Frontiers in Psychology

Přilnutí je hluboké a trvalé citové pouto, které spojuje jednu osobu s druhou v čase a prostoru (Bowlby, 1969; Ainsworth, 1973). Bowlby považoval vztah dětí k matkám za důležitý z hlediska jejich sociálního, emocionálního a kognitivního vývoje. Konkrétně zdůrazňoval význam souvislosti mezi raným odloučením kojenců od matky a souvisejícími traumatickými zážitky a pozdějším špatným přizpůsobením. Jeho teorie attachmentu poskytuje rámec, který je schopen vysvětlit, jak vzniká vztah mezi rodičem a dítětem a jak ovlivňuje jeho následný vývoj a stává se klíčovou determinantou sociální emoční adaptace a kognitivního růstu dítěte (Belski a Fearon, 2002; Bernier a Meins, 2008).

V průběhu posledních 20 let hrála teorie attachmentu důležitou roli v oblasti hodnocení, intervencí a psychoterapie a představovala základ široké škály perspektiv a postupů. Některé z těchto perspektiv a postupů vynikají mimo jiné svými relevantními důsledky a účinky, jako například: (1) role traumatických nebo zanedbaných vazeb s ranými pečovateli; (2) důležitost posouzení pacientova vzorce připoutání, obranných mechanismů připoutání a kvality regulace afektů pro plánování individuálních terapií i dyadických/triadických intervencí zaměřených na podporu psychického vývoje a pohody u dětí a dospělých; (3) důležitost poskytnutí pacientovi blízkého, intenzivního, emocionálního a konzistentního terapeutického vztahu (Wallin, 2007). Práce v rámci teorie připoutání má za konečný cíl znovuvytvořit v intervencích nebo v psychoterapeutické léčbě zážitek připoutání, „který alespoň do určité míry vynahradí to, co klient zmeškal poprvé“ (Wylie a Turner, 2011, s. 1). V posledních letech integrace mezi attachmentem a neurovědou zdůraznila, že „umění určité specializované formy vztahu a naladěného spojení, nepomáhá lidem pouze cítit se lépe, ale hluboce mění i fyzickou funkci a strukturu jejich mozku“ (Schore a Schore, 2008, 2010; Wylie a Turner, 2011, s. 2). 17; Schore a Newton, 2012).

Předkládaná e-kniha je zajímavou sbírkou originálních teoretických modelů, empirických prací u klinické i neklinické populace a jednotlivých případových studií, které poskytují důkazy o potřebě posunout psychologické porozumění směrem k rámci teorie attachmentu. Všechny příspěvky mají některé společné problémy: Za prvé, důležitost hodnocení připoutanosti pro zlepšení znalostí o hlubokém a vnitřním vztahovém fungování pacienta, emoční regulaci a přizpůsobení; za druhé, hlavním cílem je vždy použít tyto pojmy připoutanosti v rámci hodnocení více metodami, které jsou schopny posílit přírůstkovou platnost výsledků a interpretací; a v neposlední řadě je třeba brát v úvahu nejen globální klasifikace attachmentu (bezpečný, odmítavý, zaujatý a dezorganizovaný), ale také implicitní dimenze, které k takové obecné klasifikaci vedou, jako je koherence mysli, reflexivní funkce, důkaz bezpečné základny, schopnost jednat, obranné mechanismy: Všechny tyto dimenze mohou poskytnout relevantnější informace o pacientově vnitřním světě. Vzhledem k tomu, že každý vzorec attachmentu se vyskytuje jedinečným způsobem, hlubší znalost jeho fungování by mohla klinikům poskytnout personalizovaný interpretační klíč pro každého jednotlivého pacienta, který by pomohl navázat synchronizované a citlivé spojení, a nabídnout tak druhou šanci pro vybudování bezpečné základny (Wylie a Turner, 2011).

Elektronická kniha začíná zajímavým článkem, jehož autorem je Schore (2014) a v němž autor navrhuje interpersonální neurobiologický teoretický model raného sociálně-emočního vývoje jak pro typický, tak pro a-typický (autistický) vývoj dítěte. Rukopis je originální prací v souladu se Schoreho příspěvky k afektivní interakční regulaci a neurovědám a naznačuje, jak může nejnovější literatura o sociálních a emočních funkcích pravé části mozku v raném vývoji nejen propojit oddělené světy attachmentu a autismu, ale také usnadnit účinnější modely rané intervence v oblasti attachmentu a autismu.

