Domů
Marta Karolyiová na ranči Karolyi nedaleko New Waverly, kde se svým manželem Belou Karolyim trénují gymnastky včetně členek ženského národního týmu, ve středu 4. května 2016 v Houstonu. ( Mark Mulligan / Marta Karolyi na ranči Karolyi nedaleko New Waverly, kde se svým manželem Belou Karolyim trénují gymnastky včetně členek ženského národního týmu, ve středu 4. května 2016 v Houstonu. ( Mark Mulligan / Houston Chronicle )
Marta Karolyiová na ranči Karolyi nedaleko New Waverly, kde se svým manželem Belou Karolyim trénují gymnastky včetně členek ženského národního týmu, ve středu 4. května 2016 v Houstonu. ( Mark Mulligan / Marta Karolyi na ranči Karolyi nedaleko New Waverly, kde se svým manželem Belou Karolyim trénují gymnastky včetně členek ženského národního týmu, ve středu 4. května 2016 v Houstonu. ( Mark Mulligan / Houston Chronicle )
Marta Karolyiová na ranči Karolyi nedaleko New Waverly, kde se svým manželem Belou Karolyim trénují gymnastky včetně členek ženského národního týmu, ve středu 4. května 2016 v Houstonu. ( Mark Mulligan / Marta Karolyi na ranči Karolyi nedaleko New Waverly, kde se svým manželem Belou Karolyim trénují gymnastky včetně členek ženského národního týmu, ve středu 4. května 2016 v Houstonu. ( Mark Mulligan / Houston Chronicle )
Martha Karolyiová říká, že je „se vším velmi spokojená“ na ranči o rozloze 70 akrů nedaleko New Waverly, kde žije se svým manželem Belou, trénují gymnastky a který po jejím odchodu do důchodu zůstane národním tréninkovým centrem Martha Karolyiová říká, že je „se vším velmi spokojená“ na 70akrovém ranči u New Waverly, kde s manželem Belou trénují gymnastky a který po jejím odchodu do důchodu zůstane národním tréninkovým centrem.
Na chodníku slávy jsou cihly týmů a členů USA Gymnastics, kteří trénovali v Karolyiho zařízení poblíž New Waverly, ve středu 4. května 2016 v Houstonu. ( Mark Mulligan / Houston Chronicle )
Martha Karolyiová říká, že je „se vším velmi spokojená“ na ranči o rozloze 70 akrů nedaleko New Waverly, kde žije se svým manželem Belou, trénují gymnastky a který po jejím odchodu do důchodu zůstane národním tréninkovým centrem Martha Karolyiová říká, že je „se vším velmi spokojená“ na 70akrovém ranči u New Waverly, kde s manželem Belou trénují gymnastky a který po jejím odchodu do důchodu zůstane národním tréninkovým centrem.
Na chodníku slávy jsou cihly pro gymnastické týmy a členy USA, kteří trénovali v Karolyiho zařízení poblíž New Waverly, ve středu 4. května 2016 v Houstonu. ( Mark Mulligan / Houston Chronicle )
Martha Karolyi
HUNTSVILLE – Nic neunikne vševědoucímu a vševidoucímu pohledu Marthy Karolyi, od toho, jak gymnastka chodí, jak drží ruce nebo jak vystupuje, když jde o zlaté medaile.
Za 16 let svého působení ve funkci šéfky americké gymnastiky se jí podařilo vybojovat zlatou medaili.USA, koordinátorky ženského národního týmu, vytvořila Karolyiová nejsilnější tým na světě, který je na olympijských hrách 2016 favoritem na týmový titul a hrstku individuálních medailí.
Pohled plný zuřivého soustředění je fanouškům tohoto sportu nejznámější. Mimo palubovku však ustupuje přátelskému úsměvu a rozhovoru o vaření, rodině a cestování, když Karolyi prochází rodinným rustikálním domem v Národním lese Sam Houston.
