Jak portugalští migranti v Angole procházejí korupcí
Migranti hledající ekonomické a osobní bezpečí se obvykle stěhují z chudších do bohatších zemí. Často to také znamená, že se stěhují ze zemí, kde je korupce vnímána jako endemická, do zemí, kde je korupce vnímána jako méně rozšířená.
Migrace z Portugalska do Angoly vyvolaná evropskou finanční krizí, která začala v roce 2008, však tato očekávání migrace „ze zkorumpované země do nezkorumpované“ staví na hlavu a zpochybňuje stereotypní chápání migrace i korupce. Krize v Portugalsku v kombinaci se silným poválečným hospodářským růstem v Angole vedla k drastické změně migračních toků mezi Portugalskem a Angolou.
Do roku 2014 se podle odhadů do Angoly bohaté na ropu přestěhovalo 100 000 až 150 000 Portugalců. To je zdaleka nejvyšší počet migrantů stěhujících se z bývalé evropské koloniální mocnosti do bývalé africké kolonie. Někteří z portugalských migrantů žili v Angole jako děti, ale v roce 1975, kdy Angola získala nezávislost a začala občanská válka, se s rodiči vrátili do Portugalska.
Abychom mimo jiné pochopili vztah mezi migrací a korupcí v této obrácené koloniální situaci, provedli jsme 55 hloubkových rozhovorů s portugalskými migranty a jejich angolskými pracovními kolegy. Rozhovory poskytly vhled do toho, jak sociální a ekonomické postavení portugalských migrantů ovlivnilo jejich zapojení do korupce.
Korupce a migranti
V průběhu rozhovorů vyšlo najevo, že způsob, jakým se portugalští migranti v Angole zabývali korupcí, závisel do značné míry na jejich socioekonomickém postavení. Někteří z migrantů byli dělníci, zatímco jiní byli podnikatelé úzce spjatí s angolskou elitou.
Je důležité poznamenat, že badatelé si teprve začínají všímat ambivalentních souvislostí mezi migrací a korupcí. Propojení migrace a korupce má totiž důležité důsledky pro migranty, tvůrce politik, odborníky z praxe i místní komunity.
Příklad zajištění potřebných imigračních dokumentů. Nelegální přistěhovalci jsou zranitelní bez ohledu na to, kde se nacházejí. V Luandě může nezákonný poplatek za pracovní povolení na angolském migračním úřadě činit až 13 000 USD. Bezohlední zprostředkovatelé nabízejí své služby portugalským migrantům, kteří povolení velmi často zoufale potřebují.
Policie si je také dobře vědoma, že značný počet evropských migrantů nemá pracovní povolení. Běloši v Luandě se tak často stávají terčem zájmu úřadů pouze na základě své barvy pleti. Jeden pracovník angolské nevládní organizace nám o takové události na svém pracovišti vyprávěl:
„Přišla policie a vybrala si dva bělochy, kteří tu náhodou byli. Ve stejnou dobu byli na návštěvě i nějací lidé z Keni a přišlo jim velmi legrační, že policie vyslýchá pouze bělochy.“ „Všichni byli na návštěvě.
Další Angolané, s nimiž jsme hovořili, potvrdili výskyt podobných zátahů a tvrdili, že policie se zaměřuje i na bělochy, protože ti platí vyšší úplatky.
V Angole však žijí i Portugalci, kteří se systematicky dopouštějí korupce, aby zvýšili zisky z podnikání nebo dokonce nahromadili osobní majetek. To bylo obzvláště patrné, když jsme hovořili se zástupci některých z mnoha portugalských stavebních společností v Angole.
Manažeři ve stavebnictví v rozhovorech otevřeně hovořili o korupci jako o neodmyslitelné součásti podnikání. Potvrdili, že majitelé firem platí úplatky, aby získali zakázky od angolské vlády.
Jeden inženýr pracující pro velkou stavební společnost nám řekl:
Vždycky jsou tu obálky. A musíte znát lidi, kteří jsou za zakázky zodpovědní. Když pak zakázku vyhrajete, dělíte se s nimi o zisk. Angolané přijímají jen firmy, které dávají úplatky. Jiné společnosti tam nevstoupí.
Portugalci, s nimiž jsme hovořili, se domnívali, že je morálně přijatelné zapojit se do korupčních praktik, aby ochránili své obchodní zájmy. Většina z nich nebyla ke korupci probíhající v Angole otevřeně kritická. Někteří se dokonce chlubili tím, jak dobře se dokážou orientovat v „intrikách“ v zemi.
Mnozí z nich rychle zdůrazňovali, že korupce je celosvětový problém. Zdůrazňovali podobnosti mezi Portugalskem a Angolou a obě země označovali za vysoce zkorumpované.
Někdy při srovnávání obou zemí dokonce dávali přednost Angole. Portugalští migranti tvrdili, že korupce je v Angole „otevřenější“, a tudíž i čestnější. Často uváděným argumentem bylo, že Angola zdědila korupci po Portugalsku.
Při porovnávání angolské a portugalské korupce však mnoho Portugalců, s nimiž jsme hovořili, zdůrazňovalo, že korupce v Angole je „obecnější“. Popsali, že korupce v Portugalsku se týká především politické a ekonomické elity, zatímco v Angole by se úplatek často musel dát v každodenních situacích.
Potřeby versus chamtivost
V našich rozhovorech jsme se setkali s mnoha příklady korupce motivované „potřebami“ i korupce motivované „chamtivostí“. Je zřejmé, že obojí se vyskytuje jak mezi migranty, tak mezi místními lidmi. Ekonomická elita – portugalská i angolská – se zapojila do korupce, aby dosáhla ekonomických zisků. Avšak neprivilegovaní přistěhovalci, stejně jako běžní státní příslušníci, zůstávají ve vztahu ke zkorumpovanému státu zranitelní.