Guidelines for the treatment of hypothyroidism: prepared by the american thyroid association task force on thyroid hormone replacement

Východiska: Řada nedávných pokroků v našem chápání fyziologie štítné žlázy může objasnit, proč se někteří pacienti při užívání monoterapie levotyroxinem necítí dobře. Cílem této pracovní skupiny bylo přezkoumat cíle léčby levotyroxinem, optimální předepisování konvenční léčby levotyroxinem, zdroje nespokojenosti s léčbou levotyroxinem, důkazy o alternativách léčby a příslušné mezery ve znalostech. Chtěli jsme zjistit, zda existuje dostatek nových údajů získaných na základě dobře navržených studií, které by byly důvodem pro pokračování takové léčby a změnu současného standardu péče. Tento dokument má sloužit jako informace pro klinické rozhodování o substituční léčbě hormony štítné žlázy; nenahrazuje individuální klinické posouzení.

Metody: Členové pracovní skupiny identifikovali 24 otázek týkajících se léčby hypotyreózy. Poté byla přezkoumána klinická literatura vztahující se ke každé otázce. Klinické přehledy byly v relevantních případech doplněny souvisejícími mechanistickými přehledy a přehledy literatury ze stolního výzkumu, které provedl náš tým translačních vědců. Etické recenze byly v případě potřeby poskytnuty bioetikem. Odpovědi na otázky byly, pokud to bylo možné, zformátovány do podoby formálního klinického doporučení. Pokud odpovědi nebyly vhodné pro formální klinické doporučení, bylo vypracováno souhrnné prohlášení o odpovědích bez formálního klinického doporučení. U klinických doporučení byly posouzeny podpůrné důkazy a síla každého klinického doporučení byla vyhodnocena pomocí systému American College of Physicians. Konečný dokument byl uspořádán tak, že každé téma je uvedeno otázkou, po níž následuje formální klinické doporučení. Na celostátním setkání byly získány podněty od zúčastněných stran a následně došlo k určitému upřesnění klinických otázek, jimiž se dokument zabývá. U všech doporučení dosáhla pracovní skupina konsenzu.

Výsledky: Přezkoumali jsme následující terapeutické kategorie: (i) terapie levotyroxinem, (ii) terapie hormony štítné žlázy bez levotyroxinu a (iii) užívání analogů hormonů štítné žlázy. Druhá kategorie zahrnovala extrakty štítné žlázy, syntetickou kombinovanou terapii, terapii trijodtyroninem a složené hormony štítné žlázy.

Závěry: Došli jsme k závěru, že levotyroxin by měl zůstat standardem léčby hypotyreózy. Nenašli jsme žádné konzistentně silné důkazy o nadřazenosti alternativních přípravků (např. kombinované léčby levotyroxinem a tyreoidálním hormonem nebo léčby tyreoidálním extraktem či jiných) nad monoterapií levotyroxinem, pokud jde o zlepšení zdravotních výsledků. Některé příklady budoucích výzkumných potřeb zahrnují vývoj lepších biomarkerů eutyreózy, které by doplnily měření tyreotropinu, mechanistický výzkum sérových hladin trijodtyroninu (včetně vlivu věku a stavu onemocnění, vztahu ke koncentracím v tkáních a také potenciálního terapeutického zaměření) a dlouhodobé výsledné klinické studie testující kombinovanou léčbu nebo tyreoidální extrakty (včetně účinků na podskupiny). Další výzkum je rovněž nutný pro vývoj analogů hormonů štítné žlázy s příznivým poměrem přínosů a rizik.