Jak poznat, že jste'závislí na cvičení

Tara Fullerová se stala závislou, když ve svých 20 letech začala chodit do posilovny. „Milovala jsem ten pocit, že na sebe musím pořádně tlačit, a byla jsem nadšená z výsledků,“ říká sedmadvacetiletá newyorská stratégka značky. „Lidé mi neustále skládali komplimenty a říkali mi, jak vypadám fit.“ Její nový koníček byl pro typ A, který si potrpěl na kontrolu, opojný. Začala chodit dvakrát denně do posilovny: Před prací chodila na spinning, po práci na pilates nebo jógu, dokonce i na lekce za sebou. Začala také trénovat na půlmaratony, sprinterské triatlony – stále tlačila, tlačila, tlačila. „Byla jsem šíleně unavená, ale bojovala jsem s tím tak, že jsem pila tuny kávy a omezila jiné aktivity, například chození ven,“ říká. „Přátelé mi začali říkat, že jsem poustevník.“

Zobrazit více

Příběhy jako ten Fullerův jsou překvapivě časté. Patří k rostoucímu kmeni, který se prohání od jedné cvičební lekce ke druhé a denně absolvuje dva nebo dokonce tři velké tréninky. Toto houževnaté hnutí je v mnoha ohledech zdravé. „Cvičení je to nejlepší, co můžete pro své tělo a mysl udělat,“ říká doktor Jordan Metzl, lékař sportovní medicíny z Hospital for Special Surgery v New Yorku. „Sám cvičím každý den a povzbuzuji k tomu i své pacienty. Pokud mají čas a peníze na to, aby chodili dvakrát denně, jsem pro. Ale,“ varuje, „je možné to s cvičením přehnat.“

Kromě zjevných negativních stránek přehnaného cvičení, jako je únava a zranění, existuje ještě jeden znepokojivý problém. Trávení hodin v posilovně může být známkou závislosti na cvičení, která se vyznačuje klasickými příznaky závislosti: potřebou dělat víc, abyste dosáhli stejného efektu, děláte víc, než máte v plánu, máte problémy s omezením a pociťujete abstinenční příznaky, jako jsou deprese a podrážděnost, když vynecháte jeden nebo dva dny. Není to oficiální psychiatrická diagnóza, ale někteří odborníci na duševní zdraví se nyní domnívají, že závislost na cvičení je formou behaviorální závislosti, podobně jako hazardní hry.

SELF hovořil s 18 instruktory fitness po celé zemi, z nichž všichni uvedli, že zaznamenali nápadný nárůst počtu žen, mnohdy ve věku kolem 20 let, které přeskakují z boot campu na zumbu a spin na pilates. Mary Bigginsová, zakladatelka služby ClassPass, která umožňuje členům navštěvovat lekce v různých klubech v New Yorku, Los Angeles, San Franciscu a Bostonu, uvádí, že 15 % předplatitelů chodí na lekce dvakrát. V některých cvičebních studiích je to prakticky norma. Donyel Cerceo, marketingová ředitelka Merritt Athletic Clubs, sítě deseti klubů v oblasti Baltimoru, říká: „Na některých místech máme v 18 hodin lekci cyklistiky, v 19 hodin BodyPump a ve 20 hodin core a spousta žen chodí na všechny tři.“

Proč takový nárůst cvičení nad rámec? „Na ženy je více než kdy jindy vyvíjen tlak, aby vypadaly skvěle – aby se snažily dosáhnout štíhlého a fit těla, které zbožňují u celebrit, modelek nebo sportovců,“ říká Kristina Marie Bergová, instruktorka sálové cyklistiky STAGES v Boulderu v Coloradu. Některé ženy propadnou soutěživému myšlení a udělají téměř cokoli, aby tohoto cíle dosáhly. Intenzita je v módě, podněcována vším možným, od fitspo fotografií až po super vytuněné ženy soutěžící v pořadech, jako je American Ninja Warrior. A podporují ji i sociální média. Svědčí o tom hashtag #2aday na Twitteru. „Teď, když se můžeme veřejně chlubit svým cvičením, nosí ženy svou drsnost jako čestný odznak,“ říká Tamara Grandová, osobní trenérka v Port Moody v Britské Kolumbii. Vanessa Hudgens, která je známá tím, že chodí na lekce SoulCycle zády k sobě, se loni pochlubila pro E! Online: „

