Důvody pro zvýšení daně z alkoholu

Je čas zvýšit daň z alkoholu.

Jo, jo, tímhle si moc přátel na večírcích nezískám. Ale existuje pádný důvod, proč by to Amerika měla udělat. Je to jednoduchá politická změna, která výrazně neovlivní obrovské množství lidí (zejména těch, kteří pijí zodpovědněji), ale zachrání v USA tisíce životů ročně.

Na začátek si dejme do souvislosti americký problém s alkoholem: Podle odhadů Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) z roku 2010 způsobuje nadměrné pití alkoholu v USA každoročně 88 000 úmrtí.

Pokud se zajímáte o násilí páchané střelnými zbraněmi, autonehody, současnou krizi předávkování drogami nebo HIV/AIDS, měli byste se zajímat o alkohol – protože roční počet úmrtí způsobených alkoholem je vyšší než počet úmrtí způsobených střelnými zbraněmi, auty, předávkováním drogami nebo HIV/AIDS, který kdy v Americe za jediný rok nastal.

Je velká pravděpodobnost, že odhad CDC je podhodnocený. V tuto chvíli je starý osm let a od té doby se zvýšil i počet přinejmenším některých druhů úmrtí způsobených alkoholem. Někteří odborníci mi řekli, že by je nepřekvapilo, kdyby roční počet úmrtí spojených s alkoholem nyní přesáhl 100 000.

A počet úmrtí vystihuje jen část problémů spojených s alkoholem. Závislost, domácí násilí, sexuální útoky a další související kriminalita a zdravotní problémy jsou také významné.

K řešení těchto problémů není třeba vracet se k prohibici. Důkazy naopak ukazují, že daň z alkoholu by znamenala dlouhou cestu.

„Spotřební daň z alkoholu je jednou z nejstudovanějších oblastí, pokud jde o politiku v oblasti alkoholu,“ řekla mi Traci Toomeyová, epidemioložka zaměřená na politiku v oblasti alkoholu na Minnesotské univerzitě. „Převaha výzkumných důkazů při pohledu na nejlepší studie naznačuje, že … se zvýšením ceny alkoholu bychom očekávali snížení řady problémů a naopak.“

Na základě výzkumu by vyšší daň z alkoholu snížila pití a pravděpodobně zejména nadměrné pití, což by zachránilo tisíce životů a zabránilo nejrůznějším problémům v oblasti kriminality a veřejného zdraví. Tyto výzkumy se datují již řadu let a je jich hodně, uvedl Toomey, takže zvýšení daně je jednou z nejvíce důkazy podložených myšlenek v oblasti alkoholové politiky.

Ale Kongres se v posledních letech vydal opačným směrem. V daňovém zákoně, který loni schválili republikáni ve Sněmovně reprezentantů a v Senátu, se podle analýzy Adama Looneyho z Brookings Institution řadou změn fakticky snížila daň z alkoholu o 16 %. Looney odhadl, že „legislativa způsobí … přibližně 1 550 celkových úmrtí na alkohol ročně ze všech příčin.“

Toto opatření následovalo po letech, kdy se dani z alkoholu dostávalo jen malé pozornosti ze strany státních a federálních politiků. Daně jsou na federální i státní úrovni zavedeny již desítky let, ale po celá desetiletí byly natolik zanedbávány, že nedržely krok ani s inflací a obecným růstem příjmů.

Pro Američany to znamená, že alkohol je levnější. Ale také to znamená, že v důsledku toho více z nás umírá a trpí.

Výzkumy hovoří jasně: vyšší daň z alkoholu by zachránila životy

Od konce prohibice uvalují federální vláda a státy na alkohol daně. Daně se obvykle dělí na pivo, víno a lihoviny. Obvykle se jedná o spotřební daně, které přidávají určitou částku – řekněme 10 centů – k určitému množství nápoje nebo výrobku, i když na některých místech, jako například v Marylandu, je zavedena také procentuální daň z prodeje.

Výzkum účinků těchto daní směřuje k jednomu závěru.