Následuje řada originálních studií o interakci mezi matkou a dítětem: tyto práce se zaměřují na zkoumání účinků interakce mezi matkou a dítětem v rizikových rodinách (De Falco et al., 2014), u matek, které prezentovaly nevyřešené trauma (Iyengar et al., 2014), a u drogově závislých matek, které byly se svými dětmi ubytovány v terapeutické komunitě (De Palo et al., 2014). V rámci hodnocení více metod tyto práce poskytují zasvěcené údaje jak o kritériích pro zařazení do intervenčních programů, tak o plánování léčby na podporu rodičovských dovedností v těchto specifických dyádách matka-dítě.

Další dvě práce představují původní výzkum, který se zaměřuje na hodnocení attachmentu u osob s poruchou regulace příjmu potravy nebo poruchou příjmu potravy pomocí Projektivního obrázkového systému attachmentu dospělých (George a West, 2012). Článek Delvecchio et al. (2014) popisuje nový konceptuální model attachmentu pro pochopení role obranného vyloučení ve vývoji raných vztahů. Takový model souvisí s následnými projevy příznaků anorexie. Rukopis Mazzeschi et al. (2014) prokázal roli stavu připoutanosti otce a matky v genezi a v udržování dětské obezity. V souladu s předchozími pracemi tyto dva příspěvky navrhují pronikavé důsledky i pro prevenci a klinickou intervenci.

Po této části následuje řada skutečně zajímavých klinických kazuistik, většinou založených na využití Projektivního obrazového systému připoutání dospělých spolu s dalšími ověřenými a účinnými nástroji, které navrhují důležitá doporučení pro intervenci na základě připoutání. Především rukopis George a Buchheima (2014) ukazuje výhody použití systému AAP pro hodnocení traumatizovaného pacienta v lůžkovém zařízení. Předkládají případovou studii, která ilustruje ty složky AAP, které jsou zvláště důležité pro psychodynamickou konceptualizaci. Případ referující o vysoké míře rodičovského konfliktu prezentují Pazzagli et al. (2014) prostřednictvím využití AAP a Kruhu bezpečí rodičů (Circle of Security Parenting – COS-P); autoři nabízejí konkrétní klinické a kontextuální indikace pro aplikaci COS-P. V práci vypracované Salcuni et al. (2014) byla klinická baterie složená z AAP, Symptom Check List 90 Revised (SCL-90-R) a Shedler-Westen Assessment Procedure (SWAP-200) administrována ve fázi před a po hodnocení psychoterapie mladého dospělého pacienta s panickou poruchou; autoři nastínili důvody, proč zvolili přístup v rámci psychodynamiky se specifickou pozorností k „postoji teorie připoutání“ považovanému za léčbu volby pro tohoto pacienta. Součástí byl také originální výklad změny v psychoterapii s využitím Psychodynamického diagnostického manuálu (PDM).

V závěru článku Stanovisko Pace (2014) osvětluje klinické a výzkumné perspektivy rozhovoru s přítelem a rodinou (FFI; Steele a Steele, 2005; Steele et al. nepublikovaný rukopis), novou metodu vyvinutou k hodnocení IWM mladých jedinců, která se často používá u adoptovaných vzorků, a poukazuje na nutnost zohlednit nejen globální klasifikaci attachmentu (bezpečný, odmítavý, zaujatý a dezorganizovaný), ale také další důležité dimenze FFI (koherence, reflexivní funkce, evidence bezpečné základny atd.), které by mohly nabídnout relevantnější informace o vnitřním světě osvojenců.

Prohlášení o střetu zájmů

Autor prohlašuje, že výzkum byl proveden bez jakýchkoli komerčních nebo finančních vztahů, které by mohly být chápány jako potenciální střet zájmů.

Poděkování

Na samém konci tohoto úvodníku bych rád poděkoval pracovníkům Frontiers a Dr. Castelnuovi za příležitost, kterou mi poskytli. Zvláštní poznámka patří všem autorům, kteří souhlasili s účastí v tomto Tématu svými originálními příspěvky, a všem recenzentům, kteří svými přesnými připomínkami podpořili kvalitu výzkumu a rukopisů. Nakonec patří zvláštní poděkování Dr. Dianě Miconi a Dr. Gea Calcagno za jejich vzácnou práci a laskavou a profesionální spolupráci na tomto speciálním čísle o přílohách.