Samozřejmě, že spousta lidí, včetně mnoha závodních sportovců, zvládá intenzivní cvičení bez problémů, říká doktorka Marilyn Freimuthová, psycholožka a autorka knihy Addicted? Rozpoznání destruktivního chování dříve, než bude pozdě. U některých žen je však dvojí namáčení společensky přijatelnou předzvěstí (a zástěrkou) závislosti na cvičení. „Skutečným jádrem problému je důvod, proč cvičíte, nikoli počet hodin, které tomu věnujete,“ říká Freimuth. „Pro některé může být cvičení dvě hodiny denně známkou problému, zatímco jiní mohou cvičit dvakrát tolik a jsou v pořádku. Stejně jako u jiných závislostí jsou zde psychologické a biologické složky.“

I když nejste na cvičení závislí, může to mít finanční důsledky. Jocelyn Levyová utrácí za své lekce hodně peněz – asi 1 400 dolarů měsíčně – i když říká, že to stojí za to. Devětadvacetiletá majitelka PR firmy v New Yorku navštěvuje každý týden více než 11 lekcí v módních fitness studiích a nejméně čtyři dny z toho cvičí dvakrát. Její intenzivní rozvrh zahrnující indoor cycling, lekce barre, pilates a cardio dance spálí týdně 5 000 až 7 000 kalorií (podle jejího náramku Nike+ FuelBand) a spoustu peněz. „Je to podstatná část mého příjmu,“ říká. „Takže musím něco obětovat, například vynechat pěkné večeře a večery venku. Ale utrácím peníze z nějakého důvodu. Hodiny mě motivují.“

Ultimátní odbourávač stresu

Nemusíte být zarytý sportovec, abyste zažili pozátěžový pocit po tréninku. Zejména aerobní aktivita spouští uvolňování neurotransmiterů, které zlepšují náladu a zklidňují úzkost, jako jsou endorfiny, noradrenalin, dopamin, serotonin a endokanabinoidy (podobné účinné látce v marihuaně), říká doktor John Ratey, klinický docent na Harvard Medical School. To samo o sobě může stačit k vyvolání závislosti, zejména u těch, kteří mají sklony k depresím, říká Freimuth.

Používání cvičení ke zvládání emočních problémů, ať už jde o deprese, nízké sebevědomí nebo úzkost, je rizikovým faktorem vzniku závislosti. „Lidé nevynechávají společenské události ani nepokračují ve cvičení přes zranění, protože mají fyzickou aktivitu velmi rádi. Dělají to proto, že jim cvičení dává něco, co emocionálně potřebují, a pomáhá jim uniknout nepříjemným pocitům,“ říká. „Závislost se s největší pravděpodobností dostaví, když je cvičení vaším hlavním prostředkem, jak se vyrovnat s vnitřním trápením nebo jak si zajistit dobrý pocit.“

To platí i pro osmadvacetiletou Janae Jacobsovou, bloggerku z města Orem ve státě Utah. V roce 2012 se jí rozpadalo manželství a přepadaly ji pocity smutku a úzkosti, a tak zintenzivnila běhání, na které se naučila spoléhat, aby se cítila lépe. „Byl to můj jediný emocionální ventil a jediná věc, kterou jsem cítila, že mohu ovládat, takže jsem se hodně přemáhala,“ říká. Přihlásila se na půlmaraton, a když ji začala bolet stehna, řekla si, že je to důsledek běhání 60 mil týdně. Přesto ji bolest trápila, zvlášť když se zhoršila natolik, že ji začala v noci budit. Rentgenové vyšetření však neodhalilo žádné problémy, a tak pokračovala v tréninku a dokonce dokončila závod na 13,1 míle. „Byla to muka, ale přetlačila jsem se,“ říká.

