Co je sebepoškozování?
Sebepoškozování neboli sebepoškozování je úmyslné zraňování vlastního těla. Nejčastěji se osoba, která se sebepoškozuje, pořeže ostrým předmětem.
Mezi sebepoškozování může patřit také:
- opálení nebo ocejchování (pomocí cigaret, zapálených zápalek nebo zapalovačů, nebo jiných horkých předmětů)
- závažné škrábání
- trhání vlasů (trichotillománie)
- kousání sebe sama
- nadměrné dloubání se v kůži (dermatilománie) nebo poranění
- punčování nebo bití se
- bouchání se do hlavy
- vyřezávání slov nebo vzorů do kůže
- excesivní kožní-piercing nebo tetování, což mohou být také ukazatele sebepoškozování
Obecně platí, že osoba, která se sebepoškozuje, tak činí v soukromí. Často se řídí nějakým rituálem. Mohou například používat oblíbený předmět, kterým se řežou, nebo si při sebepoškozování pouštějí určitou hudbu.
Cílem sebepoškozování může být jakákoli oblast těla, nejčastěji jsou však vybírány ruce, nohy nebo přední část trupu. Tyto oblasti jsou snadno dosažitelné a snadno se zakrývají, takže osoba může svá zranění skrýt před odsuzujícími pohledy.
Kromě toho může sebepoškozování zahrnovat i činnosti, které se nezdají být tak zjevné. Příznakem sebepoškozování může být chování, jako je pití alkoholu nebo nadměrné užívání návykových látek, nebezpečný sex nebo bezohledná jízda autem.
Příčiny sebepoškozování
Neexistuje jednoduchá odpověď na otázku, co je příčinou sebepoškozování. Ačkoli toto extrémní chování může navenek vypadat jako pokus o sebevraždu, ve skutečnosti jde o nezdravý mechanismus zvládání.
Lidé se řežou nebo zraňují, aby se zbavili nesnesitelného duševního utrpení nebo odvedli pozornost od bolestivých emocí. Často může mít sebepoškozující se osoba potíže s vyjádřením nebo pochopením svých emocí. Lidé, kteří se sebepoškozují, uvádějí pocity osamělosti nebo izolace, bezcennosti a odmítnutí, nenávisti k sobě samému, viny a hněvu.
Když na sebe útočí, hledají:
- pocit kontroly nad svými pocity, tělem nebo životem
- fyzické rozptýlení od citové bolesti nebo citové „otupělosti“
- úlevu od úzkosti a trápení
- trest za domnělé chyby
Lidé, kteří si ubližují, často popisují intenzivní touhu se zranit. Dokončení aktu zmrzačení a pocítění výsledné bolesti je zbavuje tísně a úzkosti. To je však jen dočasné, dokud je pocit viny, studu a emocionální bolest nespustí, aby se zranili znovu.
Kdo je ohrožen sebepoškozováním?
Sebepoškozování se vyskytuje ve všech oblastech života. Neomezuje se na určitou věkovou skupinu, ani na určitou rasu, vzdělání nebo socioekonomické zázemí.
Častěji se však vyskytuje u:
- u lidí s traumatickým zážitkem z dětství, jako je slovní, fyzické nebo sexuální zneužívání
- u těch, kteří nemají silnou síť sociální podpory, nebo naopak u těch, kteří mají přátele, kteří se sebepoškozují
- u těch, kteří mají problémy s vyjadřováním svých emocí
- u lidí, kteří mají zároveň poruchy příjmu potravy, posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD), obsedantně kompulzivní poruchou (OCD), hraniční poruchou osobnosti nebo těmi, kdo zneužívají návykové látky
Ačkoli se může sebepoškozovat kdokoli, nejčastěji k tomuto chování dochází u dospívajících a mladých dospělých. Ženy mají tendenci zabývat se řezáním a jinými formami sebepoškozování v dřívějším věku než muži, ale u dospívajících chlapců je výskyt nesebevražedného sebepoškozování nejvyšší.
