Dysforie vs. dysmorfie: Diskuse o duševním zdraví v léčbě transgenderové anorexie nervózy

V kruzích LGBTQ a zotavujících se pacientů s mentální anorexií se stále častěji diskutuje o genderové dysforii, tělesné dysmorfii a jejich vztahu ke klinické diagnóze poruchy duševního zdraví. I kromě podobnosti těchto pojmů se objevily nejasnosti ohledně toho, proč jeden popis (genderová dysforie) není považován za poruchu duševního zdraví a druhý (tělesná dysmorfie) ano. Tento zmatek, a to i mezi lékaři, může vést k další marginalizaci již tak marginalizované populace, transsexuálních mužů a žen. Vzhledem k tomu, že potřeba léčby anorexie je v komunitě transsexuálů podle odhadů čtyřikrát vyšší než v běžné populaci, je pochopení této problematiky zásadní pro to, aby se této rizikovější komunitě dostalo potřebné pomoci v rezidenčních centrech pro léčbu poruch příjmu potravy i jinde.

Vymezení pojmů

• Genderová dysforie

Genderová dysforie je pocit tísně nebo nepohodlí z důvodu rozdílu mezi pohlavím člověka (přiřazeným při narození) a jeho genderovou identitou. Týká se to jak mužů, kterým bylo při narození přiřazeno ženské pohlaví, tak žen, kterým bylo při narození přiřazeno mužské pohlaví. Osoby s genderovou dysforií jsou obvykle transgenderové. Existují však případy nebinárních genderových identit, u nichž je genderová dysforie přítomna.

• Tělesná dysmorfie

Tělesná dysmorfie je pocit nespokojenosti se svým tělem a vnímání svého těla jako vadného nebo defektního. Může se projevovat vnímáním „špatné“ pleti nebo vlasů, nebo častěji vnímáním, že je člověk „tlustý“, přestože existují důkazy o opaku. Tělesná dysmorfie je častým faktorem přispívajícím k psychickým komplikacím, které mohou vyžadovat léčbu mentální anorexie. Tělesná dysmorfická porucha je přítomna nejméně u 25 % osob s mentální anorexií a zkreslení obrazu těla je v těchto případech přítomno téměř vždy.

Vztah k poruchám příjmu potravy

Na základě klinických studií a studií v praxi v centrech pro léčbu anorexie jsou jak pohlavní dysforie, tak tělesná dysmorfie spojeny při vzniku poruch příjmu potravy. Souvislost mezi mentální anorexií a bulimií a narušeným obrazem těla je dobře prokázána – tělesná dysmorfie je téměř vždy přítomna v případech vyžadujících léčbu mentální anorexie. Někdy může být tělesná dysmorfie provázející anorexii tak extrémní, že jedinec pokračuje v omezování příjmu kalorií, i když je z lékařského hlediska považován za podváhu nebo dokonce za podvyživeného. Ve většině klinických definic je zkreslený obraz těla klíčovým faktorem, který přispívá k poruchám příjmu potravy.

Pokud je porucha tělesné dysmorfie klasifikována APA jako duševní porucha a je jako taková uvedena v DSM – V (oficiální seznam poruch duševního zdraví) a může být komorbidní s různými poruchami příjmu potravy, genderová dysforie není uvedena jako porucha nebo duševní onemocnění. Přesto je výskyt poruch příjmu potravy (včetně natolik závažných, že vyžadují ústavní léčbu poruch příjmu potravy) v transgenderové komunitě mnohem vyšší než v cisgenderové populaci. Ve skutečnosti 16 % transgender studentů ve vysokoškolském věku dotazovaných v průzkumu z roku 2015 zažilo nebo zažívá poruchu příjmu potravy.

Tělesná dysmorfie a genderová dysforie mohou být určitým způsobem propojeny, stejně jako jsou propojeny poruchy příjmu potravy a tělesná dysmorfie. Je například známo, že transsexuální osoby měnící ženu na muže vnímají typicky ženské tělesné znaky, jako jsou křivky v oblasti boků a prsou, jako výraznější, než by mohl vnímat nestranný pozorovatel. Transgender osoba přecházející z muže na ženu může být nespokojená se svým svalstvem, ochlupením nebo jinými mužskými znaky, jako je například ohryzek.

Mnoho z těchto nespokojeností lze řešit medicínsky prostřednictvím hormonální léčby a operací spojených se změnou pohlaví, a to znamená důležitý rozdíl mezi dysmorfií a dysforií. Transsexuální osoba prožívá úzkost, protože její tělo neodpovídá jejímu skutečnému pohlaví. Naopak osoba s tělesnou dysmorfií prožívá úzkost, protože vnímá nedostatky na svém těle nebo hmotnosti, které neexistují. Ta může vést k rozvoji poruch příjmu potravy, jako je mentální anorexie, protože navzdory podniknutým krokům, jako je extrémní hubnutí nebo kosmetická operace, negativní obraz těla přetrvává.

