Jagged Little Pill v 25 letech: Jak Alanis Morissette využila ženský vztek a nadobro změnila hudbu

Q

„Vztek je tak mocná, krásná emoce, která dokáže pohnout světem,“ říká Morissette v novém rozhovoru pro q

Posted: Říjen 05, 2020
Posledy aktualizováno: November 30, 2020

Původně vyšlo 5. října 2020

Jako teenagerka Alanis Morissette vždy ráda pozorovala lidi. Sedět na lavičkách a pozorovat kolemjdoucí lidi pro ni bylo, jak sama popisuje, „tou největší zábavou, jakou jsem vůbec dokázala vykouzlit“.

Ale po vydání jejího přelomového alba Jagged Little Pill 13. června 1995 se všechno změnilo – a to rychle.

„Najednou se to změnilo v to, že jsem byla sledovaná já. Takže všechny oči směřovaly ke mně,“ říká Morissette v celovečerním rozhovoru s moderátorem q Tomem Powerem.

PŘEHLÉDNĚTE SI | Celý rozhovor Alanis Morissette s moderátorem q Tomem Powerem:

Ve videoklipu k hitu You Oughta Know byla Morissettina tvář rozmazaná, ale kanadská umělkyně si jasně pamatuje, kdy byl klip k písni Hand in My Pocket vydán.

• Vancouverská umělkyně se vykašlala na práci na částečný úvazek, prodala přes 1 500 obrazů

• The Woman in Me at 25: Shania Twain reflektuje jedno z největších country alb všech dob

„Vzpomínám si, jak jsem šla po newyorské ulici a najednou mě všichni ti lidé sledovali,“ říká Morissette, které bylo v době vydání alba právě 21 let.

„Všechny normální interakce šly tak nějak stranou a najednou tu byly věci, které bylo třeba zvážit, chránit a zpochybňovat,“ říká a zamýšlí se nad nástrahami náhlé slávy.

„Musíte být jako velmi vyspělý, náročný člověk, abyste zjistili, který vztah byl založen na skutečném spojení a kdo přicházel s nějakým záměrem.“

„Anger gets such a bad rap“

Nyní 46letá Morissette prodala po celém světě více než 75 milionů desek, získala sedm cen Grammy a 12 cen Junos – včetně dvou cen pro skladatelku roku.

Jagged Little Pill se pravidelně objevuje na žebříčcích nejlepších alb všech dob a muzikál podle tohoto alba se loni na podzim dostal i na Broadway; New York Times ho nazvaly „spásným, strhujícím a skutečným.“

Hymnické písně obstály ve zkoušce časem i čtvrt století po svém vydání a velkou měrou se na jejich úspěchu podílelo to, že se bez obalu napojily na tepnu syrových ženských emocí – zejména hněvu, říká Morissette.

„Myslím, že hněv má tak špatnou pověst, protože ho často ztotožňujeme s destruktivním hněvem – zbraněmi a rvačkami, vraždami a válkami,“ říká.

„Ale hněv sám o sobě je tak mocná, krásná emoce, která může pohnout světy, může nastavit hranice, může nám pomoci ukázat se, může nám pomoci volit, může nám pomoci netolerovat už určité okolnosti.

„Takže hněv sám o sobě má špatnou pověst, ale já ho mám tak ráda.“

„Prostě jsem nemohla přestat brečet“

Jedním z největších hitů alba byla píseň You Oughta Know, která je plná vzteku a rozchodu, zpívala se na Broadwayi, hrála ji Taylor Swift a stala se základem karaoke.

Takže proč si Morissette myslí, že vydržela právě tato píseň?

„Pro mě je ta kombinace zničující a zuřivá,“ říká Morissette. „V té písničce jsem prostě byla vyděšená, smutná, zničená, rozzuřená ze svého zenového křesla. Takže v podstatě, když ji hraju, mám pocit, že dává lidem povolení být zničený a úplně to cítit.“

Morissette také pocítila plnou sílu písně, když byla na zkouškách muzikálu Jagged Little Pill a slyšela ji v provedení.

• „Byla jsem tak zničená“: Jak rané focení navždy změnilo kariéru Alicie Keys a její život

• „Ženy jsou mnohem divočejší a odvážnější“:

„Během zkoušek a workshopů jsem vzlykala a plakala. Nemohla jsem přestat plakat, když jsem poslouchala, jak se ty písně hrají, a hudební režisér Tom Kitt ke mně chodil zezadu a tlačil mi ramena dolů, protože jsem se třásla,“ vzpomíná Morissette.

„Myslím, že objektivita, ale i to, že jsem ty písně opravdu cítila a slyšela jakoby poprvé. Nebyl jsem to já, kdo je monologizoval, byl jsem to já, kdo je přijímal. Bylo to docela úžasné.“

Muzikál si také utahuje z toho, že hnidopichové už 25 let kritizují Morissette za to, že ve stejnojmenném hitu špatně použila slovo „ironický“.