Příznaky sebepoškozování
Fyzické příznaky sebepoškozování mohou zahrnovat:
- nevysvětlitelné jizvy, často na zápěstí, pažích, hrudníku nebo stehnech
- čerstvé modřiny, škrábance nebo řezné rány
- zakrývání rukou nebo nohou dlouhými kalhotami nebo tričky s dlouhým rukávem, i ve velmi horkém počasí
- říkat ostatním, že jsou nešikovní a mají časté „nehody“, aby vysvětlili svá zranění
- chovat ostré předměty (nože, žiletky, jehly) buď u sebe, nebo poblíž
- krvavé skvrny na kapesnících, ručnících nebo prostěradlech
Mezi emocionální příznaky sebepoškozování mohou patřit:
- izolovanost a uzavřenost
- vyjadřování pocitu beznaděje, bezcennosti nebo bezmoci
- impulzivita
- emocionální nepředvídatelnost
- problémy v osobních vztazích
Pomoc při sebepoškozování
Prvním krokem k získání pomoci při sebepoškozování je říci někomu, že se zraňujete. Ujistěte se, že je to osoba, které důvěřujete, například rodič, vaše drahá polovička nebo blízký přítel. Pokud je vám nepříjemné říci to někomu blízkému, vyhledejte učitele, poradce, náboženského nebo duchovního rádce nebo odborníka na duševní zdraví.
Odborná léčba sebepoškozování závisí na vašem konkrétním případu a na tom, zda existují nějaké související duševní problémy. Například pokud se sebepoškozujete a zároveň trpíte depresí, bude třeba řešit i základní poruchu nálady.
Nejčastěji se sebepoškozování léčí pomocí psychoterapie, například:
- Kognitivně-behaviorální terapie (KBT), která vám pomůže identifikovat negativní přesvědčení a nepřesné myšlenky, abyste je mohli zpochybnit a naučit se reagovat pozitivněji.
- Psychodynamická psychoterapie, která pomáhá identifikovat problémy, které vyvolávají vaše sebepoškozující impulzy. Tato terapie vám pomůže rozvinout dovednosti, jak lépe zvládat stres a regulovat své emoce.
- Dialektická behaviorální terapie (DBT), která vám pomůže naučit se lépe snášet trápení. Naučíte se dovednosti zvládání, abyste mohli ovládat své nutkání k sebepoškozování.
- Terapie založená na všímavosti, která vám pomůže rozvinout dovednosti pro efektivní zvládání nesčetných problémů, které pravidelně způsobují úzkost.
Léčba sebepoškozování může kromě individuální terapie zahrnovat i skupinovou nebo rodinnou terapii.
Péče o sebepoškozování zahrnuje:
- požádání o pomoc někoho, komu můžete okamžitě zavolat, pokud pocítíte potřebu sebepoškozování.
- Podrobné dodržování léčebného plánu tím, že budete dodržovat schůzky na terapii.
- Užívání všech předepsaných léků podle pokynů, na základní duševní onemocnění.
- Identifikace pocitů nebo situací, které vyvolávají vaši potřebu sebepoškozování. Když pocítíte nutkání, zdokumentujte, co se stalo před jeho začátkem. Co jste dělali? Kdo byl s vámi? Co jste říkali? Jak jste se cítili? Po nějaké době uvidíte vzorec, který vám pomůže vyhnout se spouštěči. To vám také umožní vytvořit si plán, jak se uklidnit nebo rozptýlit, když se to objeví.
- Být k sobě laskavý – jíst zdravá jídla, naučit se relaxační techniky a být fyzicky aktivnější.
- Vyhýbat se webovým stránkám, které sebepoškozování idealizují.
Pokud si váš blízký ubližuje:
- Nabídněte podporu a nekritizujte ani neodsuzujte. Křik a hádky mohou zvýšit riziko, že se bude sebepoškozovat.
- Pochvalte jejich snahu, když se snaží o zdravější emocionální projevy.
- Zjistěte si více o sebepoškozování, abyste mohli porozumět tomuto chování a být ke svému blízkému soucitní.
- Znejte plán, který si dotyčný s terapeutem vytvořil pro prevenci recidivy, a pak mu pomozte dodržovat tyto strategie zvládání, pokud narazí na spouštěč.
- Najděte pro sebe podporu tím, že se připojíte k místní nebo online podpůrné skupině pro osoby postižené sebepoškozujícím chováním.
- Dejte osobě najevo, že není sama a že vám na ní záleží.
Potřebujete další informace?
Podílíte se na sebepoškozování nebo se váš blízký sebepoškozuje? Nečekejte s vyhledáním pomoci – obraťte se na některého z našich pečujících a soucitných odborníků na duševní zdraví ještě dnes. Kontaktujte Centrum pro léčbu úzkosti a poruch nálady v Delray Beach na Floridě, kde získáte další informace, nebo nám zavolejte na číslo 561-496-1094.