Jablko denně by (skutečně) mohlo snížit riziko cukrovky 2. typu na polovinu

Vědci tvrdí, že staré pořekadlo o tom, že když sníte denně jedno jablko, budete mít doktora daleko, může být částečně pravdivé.

Dvě nově publikované výzkumné práce zjistily, že strava bohatá na ovoce, zeleninu a celozrnné výrobky může snížit riziko vzniku cukrovky 2. typu až o 50 procent.

První studie zkoumala hladinu vitaminu C a karotenoidů v krvi, což je rostlinný pigment, který dodává ovoci a zelenině jejich jasnou barvu, a měřila tak příjem čerstvých potravin danou osobou.

Studie se zúčastnilo necelých 10 000 lidí s diabetem 2. typu a více než 13 000 lidí bez tohoto onemocnění.

Vědci zjistili, že ti, kteří jedli nejvíce ovoce a zeleniny, měli až o 50 % nižší riziko vzniku diabetu 2. typu ve srovnání s lidmi, kteří jedli velmi málo čerstvých potravin.

Mezinárodní studii vedla profesorka Nita Forouhiová z univerzity v Cambridge.

V rozhovoru pro deník The Daily Telegraph uvedla: „Vědci zjistili, že u těch, kteří jedli nejvíce ovoce a zeleniny, bylo riziko vzniku diabetu 2. typu nižší až o 50 %: „Ačkoli se přínosy konzumace ovoce/zelenin propagují již desítky let v rámci poselství „pětkrát denně“, v minulosti panovala nejistota ohledně jejich role v prevenci diabetu 2. typu.

„Naše studie s využitím objektivních krevních markerů příjmu ovoce/vajec ukazuje, že i malé zvýšení množství ovoce/vajec ve stravě může přispět ke snížení rizika diabetu 2. typu.“

Druhá studie byla provedena v Americe a zaměřila se na příjem celozrnných obilovin a jeho možnou souvislost s rizikem diabetu 2. typu. Výzkumu se zúčastnilo více než 158 000 žen a více než 36 525 mužů.

Zjistilo se, že vysoký příjem celozrnných obilovin snižuje riziko vzniku diabetu 2. typu o 29 % ve srovnání s těmi, kteří téměř žádné nejedli.

Výzkumný tým z Harvard School of Public Health uvedl, že souvislost mezi vysokým příjmem celozrnných obilovin a sníženým rizikem cukrovky byla „silnější u jedinců, kteří byli štíhlí, než u těch, kteří měli nadváhu nebo byli obézní“.

Obě výzkumné práce byly publikovány v časopise British Medical Journal.