Poté odkulhala k dalšímu lékaři, který jí diagnostikoval stresové zlomeniny obou stehenních kostí. „Byla jsem zděšená,“ říká. „Nějakou dobu jsem byla v běhání soutěživá, ale tohle přesahovalo rámec soutěživosti. Nevěnovala jsem pozornost svému tělu ani jsem nejedla dostatečně, abych uběhla tolik kilometrů. Zneužívala jsem cvičení.“ Dala si tříměsíční pauzu a získala trochu váhy a nadhledu. „Myslím, že moje závislost byla z 50 procent tvořena endorfiny a z 50 procent touhou být štíhlá,“ říká. „Stále cvičím pro povzbuzení, protože mi to pomáhá udržet si pozitivní perspektivu. Ale každý týden si dávám den nebo dva volno a opustila jsem potřebu být štíhlá. Přibrala jsem 20 kilo a nikdy jsem se necítila zdravější.“

Cnostná posedlost

Mezi řadou závislostí je cvičení možná v jednom ohledu jedinečné: Cvičení je téměř všeobecně považováno za ctnostné. Když to přeženete s pitím nebo kouřením, přátelé si začnou dělat starosti. Cvičíte-li příliš, všichni vám závidí vaši oddanost, což znamená, že je snadné problém skrývat – dokonce i sami před sebou. To platí zejména pro závodní sportovce a lidi z fitness branže, kteří mají pro svůj návyk dokonalou zástěrku. Když sedmadvacetiletá Krista Strykerová, osobní trenérka v San Francisku, získala před pěti lety certifikát, začala kromě trénování klientů cvičit více než dvě hodiny denně. „Říkala jsem si, že se snažím být fit a zdravá kvůli své práci, a všichni kolem mě dělali to samé, takže mi to přišlo normální,“ říká. „Ale mě k tomu vedl pocit nedostatečnosti. Měla jsem pocit, že nikdy nemůžu dělat dost nebo být dost fit. Minimálně polovinu každého dne jsem strávila buď cvičením, nebo přemýšlením o tom, kdy a jak budu cvičit. Oblečení, Oblečení, Obuv, Běžecké boty a Tenisky

Nepoznala, jak moc se stala fanatickou, dokud se nerozhodla vyzkoušet vysoce intenzivní intervalový trénink, což je přístup, který střídá krátké dávky plného úsilí s rychlými záchvaty zotavení. „Po několika týdnech mi to došlo,“ říká. „Protože tréninky trvaly jen 15 až 30 minut denně, uvolnil se mi čas a já si najednou uvědomila, o kolik jsem přicházela, když jsem se obsedantně soustředila na cvičení. Tím, že jsem cvičila méně, jsem měla více energie a začala jsem se cítit emocionálně zdravější. Byla to obrovská úleva. Teď mě cvičení zase baví.“

Ačkoli nikdo s jistotou neví, kolik návštěvníků posiloven má ke cvičení méně než zdravý vztah, některé studie odhadují, že 3 až 5 procent z nich může mít určitý druh závislosti; podle jiných výzkumů je toto číslo podstatně vyšší. Proto Jodi Rubinová, psychoterapeutka z New Yorku, vytvořila program Destructively Fit, jehož cílem je vyškolit zaměstnance fitness klubů, aby rozpoznali členy, kteří by mohli potřebovat pomoc. Program spustila v roce 2012 mimo jiné proto, že se obávala, že současná posedlost fitness může být pro osoby ohrožené závislostí na cvičení a poruchami příjmu potravy nebezpečná. „Volali mi z posiloven a říkali: ‚Každý den k nám chodí ženy, které přecházejí z jedné lekce na druhou, a my si nejsme jisti, jestli je to zdravé,'“ říká. „Profesionálové ve fitness to chtějí umět rozpoznat a řešit, ale nevědí, jak na to.“ Říká, že pokud někdo cvičí několikrát denně nebo zvyšuje intenzitu cvičení až k roztržení, vyčerpání nebo zranění, je to varovný signál.

