Encyclopædia Iranica
ANGLORUSKÁ KONVENCE Z ROKU 1907, dohoda týkající se Persie, Afghánistánu a Tibetu. Byla podepsána 31. srpna v Petrohradě a formalizovala politické změny, k nimž došlo na Dálném a Středním východě a v Evropě v důsledku rusko-japonské války a ruské revoluce v roce 1905. Anglo-ruské soupeření v Íránu vzniklo, když císař Alexandr I. anektoval Gruzii a další území, která byla po staletí pod perskou svrchovaností. Obava z francouzsko-ruského tažení proti Indii zpočátku přiměla Brity, aby se postavili proti rozšiřování ruského vlivu, ale ani pád Napoleona nepřinesl Britům pocit jistoty v držení Indie.
Na konci 19. století pozice Ruska vůči Británii postupně sílila. Poté, co Rusové dobyli většinu Střední Asie, rozšířili svůj vliv do Mandžuska a Koreje a představovali hrozbu pro Japonsko a britské zájmy v Číně. Anglo-japonská smlouva z roku 1902 byla pokusem Anglie postavit překážku dalšímu ruskému postupu v Asii tím, že umožnila Japoncům vést proti Rusům vítěznou válku. Úspěch Japonska a následné revoluční výbuchy ve velké části ruského impéria přesvědčily Brity, že Rusko není tak hrozivou hrozbou, jak si představovali. Zároveň si řada britských politiků vypěstovala hluboký strach z Německa. Státníci odpovědní za formulaci britské zahraniční politiky usilovali o dohodu s Ruskem, která by doplnila anglo-francouzskou ententu a dovršila diplomatickou izolaci Německa.
Rané britské pokusy přimět Rusy k podpisu dohody o Persii a Afghánistánu, dvou nejcitlivějších oblastech soupeření, skončily neúspěchem. Rusové vycítili, že čas je na jejich straně, a neměli v úmyslu vyjednat si jakoukoli část Persie nebo Afghánistánu; vojenská porážka a revoluce však donutily ruskou vládu přehodnotit cíle a metody své zahraniční politiky. Iniciativa při jednáních patřila novému britskému velvyslanci v Petrohradě siru Arthuru Nicolsonovi, který spolu se sirem Edwardem Greyem a sirem Charlesem Hardingem, stálým náměstkem ministra zahraničí, tvořil tvrdé jádro protiněmecké skupiny, která usilovala o ruské spojenectví. Nicolsonovy návrhy byly podrobně projednány ruským kabinetem. Ve světle posledních událostí se Izvol ‚ skiĭ, ministr zahraničních věcí, vyslovil proti starému přesvědčení, že Persie musí zcela spadat pod ruský vliv, a pro odstranění příčin konfliktu s Anglií, k čemuž bylo nejvhodnějším prostředkem vymezení sfér vlivu („K historii anglo-ruské dohody z roku 1907“, Krasnyĭ Arkhiv 2-3 , 1935, s . 19, v ruštině).
Vypuknutí ústavní revoluce v Teheránu hrozilo zmařením jednání, která probíhala v Petrohradě. Perští revolucionáři byli probritští a protiruští; asi 10 000 odpůrců despotismu se uchýlilo do bašty (útočiště) na britské legaci v očekávání britské podpory revoluční věci. Perská vláda začala tušit sblížení mezi Británií a Ruskem již v listopadu 1905. Perský ministr v Londýně Moḥammad-ʿAlī Khan ʿAlāʾ-al-salṭana byl však ujištěn lordem Lansdownem, tehdejším britským ministrem zahraničí, „že zpráva je nepodložená. Perská vláda si může být jistá, že nemáme v úmyslu jakkoli zasahovat do integrity a nezávislosti Persie“ (Velká Británie, Public Records Office, The Foreign Office Archives, Series F.O. 60/697). Během více než rok trvajících jednání Britové ani Rusové nikdy neinformovali Persii, Afghánistán ani Tibet o rozhodnutích, která se o nich nebo na jejich úkor přijímají.
Ujednání o Tibetu v úmluvě z roku 1907 věnovalo čínské suverenitě pozornost. Obě strany slíbily, že nebudou jednat s Tibeťany jinak než prostřednictvím Číňanů, nicméně Britové měli mít právo jednat s tibetskými úřady v obchodních záležitostech, zatímco ruští buddhisté měli mít právo jednat s dalajlámou v náboženských záležitostech. Dohoda o Afghánistánu, kde měly obě mocnosti delší historii soupeření a konfliktů, byla složitější; v podstatě šlo o vítězství Británie. Britská vláda prohlásila, že nemá v úmyslu měnit politický status Afghánistánu a že bude uplatňovat svůj „vliv v Afghánistánu pouze v pacifickém smyslu“ a nebude „přijímat ani podporovat Afghánistán v přijímání jakýchkoli opatření ohrožujících Rusko“. Ruská vláda na oplátku prohlásila, že uznává „Afghánistán jako zemi mimo sféru ruského vlivu“, a zavázala se, že veškeré své vztahy s Afghánistánem bude udržovat „prostřednictvím vlády Jeho Britského Veličenstva“. Rusko navíc nebude do Afghánistánu vysílat své agenty (text úmluvy v J. C. Hurewitz, ed., The Middle East and North Africa in World Politics, New Haven, 1975, I, s. 538-41). Britové slíbili, že nebudou anektovat žádné afghánské území „ani zasahovat do vnitřní správy země za předpokladu, že amír splní závazky, které již přijal vůči vládě Jeho Britského Veličenstva. . . . “ Smluvní strany budou dodržovat zásadu rovnosti obchodních příležitostí, přičemž dohoda vstoupí v platnost poté, co s jejími podmínkami bude souhlasit amír.