„Literatura je opravdu ohromující,“ řekl mi Alex Wagenaar, výzkumník z Emory University, který se léta zabývá politikou v oblasti alkoholu. „Daň má vliv na to, kolik lidé kupují a kolik pijí, a to se pak promítá do zátěže naší společnosti nemocemi a zraněními souvisejícími s alkoholem.“

Nejde jen o několik studií. Wagenaar poznamenal, že se tím lidé „zabývají už půl století“. Vědci, kteří za tato desetiletí studie shrnuli, uvádějí dobré výsledky ve prospěch daně z alkoholu.

Jeden z nejlepších přehledů důkazů pochází od Davida Roodmana, vedoucího poradce a výzkumníka projektu Open Philanthropy. Roodmanova analýza zjistila, že „literatura na toto téma je rozsáhlá“ a že „převaha důkazů říká, že vyšší ceny skutečně korelují s menším pitím a nižším výskytem problémů, jako jsou úmrtí na cirhózu“. A co je nejdůležitější, dospěl k závěru, že „zvýšení cen o 10 % by snížilo úmrtnost o 9-25 %. Pro USA v roce 2010 to představuje 2 000-6 000 odvrácených úmrtí/rok.“

Jinak řečeno, zvýšení ceny šestibalení Bud Light o 50 centů – a dalších nápojů o podobnou úroveň – by pravděpodobně zachránilo tisíce životů ročně.

Jedná se o konzervativní odhad. Počítá pouze s úmrtími na nemoci způsobené alkoholem. Počet zachráněných životů by byl vyšší, kdyby se započítala úmrtí způsobená alkoholem v důsledku násilí, autonehod a dalších problémů.

V těchto dalších oblastech nabídl přehled výzkumu Wagenaara, Amy Toblerové a Kelliho Komra z roku 2010, zveřejněný v časopise American Journal of Public Health, slibné důkazy: Zjistil, že „zdvojnásobení daně z alkoholu by snížilo úmrtnost související s alkoholem v průměru o 35 %, počet úmrtí při dopravních nehodách o 11 %, počet pohlavně přenosných chorob o 6 %, násilí o 2 % a kriminalitu o 1,4 %“. (Zdvojnásobení daně může znít jako hodně, ale v některých jurisdikcích by to mohlo znamenat zvýšení ceny pouze o 10 centů za nápoj.)

Další přehled výzkumu, který provedla Pracovní skupina pro preventivní služby v komunitě v roce 2010, dospěl k podobným závěrům:

Téměř všechny studie, včetně těch s různým designem studie, zjistily, že existuje nepřímý vztah mezi daní nebo cenou alkoholu a ukazateli nadměrného pití nebo zdravotními následky souvisejícími s alkoholem. Mezi studiemi omezenými na populaci mladistvých většina zjistila, že zvýšené daně byly rovněž významně spojeny se sníženou spotřebou a škodami souvisejícími s alkoholem.

Mark Kleiman, odborník na drogovou a trestněprávní politiku z Marronova institutu na Newyorské univerzitě, tvrdí, že výzkumy týkající se daně z alkoholu jsou velmi jasné.

„Jediná nejúčinnější věc, kterou můžete okamžitě snížit kriminalitu, je zvýšit cenu alkoholu,“ řekl mi. „Pokud mluvíte buď o kriminální politice, nebo o drogové politice, musí to být doporučení číslo 1 – už jen proto, že je to tak snadné. Nic vás to nestojí. Nemusíte nikomu vykopávat dveře. Stačí změnit číslo v daňovém zákoníku a kriminalita se sníží.“

Jak Kleiman poznamenal, jedním z nejpozoruhodnějších aspektů daně z alkoholu je to, jak je jednoduchá. Nevyžaduje zřízení nové policejní agentury, vybudování nových zařízení, která budou sloužit k prosazování zákona, ani změnu řady předpisů. Infrastruktura pro vyšší daň z alkoholu již existuje v daňovém zákoně a je připravena k tomu, aby ji zákonodárci využili.

Daň z alkoholu ztratila velkou hodnotu v důsledku inflace

Daň z alkoholu se v posledních několika desetiletích snížila. Není to jen proto, že zákonodárci daně snížili, ale také proto, že státní a federální daně nedržely krok s inflací.

