Informace pro lyžování v Andách

Historie lyžování v Chile

Prvními lyžaři v Andách byli britští inženýři, které chilská vláda v roce 1887 pověřila, aby prozkoumali možnost výstavby železnice z Valparaisa, hlavního přístavu v Santiagu, do Santiaga, přes hory do Argentiny, přes Mendozu do Buenos Aires. Aby bylo možné navrhovanou trať prozkoumat v zimních podmínkách, byli najati dva norští inženýři. Vzhledem k tomu, že ve vysokých průsmycích napadlo až 8 metrů sněhu, byl pro Nory nejefektivnější způsob mobilizace v zimě na lyžích. Další historickou lyžařskou poznámkou pod čarou je, že v zimě roku 1889 bylo najato čtrnáct norských lyžařů, aby přepravovali poštu přes hory, což byl neotřelý plán, který se však neujal. Při stavbě transandské železnice používali převážně britští inženýři k pohybu v zimě lyže. V roce 1910, kdy byla železnice slavnostně otevřena, začali rekreační lyžaři využívat úzkokolejnou železnici jako lyžařský vlek.

V třicátých letech 20. století byl v oblasti Portillo – tak se nazývala malá soutěska mezi horami – postaven primitivní vlek a dobrodruzi z Evropy a Severní Ameriky se stali prvními lyžařskými turisty. Z Evropy byli přivezeni lyžařští instruktoři a jako první hotel sloužila rustikální horská chata. Na počátku 40. let 20. století byla založena společnost Hoteles de Cordillera S.A, která postavila hotel Gran Hotel Portillo, otevřený v roce 1949 se 125 pokoji. V roce 1946 byla v Portillu instalována sedačková lanovka, první na kontinentu. V roce 1960 se chilská vláda, která do té doby vlastnila a provozovala lyžařský areál, rozhodla Portillo prodat, a stala se tak jednou z prvních státních společností prodaných soukromému sektoru v chilské historii.
V roce 1966 se v Portillu konalo mistrovství světa v alpském lyžování, které upoutalo mezinárodní pozornost na vznikající chilský lyžařský průmysl a také podnítilo zájem o tento sport v zemi. Třemi slavnými účastníky byli Francouz Jean-Claude Killy, Karl Schranz z Rakouska a Billy Kidd ze Spojených států.

V průběhu let byly na svazích Portilla vytvořeny tři rychlostní rekordy, včetně rekordu amerického lyžaře Steva McKinneyho z roku 1978, který poprvé v historii lyžování překonal rychlost 125 mil (200 km) za hodinu. V 60. letech 20. století začali špičkoví mezinárodní lyžařští závodníci trénovat během léta na severní polokouli na svazích Portilla a později v El Coloradu, La Parvě a Valle Nevado.

V 50. a 60. letech 20. století se tento sport rychle rozšiřoval a v centrálních Andách poblíž Santiaga a na jihu Chile vznikaly nové lyžařské areály, převážně na svazích sopek. V 80. letech 20. století došlo ke zlepšení infrastruktury, která zahrnovala nové lyžařské vleky, větší a lepší hotelové kapacity a lepší silnice. Chile získalo pověst lyžařské destinace světové úrovně.