Historie vědkyň

Anandibai Gopalrao Joshi byla jednou z prvních indických lékařek. Byla první ženou indického původu, která studovala a vystudovala medicínu ve Spojených státech. Je také považována za první ženu, která z Indie vstoupila na americkou půdu.
Anandibai se narodila jako Yamuna v Kalyanu v okrese Thane v dnešní Maháráštře v ortodoxní hinduistické rodině. Její rodina bývala v Kalyanu statkářem, ale o své hospodářské bohatství přišla. Jak bylo v té době zvykem, na nátlak rodiny se Yamuna v devíti letech provdala za Gopalrao Joshiho, vdovce téměř o dvacet let staršího. Po svatbě ji manžel přejmenoval na Anandi. Gopalrao pracoval jako poštovní úředník v Kalyanu. Později byl přeložen do Alibagu a nakonec do Kalkaty (dnes Kalkata). Byl pokrokovým myslitelem a podporoval vzdělávání žen, které v té době nebylo příliš rozšířené.
V té době bylo běžné, že bráhmani ovládali sanskrt. Gopalrao však pod vlivem Lokhitawadiho Šat Patre považoval učení angličtiny za pragmatičtější než učení sanskrtu. Když si všiml Anandibaiina zájmu, pomohl jí získat vzdělání a naučit se anglicky. Ve čtrnácti letech Anandibai porodila chlapce, ale dítě žilo jen deset dní, protože lékařská péče nezbytná pro jeho přežití nebyla dostupná. Tato situace se ukázala jako zlomová v Anandibaiině životě a inspirovala ji k tomu, aby se stala lékařkou.
Gopalrao povzbuzoval Anandibai ke studiu medicíny. V roce 1880 poslal dopis známému americkému misionáři Royalovi Wilderovi, v němž vyjádřil Anandibaiin zájem o studium medicíny ve Spojených státech a poptával se po vhodném místě v USA pro sebe. Wilder nabídl pomoc, pokud manželé konvertují ke křesťanství. Tato nabídka však byla pro manžele Joshiovy nepřijatelná. Wilder korespondenci zveřejnil ve svém časopise Princeton’s Missionary Review. Theodicia Carpenterová, obyvatelka Roselle ve státě New Jersey, si ji náhodou přečetla, když čekala na návštěvu svého zubaře. Anandibaiina touha studovat medicínu a Gopalraova podpora jeho ženy na ni udělaly dojem, a tak jim napsala a nabídla Anandibai ubytování v Americe. Následovala výměna mnoha dopisů mezi Anandibai a Theodicia, v nichž mimo jiné diskutovali o hinduistické kultuře a náboženství.
Zatímco manželé Joshiovi pobývali v Kalkatě, Anandibaiino zdraví se zhoršovalo. Trpěla slabostí, neustálými bolestmi hlavy, občasnou horečkou a někdy i dušností. Theodicia jí posílala z Ameriky léky, ale bezvýsledně. V roce 1883 byl Gopalrao přeložen do Serampore a rozhodl se, že Anandibai pošle sám do Ameriky na studia medicíny, přestože její zdravotní stav byl špatný. Ačkoli z toho měla obavy, Gopalrao ji přesvědčil, aby šla příkladem ostatním ženám a pokračovala ve studiu na vysoké škole. Lékařský pár jménem Thorborn navrhl Anandibai, aby se přihlásila na Women’s Medical College of Pennsylvania. Když se Anandibai dozvěděla o svých plánech získat vyšší vzdělání na Západě, ortodoxní hinduistická společnost ji velmi odsoudila. Mnozí křesťané její rozhodnutí podporovali, ale chtěli, aby konvertovala ke křesťanství.
Anandibai promluvila ke komunitě v aule Serampore College a vysvětlila své rozhodnutí odjet do Ameriky a získat lékařský titul. Hovořila o pronásledování, kterému byla spolu s manželem vystavena. Zdůraznila potřebu hinduistických lékařek v Indii a hovořila o svém cíli otevřít v Indii lékařskou školu pro ženy. Zavázala se také, že nebude konvertovat ke křesťanství. Jejímu projevu se dostalo publicity a z celé Indie začaly přicházet finanční příspěvky.
Anandibai cestovala do New Yorku z Kalkaty lodí v doprovodu dvou anglických známých manželů Thorbornových. V New Yorku ji v červnu 1883 přijala Theodicia Carpenterová. Anandibai napsala na Women’s Medical College of Pennsylvania a požádala o přijetí do jejich lékařského programu (což byl druhý ženský lékařský program na světě). Rachel Bodleyová, děkanka koleje, ji přijala.
Anandibai zahájila lékařské vzdělání ve svých 19 letech. V Americe se její zhoršující se zdravotní stav zhoršil kvůli chladnému počasí a neznámé stravě. Onemocněla tuberkulózou. Přesto 11. března 1886 promovala na doktorku medicíny; téma její diplomové práce znělo „Porodnictví u árijských hinduistů“. Při promoci jí královna Viktorie poslala blahopřejný vzkaz.
Na konci roku 1886 se Anandibai vrátila do Indie, kde se jí dostalo hrdinského uvítání. Knížecí stát Kólhapur ji jmenoval vedoucí lékařkou ženského oddělení místní nemocnice Alberta Edwarda.
Anandibai zemřela počátkem následujícího roku 26. února 1887 před dovršením 22 let. Její smrt byla oplakávána po celé Indii. Její popel byl zaslán Theodicii Carpenterové, která jej uložila na rodinném hřbitově v Poughkeepsie ve státě New York.
Zdroj: Theodicia Carpenterová: Zdroj: Wikipedia