Dávní tučňáci byli obrovští brodiví dravci

„Jejich zobák se podobal spíše zobáku čápa,“ řekl doktor Mayr. „Pravděpodobně svou kořist lovili oštěpy.“

Pravěké tučňáčí křídlo ještě nemělo krátkou tuhou čepel, jakou najdeme u žijících tučňáků. „Pravděpodobně ho dokázali ohnout o něco dál, než to dokáží dnešní tučňáci,“ řekl Dr. Mayr. „Měli větší možnost ohýbání.“

V čem se Waimanu a Kumimanu od sebe liší, je jejich výška. Waimanu byl vysoký jen dva a půl metru. Kumimanu byl více než dvakrát tak vysoký.

„Už jsme věděli, že tučňáci tu byli, a to nelétaví, jen několik milionů let po vymření,“ řekl Daniel T. Ksepka, paleontolog z Bruceova muzea v Greenwichi ve státě Conn, který se na nové studii nepodílel. „Nová fosilie ukazuje, že také velmi rychle dosáhli obrovských rozměrů, což je skvělé.“

Dr. Mayr spekuluje, že dramatický vznik tučňáků byl vyvolán masovým vymíráním, které poznamenalo úsvit kenozoika. Oceány se náhle zbavily mnoha svých největších predátorů. Tučňáci se mohli přizpůsobit lovu kořisti pod vodou bez větší konkurence a beze strachu.

„Je to kvalifikovaný odhad, který dává smysl, ale nejsou pro něj žádné pevné důkazy,“ řekl doktor Mayr.

Jedním ze způsobů, jak tuto hypotézu ověřit, by bylo objevit dřívější fosilie. „Bylo by skvělé mít létajícího předka tučňáků,“ řekl Dr. Mayr.

Rané kenozoické oceány neotevřely cestu k evoluci nelétavých vodních ptáků jen tak, spekuloval Dr. Mayr. Možná také podpořily evoluci k velkým rozměrům.

Přirozený výběr upřednostňuje lehké létající ptáky, protože se musí hodně snažit, aby se udrželi ve vzduchu. Tučňáci tuto cenu neplatí. Zvětšování mohlo přinést i výhody. Díky velkému tělu je těžší kořist zabít.