Když však ujde asi sto metrů do komplexu tréninkového centra USA Gymnastics Women’s, každodenní oblečení nahradí červenobílomodrý rozcvičovací oblek, čímž pro sebe prosazuje stejné pravidlo, které platí pro každého, kdo vstoupí na palubovku tělocvičny.
„Když jdete pracovat do banky, jste oblečeni v obleku a kravatě, protože to se do banky sluší,“ říká. „Když jdete do obchodu s potravinami, mají na sobě uniformu.“
„Jsem trochu vybíravá. Jsou určité věci, které velmi vyžaduji.“
Jak by potvrdily generace gymnazistů, je to životní slabé slovo.
Martě Karolyiové je 73 let a ve své poslední kampani ve funkci koordinátorky národního ženského týmu USA Gymnastics, který bude příští víkend vybírat svůj olympijský tým pro rok 2016, má energii čtyřicátnice, je si naprosto jistá sama sebou, nepopiratelně vládne a nebojí se říct svůj názor.
„Nejsem tu v soutěži popularity,“ říká. „To není moje práce. Mým úkolem je zlepšit americkou gymnastiku. Takže vždy budu dělat rozhodnutí, o kterých jsem přesvědčena, jak mohu vybrat nejlepší tým pro nejlepší zájmy země.
„Určitě vás nepotěší, když vidíte negativní komentáře, ale mnohokrát si uvědomuji, že se to snaží komentovat lidé, kteří tomu procesu vůbec nerozumí. Tak proč by mi to mělo vadit?“
Je babičkou i přísnou manažerkou, ale také vizionářkou v partnerství se svým 54letým manželem Belou. Zatímco se připravují na odchod do důchodu, 70akrový komplex tréninkového kempu, který pomohli vybudovat ve východotexaském lese, zůstane národním tréninkovým centrem federace a nejlepší gymnastky země se sem budou měsíc co měsíc vracet, aby zdokonalovaly své dovednosti.
„Jsem se vším velmi spokojená,“ řekla. „Krok za krokem jsme zavedli systém a vylepšili ho. Máme dostatečnou flexibilitu, abychom se ujistili, že když něco nefunguje, změníme to.“
Cíl však podle ní zůstává konstantní.
„Pořád holkám říkám, že se snažíme o dokonalost,“ řekla Karolyiová. „Nemyslím si, že něco takového jako dokonalost existuje, ale budeme se k ní přibližovat, jak jen to půjde.“
„Jsem taková i sama se sebou. Snažím se dělat všechno perfektně. Jistě, jsem jen člověk, ale snažím se dělat to nejlepší. Naprosto ničeho nelituji. Užil jsem si každý okamžik tvrdé práce i hezkých chvil. I když přišlo zklamání, analyzoval jsem ho a otočil stránku.“
Z Rumunska do USA
Těžká práce, triumf, zklamání a schopnost přizpůsobit se měnící se době je do značné míry součástí cesty manželů Karolyisových od sportovních inovátorů ze Starého světa ke ztělesnění amerického snu.
Marta (vyslovuje se „Mar-ta“, ale nyní se píše poangličtěně) Karolyiová se narodila v Odorheiu Secuiesc, asi čtyřicetitisícovém městě v transylvánském sektoru Rumunska, jako dcera bankovního viceprezidenta a učitelky.
Na rumunské národní sportovní škole se seznámila s Belou Karolyim, po ukončení studia se v roce 1963 vzali a začali trénovat v hornickém městě Onesti, kde o několik let později patřila k jejich žákům i šestiletá Nadia Comaneciová.
Úspěchy Karolyiové na olympijských hrách v roce 1976, kde získala tři zlaté medaile se sérií perfektních 10,0 bodů za sestavu, prosadily manžele Karolyiovy do světové gymnastiky. Když však Bela Karolyi kritizoval rozhodčí na olympijských hrách v Moskvě v roce 1980, upadli manželé v nemilost a v roce 1981 zběhli a přestěhovali se do Houstonu, kde se k nim později připojila jejich dcera Andrea.
