Jak může umění pomoci lidem s Alzheimerovou chorobou

Umění se již po staletí používá k tomu, aby lidem pomohlo vyjádřit to, co nedokážou vyjádřit slovy. A po celé zemi se umění stále častěji využívá k pomoci lidem s Alzheimerovou chorobou. Proces tvorby a oceňování umění může být užitečný nejen pro každého, kdo trpí Alzheimerovou chorobou, ale i pro ty, kteří o něj pečují.

Ačkoli jsou studie o účincích umění na mozek omezené, výzkumy naznačují, že umělecká činnost může pomoci zmírnit běžné behaviorální příznaky demence, jako je úzkost, agitovanost a deprese. Může také zlepšit náladu a sebevědomí a případně pomoci stimulovat paměť. Díky příznivému vlivu na osoby s Alzheimerovou chorobou mohou najít úlevu i pečovatelé.

Jedním ze způsobů, jak se umění využívá ve zdravotnictví, je arteterapie, při níž umělci, facilitátoři a odborníci na duševní zdraví používají umělecké materiály, aby pomohli lidem vyjádřit jejich pocity prostřednictvím malby, sochařství a dalších médií. V celé zemi působí odhadem 5 500 arteterapeutů, z nichž někteří se specializují na práci s lidmi s Alzheimerovou chorobou. Arteterapie obvykle probíhá v malých skupinách v komunitních a seniorských centrech, domovech pro seniory a dalších pečovatelských zařízeních.

Dvě malé studie zjistily, že arteterapeutický program nazvaný Memories in the Making, v němž umělečtí facilitátoři nabízejí týdenní sezení s uměleckou tvorbou lidem s časnou až středně těžkou demencí, zřejmě přináší výhody. Více než 80 % účastníků jedné studie se dokázalo během 30 až 45minutových sezení soustředit, většina z nich se usmívala, smála a jinak se zdálo, že je to baví. V následné studii programu, který zahrnoval hodinu arteterapie po dobu pěti týdnů, vykazovali účastníci známky zlepšení sebevědomí ve srovnání s kontrolní skupinou, která diskutovala o aktuálních událostech nebo se věnovala ručním pracím.

Arteterapie může přinést další výhody i pro osoby s Alzheimerovou chorobou. Ve studii, které se zúčastnilo 39 osob s mírnou formou Alzheimerovy choroby v Japonsku, vykazovali účastníci arteterapie méně apatie ve srovnání s kontrolní skupinou, která se věnovala jednoduchým matematickým cvičením. V jiné studii na 45 lidech s mírnou až středně těžkou demencí ve Velké Británii se u těch, kteří se jednou týdně po dobu 40 týdnů věnovali umělecké tvorbě, projevilo zlepšení fyzických schopností, stali se sociálnějšími a byli klidnější ve srovnání se skupinou, která se věnovala rekreačním aktivitám.

V posledních letech se na scénu dostala muzea, která nabízejí kurzy oceňování umění pro lidi s Alzheimerovou chorobou a jejich pečovatele. Jedním z prvních byl program Meet Me at MoMA v Muzeu moderního umění v New Yorku. Muzeum nabízí každý měsíc 90minutová setkání pro sedm nebo osm dvojic pacient-pečovatel, při nichž kurátoři muzea vedou diskusi o čtyřech nebo pěti uměleckých dílech ze sbírek muzea. Sezení nabízejí příležitost k pozitivnímu sociálnímu zapojení, sebevyjádření a stimulaci.

Výzkumníci z Lékařské fakulty Newyorské univerzity strávili devět měsíců pozorováním těchto sezení. Nechali účastníky vyplnit dotazníky a uspořádali s nimi hloubkové cílové skupiny. Nálada osob s Alzheimerovou chorobou se během sezení zlepšila.

Péči o osoby s Alzheimerovou chorobou se také líbily výlety do muzea a uváděly, že po nich pociťovaly větší sociální propojení a menší emoční strádání. Vidět blízkého člověka s demencí, jak se rozzáří nad obrazem nebo sochařským dílem, jim může pomoci znovu plněji zahlédnout člověka, kterého kdysi znali.

Podobné programy nyní nabízejí desítky muzeí po celé zemi, včetně Frye Art Museum v Seattlu, Carnegie Museum of Art v Pittsburghu a Walker Art Center v Minneapolis.

Umění může být pro člověka s Alzheimerovou chorobou dobrou volbou z mnoha důvodů. Za prvé, schopnost tvořit umění a určitě i schopnost dívat se na umění je u osob s Alzheimerovou chorobou relativně zachována. Deficity, jako je zhoršená paměť, učení a řeč, obvykle nejsou překážkou pro uměleckou tvorbu, zejména v raných až středně těžkých stádiích nemoci. Například umělec Willem de Kooning pokračoval v malování i poté, co mu byla diagnostikována Alzheimerova choroba, přičemž jeho malířský styl se stal volnějším a lyričtějším a jeho barvy byly jasné a základní. Někteří kritici považují tato díla z pozdního období života za jedny z jeho nejlepších.

Umění je také vyjádřením pocitů a emocí a neverbální schopnosti jsou v průběhu Alzheimerovy choroby obvykle ovlivněny méně než schopnosti verbální. Pacienti s Alzheimerovou chorobou mají bohatý vnitřní emoční život, který může najít vyjádření v postupujícím umění. Většina pacientů vyjadřuje širokou škálu emocí v obličeji, a to i v pozdním stádiu onemocnění. Prostřednictvím linie, formy a barvy může umění poskytnout osobám s tímto onemocněním způsob, jak vyjádřit své vnitřní emoce a pocity.

Nakonec, tvorba umění obvykle vyvolává pocit „flow“ neboli schopnost ponořit se do procesu tvorby umění. Tento proces může vést k celkovému pocitu cílevědomosti a pohody. Jak řekl jeden z účastníků programu Memory in the Making s Alzheimerovou chorobou: „Tady se cítím zase jako člověk.“

Lékaři a rodinní příslušníci pečující o blízkou osobu s Alzheimerovou chorobou vždy hledají věci, které by mohly zlepšit život člověka s demencí. Léky na Alzheimerovu chorobu přinášejí jen omezený užitek a nijak nezastavují neúprosný postup nemoci směrem dolů. Umělecká tvorba a oceňování umění může být snadnou věcí, kterou lze začlenit do života lidí s Alzheimerovou chorobou a jejíž přínos může přesáhnout rámec pacienta i pro pečovatele.

Více informací o arteterapii naleznete na webových stránkách Americké asociace arteterapie na adrese arttherapy.org.

Podle www.ALZinfo.org, The Alzheimer’s Information Site.

.