Habiru, Hapiru – Encyklopedie Bible

HABIRU, HAPIRU hä‘ bĭ rōō. Lid známý jako „habiru“ nebo „hapiru“ se objevuje v klínopisných textech z 20. až 18. století př. n. l. v jižní Mezopotámii, Malé Asii a v oblasti Haranu a Mari. Často jsou zmiňovány v Amarnských listech (14. stol. př. n. l.). Klínový ideogram pro habiru je SA GAZ. V egyptských textech se nazývají ‚apiru. Ugaritský tvar je ‚apiruma. Mnozí badatelé si všímají podobnosti těchto forem s heb. ‚ibri a usuzují, že habiru (hapiru) jsou totožní s biblickými Hebrejci.

Habiru pokrývali mnohem širší geografickou oblast, než v jaké se pohybovali bibličtí Hebrejci. Lze se domnívat, že lidé, kteří byli obvykle označováni jako Izraelité, byli někdy označováni jako Habiru, ale že pojem Habiru zahrnoval mnoho dalších národů podobného postavení jako Izraelité.

To, že Habiru je širší název než Izraelité, je zřejmé ze skutečnosti, že Eber (Gn 10,24), syn Šela a vnuk Šema, po němž jsou pojmenováni Hebrejci, žil osm generací před Jákobem (Izraelem), po němž jsou pojmenováni Izraelité. V tomto smyslu jsou všichni Izraelité iberi, „Hebrejci“, ale všichni Hebrejci nemusí být Izraelité.

V nebiblických lit. z Blízkého východu se habiru objevují jako bezzemci, kteří žijí mimo zavedený společenský řád. V textech z Babylonu se objevují jako žoldnéři. V Nuzi se prodávali do otroctví, aby si vydělali na živobytí. Dopisy Abdi-Hiby z Jeruzaléma egyptskému Achnatonovi si stěžují, že habiru představují hrozbu pro status quo v Kanaánu. Někteří badatelé v těchto zmínkách spatřují kanaánskou verzi dobytí Kanaánu za Jozua.

Hebrejský kořen, z něhož je odvozeno jméno Eber a slovo hebrejský, vyjadřuje představu přechodu. To bylo vykládáno geograficky s tím, že Eber a Hebrejci přišli z oblasti za řekou Eufrat. Možná toto slovo vymysleli usedlí obyvatelé, kteří se na nově příchozí (ať už se objevili kdekoli) dívali jako na „lidi, kteří přešli“ nebo vetřelce. Slovo by tak ztratilo jakýkoli etnický význam a mohlo by být použito pro jakoukoli skupinu lidí, kteří neměli půdu nebo společenské postavení v rámci zavedeného společenského řádu. Slovo cikán má v novější době srovnatelnou historii.

Jednou (Gn 14,13) je Abraham nazván „Hebrej“. Pro své spoluvězně byl Josef „mladý Hebrej“ (Gn 41,12). Výraz Heb. se obvykle používá v kontextech, v nichž se biblický lid – Izraelité, jak se jim začalo říkat – představuje cizincům nebo je jimi oslovován. Zdá se, že v takových kontextech bylo pravděpodobně známé slovo „Hebrej“ užitečným prostředkem identifikace.

V tomto smyslu termín Habiru zahrnuje biblické Hebrejce neboli Izraelity. Zahrnuje však i mnoho dalších národů.