Studie z roku 2013, publikovaná v časopise American Journal of Preventive Medicine, vypočítala, kolik stojí alkohol v poměru k příjmům lidí:

Na jeden nápoj nejlevnější značky lihovin denně bylo potřeba 0,5 %.29 % průměrného disponibilního příjmu na osobu v USA v roce 2011 ve srovnání s 1,02 % v roce 1980, 2,24 % v roce 1970, 3,61 % v roce 1960 a 4,46 % v roce 1950. Jeden nápoj oblíbeného piva denně vyžadoval 0,96 % příjmu v roce 2010 oproti 4,87 % v roce 1950, zatímco levné víno v roce 2011 vyžadovalo 0,36 % příjmu oproti 1,05 % v roce 1978.

Studie zjistila, že většina efektivního poklesu cen byla způsobena inflací, která ohromila daně z alkoholu, takže na počátku roku 2010 byly daně o jednu šestinu až jednu třetinu nižší než jejich hodnota očištěná o inflaci v porovnání s 50. lety 20. století.

Jinými slovy, alkohol je v dnešní době ve srovnání s historickým průměrem extrémně levný a z velké části za to mohou nízké daně.

„Po prohibici byly zavedeny daně, které byly poměrně značné, zejména na alkohol, ale i na pivo a víno,“ řekl mi William Kerr, vedoucí vědecký pracovník Alcohol Research Group a hlavní autor studie z roku 2013. „Ale počínaje 60. lety k aktualizacím nedošlo, a to ani na federální úrovni, ani ve státech. A počínaje koncem 60. let a zejména v 70. letech došlo k opravdu vysoké inflaci. Takže to byl přechod od vysokých daní k nižším.“

Zvýšení daně z alkoholu by se tedy mohlo rovnat pouhému návratu k sazbám z 50. let a následnému navázání sazeb na inflaci, aby v průběhu času neztratily hodnotu. V tomto kontextu možná není myšlenka tak radikální.

Vyšší daň by pravděpodobně nejvíce dopadla na silné pijáky

Častým argumentem proti dani z alkoholu je, že trestá všechny, i ty, kteří nepijí nadměrně. Je sice pravda, že všeobecné zvýšení cen se do určité míry dotkne každého, ale daň z alkoholu je konstruována tak, že velká většina lidí, kteří pijí zodpovědně, ji téměř nepocítí

Výzkumy to potvrzují. Podle jiné studie z roku 2013 zveřejněné v časopise American Journal of Preventive Medicine by rizikovější pijáci zaplatili téměř 83 % efektivního zvýšení daně, pokud by se daň z alkoholu zvýšila o 25 centů na jeden nápoj. K podobným závěrům došly i další studie.

To má jednoduchou logiku: Představte si, že by se daň z alkoholu zvýšila o 25 centů na jeden nápoj. Pro někoho, kdo pije příležitostně – řekněme jeden drink denně nebo sedm drinků týdně – by to znamenalo zvýšení o 1,75 dolaru týdně, tedy asi o 91 dolarů ročně. Není to nic, ale není to obrovská částka.

Ale pokud někdo pije hodně – řekněme 10 nápojů denně nebo 70 nápojů týdně – činilo by to 17,50 USD týdně nebo asi 910 USD ročně. To je mnohem, mnohem významnější.

„Příležitostní pijáci neutrácejí za alkohol tolik, aby jim to vadilo,“ vysvětlil Kleiman. „Ale člověka, který za chlast utratí polovinu svého příjmu, to zajímá.“

Přesto je tu jeden háček. „Silní pijáci jsou opravdu motivovaní, takže i když to má nějaký dopad, mohou hledat způsoby, jak to obejít,“ řekl Kerr. Těžký piják by si tak mohl najít levnější produkt nebo začít pít více doma místo v baru. „Ale i tak to nakonec u některých z nich do určité míry ovlivní jejich množství.“

K tomu, že vyšší daň z alkoholu má dopad na příležitostnější pijáky, je podle Wagenaara důležité vzít v úvahu, že nadměrní pijáci již způsobují určité náklady těm, kteří pijí méně. CDC odhaduje, že v roce 2010 činily ekonomické náklady nadměrného pití 249 miliard dolarů, tedy 2,05 dolaru na skleničku. Dopad se projevuje v celé společnosti vyšší kriminalitou, řízením pod vlivem alkoholu, zdravotními problémy a dalšími jevy – a příležitostní pijáci za to již platí, aniž by vyšší daň, která neúměrně dopadá na silné pijáky, tyto náklady nahradila nebo jim zabránila.