Závislost na cvičení jde často ruku v ruce s poruchami příjmu potravy, zejména u žen, upozorňuje doktorka Marci Goolsbyová, lékařka z Women’s Sports Medicine Center v Hospital for Special Surgery, která se specializuje na vyváženost výživy a cvičení. „Některé ženy cvičí, aby se zbavily kalorií. Pokud sní k večeři 500 kalorií, neslezou z běžeckého pásu, dokud nespálí tolik nebo více,“ říká. Vysvětluje, že je v pořádku používat fitness jako součást úsilí o snížení nebo udržení hmotnosti. Nemělo by to však být jediným důvodem, proč chodit do posilovny.

Každá žena, která si nechává cvičení vzít na starost, ať už z jakéhokoli důvodu, může potřebovat pomoc. Fullerovou, sedmadvacetiletou stratégku značky, která zpočátku své náročné cvičení tak milovala, to všechno dostihlo, když utrpěla kýlu. To spustilo nesnesitelný záchvat ischiasu, který ji donutil dát si několik měsíců pauzu. Pak se jí otevřela stavidla. „Uvědomila jsem si, že mám pocity, o kterých jsem nikdy nedokázala mluvit. Místo abych je řešila, léčila jsem se cvičením, stejně jako někteří lidé drogami nebo alkoholem,“ říká. „Teď trávím hodně času tím, že se otevírám přátelům, píšu si deník a medituji. Cvičím čtyři až pět dní v týdnu a místo tvrdého aerobiku a posilování se věnuji józe. A málokdy se přemáhám. Pomalu, ale jistě se učím moudrosti umírněnosti.“

Přeháníte to s cvičením?“

Pokud běžně chodíte na dvě nebo tři lekce denně, je to možné, říká Jodi Rubinová, psychoterapeutka z New Yorku. „Zeptejte se sami sebe: ‚Jak se budu cítit, když si druhou hodinu nevezmu – nebo když jeden či dva dny úplně vynechám?'“ Pokud se kvůli tomu cítíte úzkostně, vystresovaně, depresivně, provinile nebo špatně, pokud musíte druhý den cvičit dvakrát usilovněji, abyste si to vynahradili, nebo pokud nemůžete couvnout, když jste unavení, nemocní nebo zranění, je to známka problému. Zvažte také tyto otázky: Jste nadšeni, že jdete na hodinu? Odcházíte s úsměvem, cítíte se silní, zdraví, fit a úspěšní? Baví vás to? „Pokud trénujete na nějaký závod, není to vždy příjemné, ale každý rekreační sportovec by měl mít ze své rutiny radost,“ říká Rubin. „Pokud se cvičení děsíte, ale přesto se nutíte jít tvrdě a dlouho, musíte přehodnotit.“

Jak jít tvrdě – ale ne příliš tvrdě

Vyberte si doplňkové tréninky. Pokud se zdvojujete, absolvujte kardio lekci plus posilovací lekci nebo boot camp následovaný jemnou jógou nebo tai-či, říká Julie Kingová, instruktorka fitness v Northwest Community Healthcare Wellness Center v Arlington Heights ve státě Illinois. Provádění dvou podobných cvičení po sobě může vaše tělo příliš zatížit.

Každý týden jeden nebo dva dny vynechte. Odpočinek je důležitou součástí kondiční přípravy, říká doktorka Marci Goolsbyová, lékařka Centra sportovní medicíny pro ženy v nemocnici Hospital for Special Surgery. „Cvičení tělo vyčerpává a to potřebuje čas na zotavení.“

Jíst dostatečně jako palivo. „Čím více cvičíte, tím více kalorií potřebujete,“ říká doktor Goolsby. „Pokud jíte příliš málo, oslabuje to vaše kosti a vystavuje vás riziku stresových zlomenin.“

Přestávejte, když jste unavení nebo máte bolesti. Poslouchejte své tělo, říká doktor Goolsby. „Bolest je známkou toho, že něco není v pořádku. Také když jste unavení, vaše forma se rozpadá, čímž se zvyšuje riziko zranění.“

Foto: Andrew Myers