Drsný obraz úzkostné poruchy fotografky v sérii autoportrétů

BY admin

| 25 listopadu, 2021

"stále mi říkají, abych dýchala. cítím, jak se mi hrudník pohybuje nahoru a dolů. nahoru a dolů. nahoru a dolů. ale proč mám pocit, jako bych — „stále mi říkají, abych dýchala. Cítím, jak se mi hrudník pohybuje nahoru a dolů. nahoru a dolů. nahoru a dolů. ale proč mám pocit, že se dusím? držím si ruku pod nosem a ujišťuji se, že je tam vzduch. pořád nemůžu dýchat.“

U lidí, kteří trpí úzkostnými poruchami, se mohou příznaky projevovat různými způsoby. U některých lidí může úzkost způsobovat závratě nebo nevolnost, u jiných může znamenat nespavost nebo bušení srdce. Každý člověk může úzkost nést jinak, fyzicky i emocionálně. Záchvat paniky se může projevovat žaludeční nevolností, závratěmi, brněním prstů na rukou či nohou nebo nespavostí. Emocionální příznaky je obtížnější přesně určit a popsat.

Katie Crawfordová, čerstvá absolventka LSU, se rozhodla použít fotografii, aby ukázala svůj boj s úzkostí. Katie se posledních deset let potýkala s celkovou úzkostnou poruchou a pro svou závěrečnou výstavní práci zachytila, jak se úzkost cítí, prostřednictvím série autoportrétů.

Rozhodla jsem se prozkoumat, co cítím, a tyto intenzivní emoce a příznaky, které jsou jak fyzické, tak psychické zvládání úzkosti.

Katie-crawford-2

"moje hlava se plní heliem. soustředění se vytrácí. tak malé rozhodnutí. tak snadná otázka k zodpovězení. moje mysl není — „hlava se mi plní heliem. soustředění se vytrácí. tak malé rozhodnutí. tak snadná otázka k zodpovězení. moje mysl mi to nedovolí. je to, jako by se tisíce obvodů křížily najednou.“

Její semestrální projekt, který nazvala „Mé úzkostné srdce“, paradoxně její pocity úzkosti ještě zhoršil. Při hledání způsobů, jak vyjádřit fyzické a emocionální příznaky své úzkosti, se obrátila na deník, který si vedla posledních pět let a který jí pomohl navrhnout fotografie do série. Katie doufá, že se jí tímto projektem podaří nejen zobrazit tíhu, kterou úzkost nese, ale také pomoci lidem pochopit „vnitřní a vnější boje člověka, který žije s touto poruchou.“

Katie ve svém příspěvku uvádí, že projekt byl pro ni terapeutický a pomohl jí poznat sebe samu i tuto poruchu. „Pomohlo mi to vyrovnat se se situací víc, než jsem si myslela,“ říká. „Bylo to, jako bych získávala kontrolu nad svým životem tím, že jsem identifikovala, co v mém životě vyvolává paniku.“

Katie-Crawford-4