít víno. V různých křesťanských tradicích je to známé jako svaté přijímání, mše (termín používaný v římskokatolické a pravoslavné církvi), eucharistie (řecké slovo znamenající díkůvzdání), lámání chleba nebo večeře Páně.

V noci před svým ukřižováním vzal Ježíš Kristus židovský sváteční pokrm a dal mu nový význam.

Když se raně křesťanská církev rozrůstala, křesťané pokračovali v tom, co Ježíš žádal, a přijímali chléb a víno jako součást společně konzumovaného jídla. Přidali k tomu modlitby, aby to byla důstojná událost. Postupem času počet modliteb rostl a množství jídla se snižovalo. Tradice však pokračovala.

Některé prvky se při slavení svatého přijímání mohou u křesťanů lišit: chléb může být kousek speciálně vyrobené oplatky nebo kousek bochníku; víno se může podávat v poháru, o který se všichni dělí a postupně z něj popíjejí, nebo v malých individuálních pohárcích. Někdy je k dispozici červená ovocná šťáva pro ty, kteří raději nepijí alkohol.

Ježíš při poslední večeři

Ježíš shromáždil své nejbližší stoupence noc před svou smrtí, protože se právě konal každoroční židovský svátek Pesach. Jednalo se o dlouhé tradiční jídlo plné písní, modliteb a symboliky, při kterém si židovský národ připomínal, jak byl asi 1500 let před Ježíšovým narozením vysvobozen z otroctví v Egyptě. Toto jídlo je často označováno jako Poslední večeře, protože při něm Ježíš naposledy jedl se svými následovníky před svou smrtí a zmrtvýchvstáním.

Když se jídlo chýlilo ke konci, Ježíš přidal svůj vlastní zvrat. Vzal část chleba a vína, které do té doby všichni jedli a pili, a proměnil je v osobní památku. Ježíš chtěl, aby si jeho následovníci připomněli oběť, kterou se chystal přinést ztrátou svého života. Je to popsáno v biblické knize, kterou napsal Lukáš, ve 22. kapitole:

„Vzal chléb, vzdal díky, lámal ho a dával jim (následovníkům) se slovy: „Toto je mé tělo, které se za vás vydává, to čiňte na mou památku“. Stejně tak po večeři vzal kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se vylévá za vás…““.

Různé křesťanské tradice smýšlejí o samotném chlebu a vínu různě: pro některé jsou symbolem Ježíšovy oběti; pro jiné zůstávají chléb a víno nezměněny, ale Ježíš je při aktu přijímání nějakým způsobem duchovně přítomen; pro jiné se chléb a víno během bohoslužby skutečně stávají Ježíšovým tělem a krví.

Chléb a víno v Ježíšově učení

Ježíš strávil asi tři roky cestováním a učením, než byl ukřižován. Často používal každodenní předměty a situace, aby lidem řekl více o sobě a o Bohu. Například při jedné příležitosti zaznamenané v biblické knize, Janově evangeliu, o sobě mluvil jako o „chlebu života“. Říkal tím, že dokáže nasytit duchovní hlad lidí stejným způsobem, jakým chléb uspokojuje hlad fyzický. Na jiném místě říká, jak by se nové víno nemělo nalévat do starých měchů – jinými slovy, když se děje něco nového, nelze to omezovat starými způsoby myšlení a jednání.

Pokračování níže…

Symbolika vody při křtu

Voda se používá k přijetí nového věřícího do křesťanské církve prostřednictvím obřadu zvaného křest. Ten může zahrnovat úplné ponoření osoby nebo její pokropení vodou. Symbolika je stejná – očištění od minulých křivd a nový začátek. Je to znamení, že starý život umírá a začíná nový život s Bohem.

V biblickém Novém zákoně – v části po Ježíšově narození – je mnoho zpráv o křtu nových věřících. Někdy šlo o jednotlivé dospělé osoby, jindy o celé rodiny. Někteří byli ponořeni do řeky, jiní byli pokřtěni v místnosti vodou ze džbánů.

Praktiky v dnešních církvích se liší. Mnohé křtí nemluvňata, jejichž rodiče chtějí, aby z nich vyrostli křesťané. Rodiče slibují, že budou kojence vychovávat v křesťanské víře, dokud nebude dost starý na to, aby se sám zavázal následovat Ježíše. K těmto slibům se mohou připojit jmenovaní přátelé známí jako kmotři. V anglikánských církvích se při bohoslužbě zvané křest vylévá voda na hlavu dítěte. V pravoslavné církvi je dítě ponořeno do vody.

V jiných církvích, jako jsou baptistické nebo letniční církve, jsou děti vítány bohoslužbou s poděkováním a zasvěcením. Křest je vyhrazen věřícím, kteří jsou dostatečně staří na to, aby se sami rozhodli být Ježíšovými následovníky. Obvykle se jedná o ponoření do malého bazénku v budově kostela – ale může to být i do moře, jezera nebo řeky.

„Kdo se napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky.“

Ježíšovo učení o vodě

V době svého putování a učení Ježíš také symbolicky mluvil o vodě. Při jedné příležitosti, zaznamenané ve 4. kapitole biblické knihy Jan, se setkal se ženou, která šla ke studni pro vodu. Když spolu hovořili, řekl jí: „Každý, kdo se napije této vody, bude znovu žíznit, ale kdo se napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit nikdy…“ Ježíš tím říkal, že když ho člověk následuje, je jeho žízeň po duchovním občerstvení ukojena – navždy.