„Proč by měli daňoví poplatníci, kteří pijí lehce nebo vůbec, dotovat silné pijáky? To je situace, kterou máme nyní, když jsou daně tak nízké, jak jsou,“ řekl Wagenaar.

Na dani zároveň vydělají i těžší pijáci. Protože pijí tolik, je u nich větší pravděpodobnost, že se vystaví riziku alkoholu. Pokud je daň přiměje omezit pití, sníží se jejich vystavení riziku – a tím se prodlouží jejich život. „Tyto výhody pociťují nepřiměřeně,“ tvrdí Wagenaar.

Daň může více zasáhnout lidi s nízkými příjmy, ale také jim více prospět

Dalším typickým argumentem proti vyšší dani z alkoholu je, že nepřiměřeně poškozuje lidi s nízkými příjmy. To obecně platí u daní ze spotřeby:

U alkoholu je to však trochu složitější. Na základě průzkumů je pravděpodobné, že lidé budou pít tím častěji, čím budou bohatší. To dává smysl: S rostoucím příjmem si lidé častěji kupují luxusní zboží, jako je alkohol. Vyšší daň z alkoholu tedy nemá tak nepřiměřený dopad, jak by se dalo předpokládat.

Za tímto účelem studie CDC z roku 2016 zjistila, že lidé s vyššími příjmy by za vyšší daň z alkoholu zaplatili v absolutních dolarech více: „

To je stále neúměrný dopad, vzhledem k příjmům, pro lidi s nižšími příjmy. Ale pro průměrného člověka to také není velký dopad na celkový příjem – činí v průměru méně než 0,1 % celkového příjmu, a to i pro člověka, který vydělává méně než 25 000 USD ročně.

Lidé s nižšími příjmy mohou být více postiženi jakýmkoli druhem spotřební daně, ale to nutně neznamená, že vyšší daň z alkoholu je pro ně čistě negativní, protože vyšší daň z alkoholu může přinést neúměrné výhody i pro ně.

Koneckonců, pokud jsou komunity s nízkými příjmy neúměrně postiženy daní z alkoholu, pak to také znamená, že je pravděpodobnější, že se u nich projeví pozitivní účinky daně z alkoholu, od lepšího zdraví přes nižší kriminalitu až po menší počet dopravních nehod. Keith Humphreys, odborník na drogovou politiku ze Stanfordovy univerzity, tvrdí, že tyto přínosy je třeba „ocenit“ nepřiměřenými náklady.

Příjmy získané z vyšší daně z alkoholu by navíc mohly jít na programy, které pomáhají lidem s nízkými příjmy. Rozpočtový úřad Kongresu v roce 2016 odhadl, že poměrně skromný návrh na zdanění alkoholu by během 10 let přinesl přibližně 70 miliard dolarů. To jsou peníze, které by mohly jít na vyšší slevu na dani z příjmu, vyšší přídavky na děti, potravinovou a bytovou pomoc, vzdělávání nebo léčbu závislostí.

V podstatě by daň z alkoholu nepřinesla o tolik vyšší příjmy. To by znamenalo, že lidé stále pijí příliš mnoho. Ale na rozdíl třeba od daně z tabáku a kouření není cílem dostat pití na nulu. Zvýšení daně by tedy vždy přineslo nějaké další příjmy a tyto peníze by mohly být použity na programy, které by lidem s nízkými příjmy pomohly více, než kolik by je stála vyšší daň z alkoholu.

Politika stojí v cestě

Navzdory výzkumům stojí již dlouho před vyšší daní z alkoholu jedna překážka: politika.

To je z velké části proto, že hodně lidí pije. Podle průzkumů společnosti Gallup se k pití přiznává 63 % dospělých obyvatel USA. To je značná část populace, kterou by zdražení alkoholu mohlo rozzlobit.