Mezi jejich žáky v Houstonu patřila i Mary Lou Rettonová, drobná silná žena ze Západní Virginie, která v roce 1984 získala jako první Američanka zlatou olympijskou medaili ve víceboji.
„Martha vždy tvořila 75 procent rovnice,“ řekla Rettonová. „Chudák malá Bela by bez Marthy byla ztraceným štěnětem. Vždycky byla organizátorkou a mozkem, zatímco Bela byla motivátorem.
„Nikdy to nebyla jen Bela Karolyi. Vždycky to byla Bela a Martha.“
Následují další olympioničky (Phoebe Millsová a Chelle Stacková v roce 1988; Betty Okino, Kerri Strugová a Kim Zmeskalová v roce 1992 a Strugová a Dominique Moceanuová v roce 1996). Po olympijských hrách v Atlantě v roce 1996 manželé zavřeli svou houstonskou tělocvičnu a přestěhovali se na ranč o rozloze 2000 akrů, který Bela v průběhu let shromáždila, aby zde pořádala řadu letních táborů, které pokračují dodnes.
Americká gymnastika však v éře po Karolyiovi strádala. Když v roce 1999 skončil tým na mistrovství světa na šestém místě, byl Bela Karolyi jmenován koordinátorem národního týmu a federace zahájila sérii měsíčních tréninkových kempů, v rámci kterých nejlepší národní gymnastky cestovaly na ranč za účelem tréninku a výuky.
„Když jsem v roce 1999 nastoupil, moje první otázka zněla: „Kde jsou Karolyiovi?“ řekl Steve Penny, prezident USA Gymnastics od roku 2005. „Jejich zapojení bylo klíčové, protože Bela byl skutečně jedinou osobou, kterou lidé ve sportu uznávali.
„Sportovci přicházejí a odcházejí, ale Karolyisovi byli neustále přítomni a my jsme museli najít způsob, aby se stali nedílnou součástí naší struktury.“
Historie úspěchů
Mnoho trenérů se však na vizi polocentralizovaného tréninkového programu Běly Karolyiové ohradilo a americké ženy skončily v roce 2000 na čtvrtém místě uprostřed moře reptání (tým nakonec získal bronzové medaile, když se zjistilo, že čínský tým využíval nezletilé sportovce).
„Lidé neměli rádi, když je někdo řídil,“ řekla Martha Karolyiová. „Bylo to něco nového. Bela dělal, co mohl, aby našel tým a aby to byla týmová práce, a ne ‚tenhle klub je lepší než tamten‘ nebo ‚můj gymnasta je lepší než ten druhý‘. Chtěl, aby se USA zlepšily, ne aby se zabývaly malichernostmi.“
S určitými obavami, vzhledem ke kritice namířené proti Belovi, souhlasila, že se v roce 2001 stane jeho nástupkyní ve funkci koordinátorky národního týmu. Ale už tehdy, jak řekla, zahájil americký ženský program dlouhou a pomalou cestu zpět z krátkého stavu průměrnosti na konci 90. let.
„Potřebovali jsme čas,“ řekla. „Když jsem to převzala, měli jsme v naší zemi jen asi šest dívek, které by mohly tvořit světový tým, a ty nebyly nijak extrémně silné. Neměli jsme žádná čísla.
„Potřebovali jsme vychovat mladší gymnastky v duchu mezinárodních očekávání, a tak bychom mohli uspět.“
Karolyiová poprvé zahlédla světlo na konci tunelu na podzim roku 2000, kdy byla povolána z důchodu, aby pomohla trénovat juniorský tým USA, který soutěžil v jejím rodném Rumunsku. V této skupině byly budoucí světové a olympijské medailistky Chellsie Memmelová, Ashley Postellová, Terin Humphreyová a další a právě tato generace podnítila návrat USA na výsluní na počátku roku 2000.