„Ten malapropismus v písni Ironic byl opravdu jen perfektní věc pro to, aby mě spousta lidí prostě nakopala do zadku. Říkali si: ‚Mám problém ji nakopat do zadku. Jak to mám udělat? No jo, gramatické problémy,“ říká Morissette se smíchem.

Když píseň psala s Glenem Ballardem, dodává, byli si chyby vědomi. Samozřejmě, že v nespočtu písní se gramatika používá špatně, dodává, ale z nějakého důvodu jí nebyla dopřána stejná básnická licence.

„Skutečnou ironií pro mě je, že jsem vždycky byla gramatická policie,“ říká. „Takže to, že jsem dostala na zadek, bylo pro mě v tomhle směru velmi pokorné a krásné.“

Such Pretty Forks in the Road

Vzhledem k COVID-19 byl broadwayský muzikál Jagged Little Pill i koncertní turné k 25. výročí uložen k ledu, ale Morissette právě vydala své první studiové album po osmi letech s názvem Such Pretty Forks in the Road.

Během své kariéry Morissette otevřeně hovořila o svých zkušenostech se sexuálním zneužíváním v dětství, poruchách příjmu potravy, depresích a traumatech, o kterých se bez obalu vyjadřovala ve své hudbě.

Na albu Such Pretty Forks in the Road je píseň Reckoning, která odkazuje na soudní proces s jejím bývalým obchodním manažerem, který byl odsouzen za to, že zpěvačce během několika let zpronevěřil 5 milionů dolarů.

V písni Diagnosis se Morissette vyrovnává se svou zkušeností s poporodní depresí a popisuje, jak se cítila mnohem lépe, když pochopila, co se děje.

V pořadu The Tonight Show Starring Jimmy Fallon také předvedla krásné provedení své nové písně Ablaze – kterou napsala na počest svých dětí – ze svého domu s dcerou Onyx v náručí.

Umělci jsou od přírody zpracovatelé, říká, a rozhovory s terapeuty a lidmi, kteří mají na srdci její nejlepší zájmy, jí pomohly zvládnout její trauma – na rozdíl od toho, aby se zhroutila a shořela jako mnoho hudebních hvězd v minulosti.

„Neuplyne den, kdy by se mnou něco nepohnulo, co zpracovávám, co oplakávám, co nechávám odejít nebo co si jen poznamenávám a ctím. A objevuje se odolnost,“ říká.

„Někdy mám bílé klouby a musím se opřít; období pandemie COVID je pro ty z nás, kteří se pokoušejí zpracovat traumata, obzvlášť náročné, protože je v podstatě umocněné makrotraumatem. Neutuchající chronický stres je opětovná traumatizace.“

„Budu psát dál“

Navíc lidé potlačující svůj hněv a další emoce se podle ní podobají snaze zatlačit plážový míč pod vodu, což se ale děje napříč společnostmi – což jen zasévá další rozdělení a hněv, zejména nyní.

• Jsi tam, Bože? To jsem já, Margaret v padesáti: autorka Judy Blumeová o knize pro teenagery, která boří tabu

• Michaela Coelová přežila zdrogování a sexuální napadení a pak z toho udělala úspěšný televizní seriál

„Vidíme tolik jednání a ve světě vůbec – to jednání rozdělení. Právě teď je to čím dál intenzivnější, protože stres je vysoký a kortizol všech je na bodu mrazu nebo se úplně zhroutil,“ říká

„Všichni jsme v režimu boj, útěk, zamrznutí, zhroucení, tendence a přátelství a jsme svázaní a zranění a obrnění v tomto ochranném zvířecím postoji. Ale pravdou je, že šavlozubý tygr je teď v našich hlavách.“

V těchto dnech se Morissette soustředí na službu, která podle ní může mít různé podoby – například dobrovolnictví, dárcovství a podporu lidí ve volbách. Patří k ní také umělecká tvorba, a proto už více než 25 let pokračuje v psaní a nahrávání.

„To, že to podporuje lidi na jejich jedinečných cestách a je to pro ně svého druhu soundtrack, to mě drželo při životě,“ říká Morissette, která také nahrává meditační album.

Skutečnost, že to byla podpora lidí na jejich jedinečných cestách a byl to pro ně soundtrack svého druhu, to je to, co mě drželo při životě – Alanis Morissette

„Kdyby to byla jen sláva a byla to jen ta do běla rozpálená bublina zeitgeistu, nemyslím si, že by mě to trvale zajímalo,“ vysvětluje.

„Ale kvůli tomu, co se lidem nabízelo ve smyslu milosrdenství a empatie a potvrzení a pochopení a inspirace, chci říct, že budu psát, dokud neumřu a neodejdu – a pravděpodobně i potom.“

Přeložila Jennifer Van Evra. Rozhovor připravily Vanessa Nigro a Catherine Stockhausenová.