„Můžete oprávněně dojít k závěru, že se jedná o skutečně slibnou politiku,“ řekl mi Roodman z Open Philanthropy Project. „Ale vzhledem k tomu, že zvyšování daní je v této zemi tak nepopulární, mohli byste si na jakoukoli snahu o změnu této politiky dát velkou slevu.“

Dalším velkým faktorem je alkoholový průmysl, který zahrnuje nejen Anheuser-Busch a další výrobce, ale také bary, restaurace a obchody, které alkohol prodávají. Jedná se o obrovský, mnohamiliardový průmysl, který může u zákonodárců lobbovat za zachování nízkých daní nebo dokonce za jejich snížení.

Průmysl se důsledně staví do cesty vyšší dani z alkoholu a varuje, že by to mohlo vést ke snížení počtu pracovních míst. (Někteří odborníci s tím nesouhlasí a tvrdí, že nové daňové příjmy a přesun výdajů od alkoholu k nealkoholickým výrobkům by v čistém vyjádření mohly vést ke zvýšení počtu pracovních míst.) Senátoři prý skutečně úzce spolupracovali s tímto průmyslem při přípravě loňského snížení daně z alkoholu v Kongresu.

Ironií osudu je, že odpor tohoto průmyslu je výmluvný i z jiného hlediska: To naznačuje, že průmysl si myslí, že vyšší daň by ve skutečnosti fungovala. Velkou obavou průmyslu je, že daň z alkoholu by přiměla méně lidí pít, což by následně snížilo problémy spojené s pitím.

Dalším častým argumentem proti dani z alkoholu je, že by mohla zastavit některé pozitivní účinky pití, protože některé (pochybné) studie naznačují, že alkohol může být zdraví prospěšný. Novější výzkumy však naznačují, že špatné účinky pravděpodobně převažují nad těmi dobrými. Například rozsáhlý přehled důkazů zveřejněný letos v časopise Lancet nese název: „Žádná úroveň konzumace alkoholu nezlepšuje zdraví.“

Nakonec je tu přízrak prohibice, zákazu alkoholu v USA v letech 1920 až 1933. Tato politika je všeobecně vnímána jako katastrofální selhání, proto byla ve 30. letech 20. století zrušena. Vedou se odborné debaty o tom, jak dobře tato politika ve skutečnosti fungovala, ale skutečnost je taková, že cokoli, co se svým záměrem nebo účinkem prohibici jen přibližuje, je často považováno za nebezpečné a neznalé historie.

„To se promítá do některých našich diskusí o omezeních týkajících se alkoholu,“ řekl mi Toomey, epidemiolog z Minnesotské univerzity.

Jedním potenciálním světlým bodem pro zastánce daně z alkoholu je to, že zatímco všechny tyto překážky činí vyšší daň z alkoholu v Kongresu opravdu obtížnou, místní a státní vlády by mohly jednat také. Vzhledem k tomu, že na jednotlivá města, okresy a státy připadá méně peněz a lobbingu, mohly by být tyto nižší úrovně státní správy vstřícnější k soustředěnému úsilí o prosazení zájmů než federální zákonodárci. Konečný výsledek by nebyl tak dobrý jako vyšší federální daň, ale něco by to přece jen bylo.

V konečném důsledku jde o dosažení rovnovážného bodu pro politiku v oblasti alkoholu. Země se nechce vrátit k prohibici. Alkohol však stále představuje problém pro veřejné zdraví a bezpečnost. A existuje mnoho kroků, které by USA mohly podniknout, než se vrátí k prohibici – nejen daň z alkoholu, ale i minimální cena, regulace prodejen alkoholu a programy, které omezí možnost problémových pijáků pít.

„Můžeme mít alkohol a užívat ho s mírou,“ řekl Toomey. „Ale musíme ho do jisté míry kontrolovat.“

Máte někdy problém zjistit, kam přispět, aby to mělo největší dopad? Nebo jaký druh charitativních organizací podpořit? Během pěti dnů vás v pěti e-mailech provedeme výzkumy a rámci, které vám pomohou rozhodnout, kolik a kam darovat, a dalšími způsoby, jak konat dobro. Přihlaste se k odběru nového pop-up newsletteru Future Perfect.

Oprava: