Georges Boulanger
Georges Boulanger, (narozen 29. dubna 1837, Rennes, Francie – zemřel 30. září 1891, Brusel), francouzský generál, ministr války a politický činitel, který v 80. letech 19. století vedl krátké, ale vlivné autoritářské hnutí, jež hrozilo svržením Třetí republiky.
Byl absolventem vojenské akademie v Saint-Cyr, v roce 1856 vstoupil do armády a sloužil v Itálii, Alžírsku, Indočíně a ve francouzsko-německé válce (1870-71). Zraněn při potlačování Pařížské komuny v roce 1871, byl v květnu 1880 jmenován brigádním generálem a v roce 1882 ředitelem pěchoty. O dva roky později byl jmenován velitelem armády v Tunisku, ale pro názorové rozdíly s politickým rezidentem Pierrem-Paulem Cambonem byl odvolán. Po návratu do Paříže se začal účastnit politiky pod záštitou Georgese Clemenceaua a Radikální strany. V lednu 1886 vstoupil do vlády Charlese-Louise de Saulces de Freycineta jako ministr války.
Zaváděním reforem ve prospěch všech vrstev a otevřeným dvořením se popularitě začal být Boulanger lidem přijímán jako muž předurčený k tomu, aby pomstil porážku Francie ve francouzsko-německé válce. Stal se tak nástrojem v rukou skupin nepřátelských vůči stávajícímu republikánskému zřízení. Po Freycinetově porážce v prosinci 1886 si Boulangera na ministerstvu války ponechal nový premiér René Goblet, ačkoli Clemenceau v té době už zjevně příliš kompromitujícímu generálovi odebral záštitu. Po Gobletově odchodu z funkce v květnu 1887 se pařížské obyvatelstvo dožadovalo svého „brav‘ général“, ale Maurice Rouvier, který byl vůči Boulangerovi dlouhodobě nepřátelský, ho odmítl zařadit do své vlády a generál byl poslán do Clermont-Ferrandu, aby velel XIII. sboru. Boulangerovo „hnutí“ však nyní bylo v plném proudu. Ke generálovi se připojilo mnoho bonapartistů a roajalisty vedla k jeho podpoře vévodkyně d’Uzès (Marie Anne Clémentine de Rochechouart-Mortemart), která přispívala velkými částkami do generálova politického fondu.
Boulanger byl v roce 1888 zbaven velení za to, že třikrát přijel do Paříže bez povolení a v přestrojení a že navštívil prince Napoleona v Prangins ve Švýcarsku. Jeho jméno bylo vyškrtnuto z armádního seznamu, ale téměř okamžitě byl zvolen poslancem za Nord. V červnu 1888 byly jeho návrhy na revizi ústavy sněmovnou zamítnuty, načež rezignoval. Hádka s Charlesem Floquetem vyústila v souboj (13. července), v němž starší premiér zasadil generálovi těžké zranění. Ani toto ponížení, ani Boulangerův řečnický neúspěch neovlivnily nadšení jeho stoupenců a po celý rok 1888 jeho osobnost dominovala francouzské politice.
V lednu 1889 byl Boulanger drtivou většinou hlasů zvolen poslancem za Paříž. Když byly oznámeny výsledky voleb, divoce křičící davy jeho příznivců ho vyzývaly, aby se okamžitě ujal vlády. Boulanger odmítl a místo toho strávil večer se svou milenkou. To, že se v rozhodující chvíli nedokázal chopit vlády, bylo pro jeho příznivce těžkou ranou. Nová vláda pod vedením Pierra Tirarda s Ernestem Constansem jako ministrem vnitra se rozhodla Boulangera stíhat a během dvou měsíců byla Sněmovna požádána o zbavení generálovy poslanecké imunity. K údivu svých přátel Boulanger 1. dubna uprchl z Paříže a odjel nejprve do Bruselu a poté do Londýna. Senátem jako nejvyšším soudem byl v nepřítomnosti souzen za velezradu a 14. srpna 1889 odsouzen k vyhoštění. Ve volbách v letech 1889 a 1890 se jeho stoupencům dostalo neúspěchu a nadšení veřejnosti pro jeho věc opadlo. V roce 1891 spáchal Boulanger sebevraždu v Bruselu na hřbitově v Ixelles nad hrobem své milenky Marguerite de Bonnemains, která zemřela o dva měsíce dříve.
.