Donato Bramante
UrbinoEdit
Bramante se narodil pod jménem Donato d’Augnolo, Donato di Pascuccio d’Antonio nebo Donato Pascuccio d’Antonio ve Fermignanu u Urbina. Zde v roce 1467 Luciano Laurana doplňoval vévodský palác Federica da Montefeltro o arkádové nádvoří a další renesanční prvky. Bramantova architektura zastínila jeho malířské schopnosti: dobře se znal s malíři Melozzem da Forlì a Pierem della Francesca, kteří se zajímali o pravidla perspektivy a iluzionistické prvky v malířství Andrey Mantegny.
MilánRedakce
Kolem roku 1474 se Bramante přestěhoval do Milána, města s hlubokou gotickou architektonickou tradicí, a postavil několik kostelů v novém antickém stylu. Vévoda Ludovico Sforza z něj počínaje rokem 1476 učinil prakticky svého dvorního architekta a zadával mu zakázky, které vyvrcholily slavným trompe-l’œilovým chórem kostela Santa Maria presso San Satiro (1482-1486). Prostor byl omezený, a tak Bramante vytvořil divadelní apsidu v basreliéfu, kombinující malířské umění perspektivy s římskými detaily. Je zde osmiboká sakristie, završená kopulí. V Miláně Bramante postavil také tribunu Santa Maria delle Grazie (1492-99); mezi další raná díla patří klášter Sant’Ambrogio v Miláně (1497-1498) a některé další stavby v Pavii a pravděpodobně v Legnanu. V roce 1499, kdy byl jeho mecenáš Sforza vyhnán z Milána útočící francouzskou armádou, však Bramante zamířil do Říma, kde ho již znal mocný kardinál Riario.
ŘímEdit
V Římě ho brzy poznal kardinál Della Rovere, který se brzy stal papežem Juliem II. Pro Ferdinanda Aragonského a Isabelu Kastilskou, případně pro Julia II. navrhl Bramante jednu z nejharmoničtějších staveb renesance: Tempietto (1502) v San Pietro in Montorio na Janiculu. Navzdory malému měřítku má stavba všechny přísné proporce a symetrii klasicistních staveb, obklopených štíhlými dórskými sloupy, završenými kopulí. Podle pozdější rytiny Sebastiana Serlia ji Bramante plánoval zasadit do kolonádového nádvoří. V listopadu 1503 pověřil Julius Bramanteho realizací nejvelkolepější evropské architektonické zakázky 16. století, kompletní přestavby baziliky svatého Petra. Základní kámen prvního z velkých pilířů křižovatky byl slavnostně položen 17. dubna 1506. Dochovalo se jen velmi málo Bramantových výkresů, i když některé od jeho asistentů dokládají rozsah týmu, který se podařilo sestavit. Bramantova vize chrámu svatého Petra, centralizovaný půdorys řeckého kříže, který pro něj a jeho generaci symbolizoval vznešenou dokonalost (srovnej Santa Maria della Consolazione v Todi, ovlivněná Bramantovým dílem), byla po jeho smrti v roce 1514 zásadně změněna rozšířením lodi. Bramanteho plán počítal se čtyřmi velkými kaplemi vyplňujícími rohové prostory mezi stejnými příčnými loděmi, z nichž každá byla zakončena menší kopulí obklopující velkou kopuli nad křížením. Původní Bramantův plán měl tedy mnohem více románsko-byzantských forem než bazilika, která byla skutečně postavena. (Další podrobnosti viz bazilika svatého Petra.)
Bramante pracoval i na několika dalších zakázkách. Mezi jeho nejranější práce v Římě, ještě před zahájením stavby baziliky, patří klášter (1500-1504) Santa Maria della Pace poblíž Piazza Navona.
.