V takových případech je důležité oddělit upřímnou touhu naplnit svou pohlavní identitu od zkresleného vnímání svého těla. To je jádro, odkud pochází velká část záměny těchto dvou pojmů.

Identita a sebeobraz

V situaci, jako je výše popsaný přechod z ženy na muže, je stále příliš časté, že laici i zdravotníci (i když u odborníků na duševní zdraví jen zřídka) zaměňují problémy s tělesným obrazem vyplývající z nespokojenosti s genderovou identitou s problémy vyplývajícími z duševní poruchy, jako je tělesná dysmorfie.

Zjednodušeně řečeno, člověk s genderovou dysforií není duševně nemocný; je nespokojený s pohlavím, které mu bylo přiděleno při narození.

Osoba s tělesnou dysmorfií trpí poruchou, při níž vnímá své tělo nebo obličej jako „ošklivé“, „tlusté“ nebo jinak neatraktivní, a to navzdory lékařskému nebo osobnímu ujišťování.

Genderová identita a sebepojetí jsou neoddělitelně spjaty; pro ženu je pohled do zrcadla a pohled na muže dezorientující a znepokojující. Rozpory mezi přiděleným pohlavím a skutečným pohlavím člověka mohou kromě přítomnosti diskriminace a nepochopení ze strany široké veřejnosti vůči transgenderové problematice vést k dalším poruchám duševního zdraví, jako je úzkost, deprese a OCD, které jsou v transgenderové komunitě častější než v netrans komunitě.

To vše souvisí s hlavním rozlišením, které tento článek uvádí ohledně rozdílu mezi genderovou dysforií a tělesnou dysmorfií – jedno zahrnuje zkreslené vnímání vlastního těla a druhé ne.

Zdravotní rizika

Poruchy příjmu potravy patří mezi nejnebezpečnější duševní poruchy, které vedou ke gastrointestinálním, endokrinním, kardiopulmonálním a neurologickým komplikacím. Bez podstoupení léčby anorexie může být úmrtnost až 4%. Jiné poruchy příjmu potravy, jako je nervová bulimie, mohou mít za následek zubní problémy a problémy s jícnem v důsledku častého zvracení. U všech poruch příjmu potravy hrozí špatná nutriční rovnováha nebo dokonce podvýživa.

Transgenderová identita s sebou sama o sobě nenese žádná inherentní zdravotní rizika. Když se však člověk rozhodne pro transformaci, obvykle začne s hormonální léčbou, ať už je plánována operace změny pohlaví, nebo ne. Zavedením estrogenu nebo testosteronu se mírně zvyšuje riziko rakoviny a běžnější rizika nízkého nebo vysokého krevního tlaku, krevních sraženin, dehydratace a nerovnováhy elektrolytů a poškození jater. Důležité je poznamenat, že kvůli diskriminaci a společenskému tlaku je méně pravděpodobné, že transgender osoby projdou „nadstandardními“ poskytovateli zdravotní péče, což znamená, že hormonální léčba, kterou dostávají, nemusí být pro jejich tělo správně vyvážená, což zhoršuje některé z výše uvedených problémů.

Transgender osoby i osoby s tělesnou dysmorfií mají vyšší než průměrnou míru duševních poruch a poruch chování. Mezi nimi vynikají deprese a úzkosti. Obě tyto poruchy duševního zdraví jsou obvykle způsobeny kombinací genetických a environmentálních faktorů, stejně jako genderová dysforie a tělesná dysmorfie. V mnoha případech spustí dříve skrytou poruchu konkrétní spouštěcí faktor, jako je traumatická událost (např. zneužití, těžký rozchod, autonehoda atd.).

Jedno společné zdravotní riziko

Deprese a úzkost jsou faktory, které přispívají k jednomu zdravotnímu riziku, které je společné pro genderovou dysforii i tělesnou dysmorfii: sebevraždě. Míra sebevražedných myšlenek (tj. myšlenek na sebevraždu), pokusů o sebevraždu a skutečných sebevražd je v transgenderové populaci a v populaci trpící tělesnou dysmorfií mnohem vyšší než v širší populaci.

