Diagnostika Angelmanova syndromu – Angelman Syndrome News

Angelmanův syndrom je závažná genetická porucha charakterizovaná progresivním tělesným a mentálním postižením. Má mnoho společných znaků s běžnějšími poruchami, jako je autismus, dětská mozková obrna a mitochondriální encefalomyopatie, což ztěžuje jeho diagnostiku. Přibližně polovina všech pacientů s Angelmanovým syndromem je zpočátku diagnostikována chybně.

Správná a včasná diagnóza je důležitá z mnoha důvodů, v neposlední řadě proto, že příznaky onemocnění, jako jsou záchvaty, mohou být život ohrožující.

Lékaři mohou k diagnostice Angelmanova syndromu použít různé metody, které jsou shrnuty níže.

Klinické hodnocení

Lékař získá podrobný popis pacientovy anamnézy a provede komplexní fyzikální vyšetření. Podezření na Angelmanův syndrom lze vyslovit, pokud má pacient opožděný tělesný a duševní vývoj. Mezi specifické fyzické ukazatele onemocnění patří problémy s pohybem a rovnováhou, malá velikost hlavy (tzv. mikrocefalie), zploštění zadní části hlavy (tzv. brachycefalie), hyperaktivita a časté usmívání a smích bez zjevného důvodu.

Elektroencefalogram (EEG)

Elektroencefalogram (EEG) je vyšetření, které měří elektrické vzorce v mozku. Pacienti s Angelmanovým syndromem mají několik odlišných vzorců, které jsou pomocí tohoto testu viditelné a které mohou lékaři použít k odlišení Angelmanova syndromu od jiných onemocnění.

Magnetická rezonance (MRI)

Magnetickou rezonanci (MRI) lze použít k vizualizaci mozku. Lidé s Angelmanovým syndromem mohou mít v mozku menší než obvyklé množství bílé hmoty (bílá hmota jsou dlouhá vlákna nervových buněk). Tato nervová vlákna jsou normálně obklopena a chráněna bílkovinným pláštěm zvaným myelinová pochva – u pacientů s Angelmanovým syndromem je tato myelinizace snížena.

Pozitronová emisní tomografie (PET)

Pozitronová emisní tomografie (PET) je zobrazovací vyšetření, které lze použít k vizualizaci funkce tkání a orgánů. Pacient spolkne nebo vdechne radioaktivní stopovací látku nebo ji vstříkne do těla a přístroj zobrazí stopovací látku při jejím pohybu tělem. U Angelmanova syndromu lze pomocí PET snímků měřit, jak dobře fungují receptory signálních molekul v mozku.

Počítačová tomografie (CT)

Počítačová tomografie (CT) využívá řadu rentgenových snímků pořízených v sérii k vytvoření modelu průřezu kostí a tkání. CT vyšetření se často provádí na počátku snahy o diagnostiku Angelmanova syndromu. Výrazné znaky onemocnění se při CT vyšetření pacientů s Angelmanovým syndromem obvykle nepozorují.

Genetické vyšetření

Angelmanův syndrom je způsoben chybějícím nebo neaktivním mateřským genem UBE3A, který je potřebný pro určité neurologické funkce. Asi 70 % případů Angelmanova syndromu je způsobeno delecí v oblasti mateřského chromozomu 15, kde se nachází gen UBE3A. V menším procentu případů může být mateřský gen UBE3A přítomen, ale neaktivní.

Nejvzácnější příčinou je genetický jev známý jako otcovská uniparentální disomie, kdy pacient zdědí dvě kopie chromozomu 15 od otce, takže v jeho buňkách neexistuje mateřský gen UBE3A.

K identifikaci Angelmanova syndromu je obvykle zapotřebí několika testů, které se provádějí na krevních vzorcích, protože poruchu mohou způsobovat různé genetické defekty:

Cytogenetická analýza

Standardní chromozomový test se používá k hledání jasných změn na chromozomech, jako jsou velmi velké delece (neboli chybějící kusy DNA), přestavby nebo duplikace. Tento test sám o sobě obvykle není dostatečně podrobný k diagnostice onemocnění, ale umožňuje lékařům vyloučit jiné neurologické poruchy, které mohou být s Angelmanovým syndromem snadno zaměněny. Tento test je podobný obecnému prenatálnímu genetickému screeningovému testu, který může podstoupit těhotná žena.

Posouzení aktivity chromozomu 15

Aktivitu chromozomu 15 lze posoudit pomocí testu metylace DNA. Při tomto testu se označují specifické části mateřského i otcovského chromozomu 15. V případě, že se jedná o chromozom 15, je nutné provést jeho methylaci. To vědcům umožňuje identifikovat odlišné vzorce v chromozomu a určit, zda jsou tyto vzorce přítomny v mateřské nebo otcovské kopii. Pokud specifický mateřský vzor naznačuje, že chybí gen UBE3A, může lékař dojít k závěru, že pacient trpí Angelmanovým syndromem. Pozitivní metylační test DNA může identifikovat přibližně 80 % pacientů s Angelmanovým syndromem.

Zjištění chybějícího genu UBE3A

K určení, zda chybí části chromozomu nebo zda byly odstraněny, lze použít techniku zvanou fluorescenční in situ hybridizace (FISH) nebo test srovnávací genomové hybridizace (CGH). Tento test musí být doplněn doprovodným testem metylace DNA, aby se vyloučil Prader-Williho syndrom – výrazně odlišná porucha, při níž se delece nachází na otcovském chromozomu.

Vyloučení uniparentální disomie a imprintingových defektů

Je-li test metylace DNA pozitivní, ale test FISH negativní, lékař si pravděpodobně vyžádá provedení testu polymerázové řetězové reakce (PCR). Tento test vyžaduje vzorek krve pacienta a obou rodičů, aby bylo možné určit dědičnost chromozomu 15 u dítěte. Pokud se v DNA dítěte neprokáže přítomnost mateřské kopie chromozomu 15, lékař u pacienta diagnostikuje Angelmanův syndrom, jehož příčinou je uniparentální disomie.

Při testu PCR lze rovněž zjistit malé mutace nebo delece v mateřském chromozomu 15, tzv. defekty imprintingového centra, které by rovněž způsobily Angelmanův syndrom. Někdy může být chybný otisk v DNA dítěte spojen s podobnou změnou v DNA matky. To by znamenalo neobvyklý případ dědičného Angelmanova syndromu.

Identifikace genových mutací

Ačkoli je Angelmanův syndrom vzácný, může být způsoben aktivním genem UBE3A s chybou v sekvenci DNA. Pokud jsou všechny ostatní testy negativní, přezkoumá se sekvence nukleotidů neboli genetických stavebních kamenů DNA v genu UBE3A. Tento test je požadován přibližně u 20 % pacientů.

Poslední aktualizace:

Posledně aktualizováno: 03.10.2019

***

Angelman Syndrome News je výhradně zpravodajský a informační web o tomto onemocnění. Neposkytuje lékařské rady, diagnózu ani léčbu. Tento obsah nemá sloužit jako náhrada odborného lékařského poradenství, diagnózy nebo léčby. S jakýmikoli otázkami týkajícími se zdravotního stavu se vždy obracejte na svého lékaře nebo jiného kvalifikovaného poskytovatele zdravotní péče. Nikdy nezanedbávejte odbornou lékařskou radu ani s jejím vyhledáním neotálejte kvůli něčemu, co jste si přečetli na těchto webových stránkách.