Jádrem úmluvy byl její první oddíl, týkající se Persie. V preambuli se uvádělo, že se smluvní strany „vzájemně zavázaly respektovat celistvost a nezávislost Persie“ a že si upřímně přejí zachování pořádku v celé zemi. V prvním článku se Velká Británie zavázala, že nebude pro sebe, pro své poddané nebo pro poddané třetích mocností usilovat o „žádné koncese politické nebo obchodní povahy – jako jsou koncese na železnice, banky, telegrafy, silnice, dopravu, pojištění atd.“ – za linií začínající v Kasr-i-Širinu, procházející Isfahánem, Jezdem, Kachkem a končící v bodě na perské hranici na křižovatce ruské a afghánské hranice…“. V rámci této oblasti by se Británie nestavěla „přímo ani nepřímo proti požadavkům na podobné ústupky. . . které podporuje ruská vláda.“ V druhém článku se Rusko zavázalo „neusilovat pro sebe a nepodporovat ve prospěch ruských poddaných nebo ve prospěch poddaných třetích mocností“ podobné ústupky v oblasti „za linií vedoucí od afghánských hranic přes Gazik, Birjand, Kerman a končící v Bunder Abbásu a nestavět se přímo ani nepřímo proti požadavkům na podobné ústupky v této oblasti, které jsou podporovány britskou vládou“. První a druhý článek tak vytvořily ruskou a britskou sféru zájmů v Persii, ačkoli text úmluvy je tak nikdy nepojmenovává. Článek tři stanovil, že Británie a Rusko mohou svobodně získávat koncese v rámci svých sfér vlivu bez odporu druhé smluvní strany, a potvrdil všechny stávající koncese v těchto oblastech. Článek čtyři se zabýval obtížným problémem perských dluhů. V předchozích čtyřech desetiletích si šáhové vypůjčili velké částky na neproduktivní účely a vzhledem ke stavu hospodářství a daňového systému nebyla naděje na jejich splacení bez zavedení radikálních změn, které přesahovaly chápání a možnosti kadžárských vládců. Obě smluvní strany se dohodly na rozdělení příjmů z perských cel, rybolovu, pošt a telegrafů na umoření perských dluhů vůči Ruskem kontrolované Půjčkové a diskontní bance Persie (Bānk-e Esteqrāżī-e Rūs) a Brity kontrolované Imperiální bance Persie (Bānk-e Šāhanšāhī-e Īrān). Pátý článek stanovil, že pokud Persie nebude dodržovat platby oběma bankám, Rusko a Británie zahájí „přátelskou výměnu názorů“, než některá z nich „zavede kontrolu nad zdroji příjmů“.
Úmluva vzbudila velkou hořkost mezi Íránci a Afghánci. S revizemi provedenými v roce 1915 zůstala v platnosti až do roku 1918, kdy ji sovětská vláda odmítla, ačkoli její literu i ducha Rusko opakovaně porušovalo téměř od okamžiku jejího podpisu. Pouze obavami z Německa a z toho vyplývajícím pevným odhodláním udržovat s Ruskem dobré vztahy lze vysvětlit pasivitu Velké Británie tváří v tvář takovým ruským činům, jako byly invaze do Persie, okupace jejích severních provincií a dokonce i vybírání daní v některých jejích oblastech.
Bibliografie:
Viz také R. P. Churchill, The Anglo-Russian Convention of 1907, Cedar Rapids, Iowa, 1939.
Velká Británie, Foreign Office, British and Foreign State Papers, London, 1911, s. 555-60.
F. Churchill, The Anglo-Russian Convention of 1907. Kazemzadeh, Russia and Britain in Persia, 1864-1914, New Haven, 1968, kap. 7.
(F. Kazemzadeh)
Původně vyšlo:
Poslední aktualizace: 15. prosince 1985
Posledně aktualizováno:
Tento článek je k dispozici v tištěné podobě.
Vol. II, Fasc. 1, str. 68-70
Citovat tento článek:
F. Kazemzadeh, „ANGLO-RUSSIAN CONVENTION OF 1907“, Encyclopædia Iranica, II/1, str. 68-70, dostupné online na http://www.iranicaonline.org/articles/anglo-russian-convention-of-1907-an-agreement-relating-to-persia-afghanistan-and-tibet (přístup 30. prosince 2012).
.