• Tělesná dysmorfie

  • 80 % jedinců má sebevražedné myšlenky
  • 24-26 % se o sebevraždu pokusilo
  • Podíl úplných sebevražd není znám, ale předpokládá se, že je velmi vysoké

• Transgender populace

  • Více než 50 % transgender mužů se pokusilo o sebevraždu
  • 30 % transgender žen se pokusilo o sebevraždu
  • Více než 40 % nebinárních dospělých se pokusilo o sebevraždu

Kombinace negativního nebo zkresleného sebeobrazu a závažné duševní poruchy, jako je deprese, nebo kombinace poruchy duševního zdraví a společenského tlaku a diskriminace, které jsou transgenderové osoby vystaveny, ještě více ohrožuje již tak ohroženou skupinu komunit. Vzhledem k již tak vysokému riziku zdravotních komplikací vedoucích k úmrtí, které jsou spojeny s mentální anorexií a dalšími poruchami příjmu potravy, vzniká potřeba specializovaných, průřezových strategií léčby anorexie u transgenderové populace.

Léčba mentální anorexie, dysforie a dysmorfie

Vysoký výskyt zdravotních a sebevražedných rizik přítomných u osob s mentální anorexií, respektive tělesnou dysmorfií a genderovou dysforií znamená, že kombinované léčebné plány musí být navrženy citlivě. Odborníci v centrech pro léčbu mentální anorexie mají obvykle dostatek zkušeností s léčbou souběžně se vyskytujících poruch příjmu potravy a tělesné dysmorfie; jak již bylo zmíněno, zkreslený obraz těla je v případech mentální anorexie a bulimie velmi častým jevem. Osobně sestavený léčebný plán zahrnující psychiatrickou léčbu (je-li to nutné) s tréninkem pozitivního vnímání těla a behaviorální terapií, jako je dialektická behaviorální terapie (DBT) nebo kognitivně behaviorální terapie (CBT), může lidem pomoci rehabilitovat jejich obraz těla a vymanit se z opakujících se vzorců chování, které provázejí jak poruchy příjmu potravy, tak dysmorfii těla.

Pokud je cesta k uzdravení z poruch příjmu potravy zřídkakdy snadná, může být ještě obtížnější, když se k ní přidá společenský tlak a stigma spojené s transgenderovou identitou. Odborný tým lékařů, zdravotních sester, terapeutů a psychiatrů, který transgenderovou osobu léčí, musí brát v úvahu i jiné faktory než ty, které obvykle provázejí diagnózu mentální anorexie nebo jiné poruchy příjmu potravy. Mezi ně patří:

• Hormonální léčba

U některých extrémních případů mentální anorexie se používá hormonální léčba proti osteoporóze a dalším příznakům pocházejícím z nedostatku výživy. U transsexuálních osob, které zahájily hormonální léčbu, aby urychlily svůj přechod, musí zdravotníci tyto dva typy hormonální léčby koordinovat, aby vyhověli potřebám klienta.

• Léčba tělesné dysmorfie bez odsuzování

V centru každého účinného programu léčby transsexuální osoby s poruchou příjmu potravy musí být pevné pochopení toho, že genderová dysforie není duševní porucha. Trans osoby jsou již nyní vystaveny vyššímu riziku vzniku poruchy tělesné dysmorfie a následně poruchy příjmu potravy a čelí dostatečné diskriminaci, takže je méně pravděpodobné, že vyhledají lékařskou nebo psychiatrickou péči. Potřebují poskytovatele péče, který dokáže léčit skutečné poruchy s citlivostí k genderové dysforii.

• Léčba specifická pro pohlaví

Dosti často se lidé, kteří vyhledávají léčbu poruch příjmu potravy, cítí lépe mezi lidmi svého pohlaví (častým důvodem je zkreslené vnímání „atraktivity“ nebo spouštěče zneužívání v minulosti), a to platí i v případě trans populace. Při léčbě je třeba brát v úvahu skutečné pohlaví osoby a respektovat její přání. Například nebinární trans osoba se může cítit nepříjemně v léčebném programu zaměřeném pouze na ženy. Z tohoto důvodu by mělo být centrum pro léčbu anorexie dostatečně flexibilní, aby se přizpůsobilo potřebám každého klienta, pokud jde o jeho pohlavní identitu.

Dosažení plného zotavení bez ohledu na pohlaví

V Monte Nido věříme, že každý člověk si zaslouží najít naději, že jeho poruchu příjmu potravy lze léčit a že lze dosáhnout plného zotavení. Soucitní a empatičtí pracovníci na všech našich mnoha místech mají zkušenosti s pomocí lidem všech pohlaví, aby znovu získali svůj život a vykročili vstříc lepší budoucnosti bez narušeného vnímání těla. Pokud vám nebo někomu z vašich blízkých byla diagnostikována porucha příjmu potravy nebo prostě cítíte, že potřebujete pomoc, zavolejte nám ještě dnes na číslo 888 891 2590 a vydejte se na cestu k uzdravenému životu, který potvrzuje pohlaví.