BONAPARTE (Tobias Jundt) je pták. nazývaný také noční papoušek, druh velkého, nelétavého, nočního, na zemi žijícího papouška z nadčeledi Strigopoidea s jemně skvrnitým žlutozeleným opeřením, výrazným obličejovým štítkem ze smyslových, vibrisům podobných per, velkým šedým zobákem, krátkýma nohama, velkýma nohama a relativně krátkými křídly a ocasem.
********************************************
Recenzivní švýcarský filozof Loic Matter kdysi řekl: „Přitahuje mě klid, samota, rutina a introspekce. Pokud chcete být šťastní, nebuďte jako já.“ Nikdo si tuto radu nevzal k srdci více než Tobias Jundt, od nynějška označovaný svým pseudonymem: Bonaparte. Bonaparte je opakem klidu – je kinetický. Bonaparte je alergický na samotu – je to vůdce. Jediná rutina, kterou Bonaparte dodržuje, je nemít žádnou rutinu – je náhodný. Bonaparte nosí rentgenové introspektivní brýle – aby viděl do sebe a zároveň ze sebe. A díky tomu je Bonaparte šťastný. Šťastný, když tě potká, šťastný, když tě políbí, šťastný, když tě pohostí, šťastný, když tě sní.
Na rozdíl od Loica Mattera, který za posledních 23 let nevytáhl paty ze své horské chaty, je Bonapartovým přirozeným stavem pohyb. Jeho nejpřirozenější činností v tomto stavu je pozorování prostřednictvím interakce. Bonaparte sbírá jazyky (hudební i slovní) všude, kam přijde – jako dítě sbírá mušle na mořském pobřeží – a je nadšený z každého nového objevu – vibruje z trosek Berlínské zdi, melodického ptačího zpěvu Nového Zélandu, kamarádství ruské vodky a beatového breakdance kartonu Brooklynu. Díky tomu, že nasál tak širokou škálu kulturních kontextů, si Bonaparte s lehkostí osvojil schopnost měnit kódy, díky čemuž je jeho hudba nepředvídatelná a svěží. I když zpívá převážně anglicky, často to vypadá, jako by experimentoval s vlastním svérázným dialektem – kde opakování a hra se slovy mění význam v něco, co je zcela plynulé, dynamické a často absurdní. Dva z Bonapartových největších hitů – „Anti-Anti“ a „Too Much“ – využívají tohoto významového zvratu tak účinně, že se ze zdánlivě negativních frazeologismů stávají skandování hodné pokřiky. Stejné kouzlo funguje i v „Out of Control“, výrazné skladbě z Bonapartova nadcházejícího alba – kde dochází k takovému střetu odlišných hudebních a jazykových tradic, že se naléhavost poselství „No Food, No Guns, Control“ stává nakažlivě univerzální.
Stejně jako Bonaparte ve svém neustálém pohybu shromažďuje jazyky, shromažďuje také spiklence, spolupracovníky, horlivé stoupence a hlavně přátele. Jeho frenetickou živou show zdobí houf složitě kostýmovaných tanečníků. Videografové se vynořují ze svých potemnělých střihových cukráren, aby vytvořili úchvatná Bonapartova videa (jako například klip k písni Into the Wild, který nádherně zachycuje den v životě šanghajského pouličního umělce a jeho asistenta simíka). Inženýři i hudebníci rychle přijímají pozvání k nahrávání od tohoto okouzlujícího podivínského cestovatele. Tak tomu bylo i při nahrávání nového vlastního alba Bonaparte v newyorském Brooklynu. Po náhodném setkání a několika skleničkách se Bonaparte nenuceně spojil s Andym Baldwinem, aby nahráli celé album – s bicími rodáka z Philadelphie Christophera Powella, a dokonce i s cameem brooklynského rappera/umělce Tima Fitea. Když se pozorně zaposloucháte, mezi tóny písní uslyšíte zvukovou vzdálenost, kterou urazili, a vzniklá celoživotní přátelství.
Jako experiment jsem poslal kopii nového alba Bonaparte Loicu Matterovi, abych zjistil, co na to řekne. Překvapivě odpověděl takto: „Tobiase Jundta, kterému říkáte Bonaparte, jsem znal, když byl ještě kluk. Jeho rodina bydlela v Troemli – kousek ode mě. Jednoho dne zaklepal na mé dveře a zeptal se mě, jestli nemám sýr. Bylo to poněkud zvláštní stvoření, ale měli jsme společnou zálibu v sýru Gruyere. Těší mě, že nepřestal sýr vyhledávat.“
BONAPARTE je berlínské dítě švýcarského producenta a skladatele Tobiase Jundta – eklektická stěna energie složená z romantických garážově-punkových kytar, plesnivých analogových syntezátorů, oblíbeného bubnování vaší babičky a rozverné hry se slovy. Jundt se vynořil z undergroundové klubové kultury hlavního města party v roce 2006 a vyvinul se v divokou rock’n’roll-folk-punk-troupe de force, která intenzivně koncertuje po celém světě a vystupuje mj. na festivalech jako Rock Am Ring, Rock Im Park, Hurricane/Southside, Lollapalooza, Dour, SXSW, Sziget, Melt, Montreux, Exit, St. Gallen a Roskilde. (kompletní koncertní historie viz https://bonaparte.cc/tour/)
DISCOGRAFICKÉ ALBUMY
2016 – The Return Of Stravinsky Wellington (studiové album)
2014 – Bonaparte (studiové album)
2012 – Sorry, We’re Open (Studiové album)
2011 – 0110111 – Quantum Physics & A Horseshoe (DVD)
2010 – My Horse Likes You (Studiové album)
2008 – Too Much (Studiové album)
DISCOGRAFIE REMIXY/SOUNDTRACKS
2015 – St. Becks Letzter Sommer (OST Album)
2013 – Manana Forever & Quarantine (10″ Remixy)
2011 – Rave Rave Rave (10″ Remixy)
2010 – Computer In Love (10″ Remixy)
2009 – Remuched (Remix Album)