Cukrovarnický průmysl

Dotace na cukr způsobily, že tržní náklady na cukr jsou výrazně nižší než výrobní náklady. Od roku 2018 se 3/4 světové produkce cukru nikdy neobchodují na volném trhu. Brazílie kontroluje polovinu světového trhu a platí nejvíce (2,5 miliardy dolarů ročně) na dotacích pro svůj cukrovarnický průmysl.

Cukerný systém USA je složitý a využívá cenové podpory, příděly na domácí trh a celní kvóty. Podporuje přímo zpracovatele cukru, nikoli zemědělce pěstující cukrovku. Vláda USA také používá cla, která udržují domácí cenu cukru v USA o 64 až 92 % vyšší než cenu na světovém trhu, což americké spotřebitele stojí 3,7 miliardy dolarů ročně. V současné době (březen 2018) je v Kongresu USA projednáván politický návrh na zrušení cel na cukr z roku 2018 nazvaný „Zero-for-Zero“. Předchozí pokusy o reformu selhaly.

Evropská unie (EU) je předním vývozcem cukru. Společná zemědělská politika EU dříve stanovovala maximální kvóty pro výrobu a vývoz a dotovaný prodej cukru s minimální cenou garantovanou EU. K ochraně trhu se rovněž používala vysoká dovozní cla. V roce 2004 vydávala EU na vývoz cukru v hodnotě 1 EUR 3,30 EUR na dotacích a někteří zpracovatelé cukru, jako například British Sugar, měli 25% ziskovou marži.

Zpráva organizace Oxfam z roku 2004 označila dotace EU na cukr za „dumping“ a uvedla, že poškozují chudé obyvatele světa. Rozhodnutí WTO proti systému kvót a dotací EU v letech 2005-2006 přinutilo EU snížit minimální cenu a kvóty a přestat provádět intervenční nákupy. V roce 2015 EU některé kvóty zrušila, ale minimální ceny zůstaly zachovány. Pro většinu zemí rovněž přetrvávají cla. V roce 2009 poskytla EU nejméně rozvinutým zemím přístup na trh EU s nulovým clem v rámci iniciativy „Všechno kromě zbraní“.

Od roku 2018 dotují cukr také Indie, Thajsko a Mexiko.

Glukózové sirupy vyráběné z pšenice a kukuřice (kukuřice) konkurují tradičnímu trhu se suchým cukrem.

Podle údajů z roku 2018 se cukr dotuje také v Indii, Thajsku a Mexiku.