Fobie ze strachu z arašídového másla – arachibutyrofobie

Mysl je složitá věc, člověk ještě plně nepochopil její složitosti. Na světě existuje mnoho podivných a zvláštně znějících fobií a některé z nich skutečně existují. Už jste slyšeli o lunafobii – strachu z doteku měsíčního světla, o pupafobii – extrémním strachu z loutek nebo binifobii – strachu z dvojčat? Podobně existuje strach z arašídového másla přilepeného na střechu úst a nazývá se arachibutyrofobie. V tomto průvodci si nastudujeme vše, co potřebujete vědět o tomto složitém a podivném strachu.

Co je to arachibutyrofobie?

Slovo Arachibutyrofobie vzniklo spojením polského slova pro arašídy-arachidowe a řeckých slov pro máslo-voutyro a phobos/fovos pro strach nebo odpor. Výraz Arachibutyrofobie tedy znamená strach z arašídového másla. V širším kontextu může tento strach souviset se strachem z udušení nebo strachem z toho, že se jídlo přilepí na střechu úst. Někteří tvrdí, že tento strach fiktivně nebo humorně vymyslel kreslíř Charles M. Schulz ve svém komiksu Peanuts. Nicméně tato fobie skutečně existuje a existují lidé, kteří jí trpí.

Sendviče s arašídovým máslem a želé – americká stálice

Sendviče s arašídovým máslem a želé (PB&J) se proslavily během druhé světové války, kdy vojáci dostávali toto jídlo jako kompletní výživu. Dnes se toto jídlo stalo standardní americkou klasikou; miliony školáků v zemi nosí k obědu sendviče s PB&J. Odhaduje se, že průměrný americký školák sní do doby, než ukončí školu, přibližně 1500 sendvičů PB&J. Nejlepší na tom je, že tento americký základ lze jíst kdykoli během dne nebo v noci; bohaté krémové nebo kousky arašídového másla poskytují spoustu výživných látek, zatímco želé dodává chuť. Existuje mnoho variant tohoto jídla – někteří lidé v této kombinaci dokonce milují nakrájené banány.

Co způsobuje strach z arašídového másla ulpívajícího na střeše úst?

Lékaři nevědí, co přesně fobii způsobuje – jde jen o to, že to, co mnozí z nás považují za samozřejmé, si fobik nedokáže představit. Mnoho psychiatrů se dnes domnívá, že stejně jako mnoho jiných strachů se i strach z arašídového másla přilepeného na střechu úst může časem naučit. V mysli fobika existuje neustálé spojení konzumace arašídového másla a pocitu strachu, úzkosti, napětí atd. To může pocházet z podmíněnosti asociací. Možná se někdy arašídovým máslem dusil nebo mohl někoho vidět, jak se jím dusí. Arašídové máslo je lepkavé a je obtížné ho odstranit z úst. To může někdy vést k nevolnosti nebo zvracení. Taková zkušenost může vést k trvalému strachu z konzumace arašídového másla. S tímto strachem mohou souviset i traumatické události v dětství.

Příznaky arachibutyrofobie

Fyzické příznaky

• Pocení
• Palpitace
• Třes rukou nebo řeči
• Dýchavičnost a svírání na hrudi
• Zatočí se vám hlava. závratí
• Potápějící se pocit v žaludku
• Slabá/gumová kolena
• Nevolnost
• Zamlžené vidění

Psychologické příznaky

Mohou se vyskytnout i následující psychické příznaky:

• Neschopnost jasně myslet
• Pocit ochromení
• Katastrofické myšlenky typu „udusím se, budu zvracet, ztrapním se nebo se zblbnu nebo zemřu“.

Tyto příznaky mohou člověka trvale odradit od burákového másla. Netřeba dodávat, že ne každý ho bude chápat, což z něj může udělat objekt posměchu.

Léčba arachibutyrofobie

Kognitivně behaviorální terapie je nejběžnější léčbou této fobie – pomáhá fobikovi identifikovat skutečné a neskutečné myšlenkové vzorce. Pacienti mohou také vyhledat expoziční terapii, která učí postupné desenzibilizaci na obávaný podnět – v tomto případě na konzumaci arašídového másla. Lze také vyzkoušet techniky zvládání stresu, které zahrnují pozitivní vizualizaci, meditaci a relaxaci.

Skupinová terapie je další skvělou možností, jak se zbavit strachu z arašídového másla – díky skupině se člověk necítí tak izolovaný a nabízí podporu a techniky zvládání. Je to také místo, kde se lze naučit a procvičit sociální dovednosti.

Další terapie arachibutyrofobie zahrnují NLP neboli neurolingvistické programování, desenzibilizaci a reprocesing očních pohybů, jógu a meditaci, bylinné doplňky a práci s tělem nebo masážní terapii.

Pro extrémní případy je k dispozici také široká škála léků včetně SSRI (selektivní inhibitory vychytávání serotoninu) a trankvilizérů. Ty však musí být vzhledem k vedlejším účinkům použity až jako poslední možnost.

V případech fobie je nejúčinnější multidisciplinární přístup – jedinec může zahájit psychoterapii, zapojit se do cvičebního programu, zapsat se do podpůrné skupiny a omezit příjem kofeinu. Nakonec je na jednotlivci, aby provedl významné životní změny, které mu pomohou usnadnit vyléčení.

.