Tým v roce 2001 získal bronzovou medaili na mistrovství světa a Courtney Kupetsová a Ashley Postellová získaly v roce 2002 zlaté medaile na závodech. Tým z roku 2003 vyhrál mistrovství světa a od té doby jsou ženy USA dominantní, získaly stříbro na olympijských hrách v letech 2004 a 2008 a zlato v roce 2012 a vyprodukovaly všechny tři poslední zlaté olympijské medailistky ve víceboji (Carly Pattersonová v roce 2004, Nastia Liukinová v roce 2008 a Gabrielle Douglasová v roce 2012).
Devatenáctiletá Simone Bilesová ze Spring je na hrách v Riu de Janeiru favoritkou na zisk čtyř medailí v řadě a její trenérka Aimee Boormanová uvedla, že schopnost Karolyiové být náročná a zároveň flexibilní pomohla Bilesové vyniknout.
„Pokud dokážete splnit Martina očekávání, když to děláte po svém, tak jí to vyhovuje,“ řekla Boormanová. „Viděla, že jsme se Simonou ochotné měnit věci, abychom vyhověly jejím potřebám, a viděla, že vím, co Simona potřebuje na emocionální úrovni.“
Penny řekla, že Martha Karolyi nabízí odlišný přístup, který vyhovuje této generaci sportovců a trenérů.
„Jsou určití sportovci, kteří se spojí s Belliným způsobem, ale Martha se dokáže přizpůsobit nuancím různých sportovců,“ řekla Penny. „Umožnila trenérům, aby měli pocit, že jsou nyní součástí procesu.“
Od roku 2000 získaly americké ženy 88 světových nebo olympijských medailí, čímž téměř překonaly společný součet Ruska (53) a Číny (44), a očekává se, že budou dominovat i v Riu. Karolyiová je proto přesvědčena, že při přípravě na odchod do důchodu zanechává program v dobré kondici.
„Je to už tradice,“ řekla. „Do systému vrostly generace gymnastek a trenérů. Mladší generace se učí od těch starších. Ten, kdo bude příštím koordinátorem, by toho neměl moc měnit. Pokud věci fungují, není důvod je opravovat.“
Stále, i ve svých 73 letech, říká: „Můj koníček je mým povoláním. Podíváme se, co dnes najdeme v tělocvičně.“
Žádné „převratné“ plány nemá
V důchodu prý bude každý rok trávit několik měsíců v Rumunsku, navštěvovat přátele, kteří se vracejí do dob její základní školy, a trávit čas s dcerou a vnoučaty.
„Nebudu dělat nic převratného, ale jsem připravena (odejít do důchodu),“ řekla. „Gymnastiku si naprosto užívám, ale vždycky je dobré, když člověk skončí v dobrém a nečeká. Cítím, že je čas, už jen podle počtu let, které jsem ve sportu strávila, i když se cítím na čtyřicet.“
„Nebudeme se stěhovat do města. Bela ranč miluje. Užívám si velké procházky a pobyt na přírodních stezkách.“
Bela si zase vychutnává manželčiny roky v záři reflektorů.
„Jsem na ni velmi hrdá, velmi pyšná. Stojí pevně na nohou,“ řekl. „Lidé se ptají: ‚Jak může být tak výkonná? Jak dokáže poznat, že je něco špatně? Je to 54 let na podlaze, pozoruje a poslouchá, trénuje a směje se s dětmi. Proto je tak výkonná.“
Paul Wise, zeť manželů Karolyiových, který s rodinou pracuje na ranči, řekl, že poznal, že se časy mění, když mladí gymnasté viděli Andreu Wiseovou na ranči a místo toho, aby řekli: „Támhle jde dcera Bela,“ řekli: „Támhle jde dcera Martha.“
A nyní, naposledy, bude klidnou, vševědoucí přítomností, až se bude příští víkend vybírat další olympijský tým, protože pomohla vytvořit lepší způsob řízení atletiky, který kombinuje starý a nový svět.
„Milovali jsme Transylvánii, naši zemi,“ řekla. „Ale Amerika je zemí příležitostí pro lidi, kteří chtějí tvrdě pracovat, a to jsme udělali. Jsem velmi šťastná, jak daleko jsme se dokázali dostat. Máte příležitost, máte svobodu. To znamená hodně.“