Jak „Purple Hulk“ dallaského rappera Big Tucka formoval hiphopovou scénu ve městě

V roce 2004 vydal rapper z jižního Dallasu Big Tuck píseň, která se rychle stala jednou z nejtrvalejších a nejoblíbenějších hiphopových hymen ve městě.

Hudební publicista Taylor Crumpton říká, že „Southside Da Realist“ a příslušné album „Purple Hulk“ vydláždily cestu dallaské hiphopové scéně.

Taylor Crumpton je dallaský hudební novinář, který píše o hip hopu, popkultuře a politice. Foto: Danny Acosta, s laskavým svolením Taylora Crumptona.

„Myslím, že Tuck nám opravdu zajistil místo u stolu,“ říká Crumpton. „Myslím, že každý, kdo je teď populární: Yella Beezy, Trapboy Freddy, zesnulý Mo3. Mohli tak trochu stát na Tuckově rameni, aby dosáhli toho národního úspěchu.“

Crumpton zkoumá odkaz Big Tuckova „Purple Hulka“ v nové knize. Byla jednou z pěti autorů, které Shea Serrano, autor bestsellerů New York Times a texaský rodák, vybral, aby napsali o jednom hiphopovém albu.

Mezi vybranými díly jsou i takové hity jako „Hard Core“ Lil‘ Kim nebo „To Pimp A Butterfly“ Kendricka Lamara. I když „Purple Hulk“ možná nedosáhl takového úspěchu jako tyto desky, Crumptonová říká, že debut Big Tucka přesto zanechal na hip hopu trvalý vliv.

O albu a své nové knize hovořila se společností KERA.

Perez: Začněme Big Tuckem. Jaké místo zaujímá v dallaské hiphopové pověsti?

Crumpton: Jak se vám daří? Jaké je jeho místo? V počátcích hip hopu v Dallasu se tolik jižanských rapperů snažilo napodobit zejména východní pobřeží. Takže když si vzpomeneme na ty rané desky, jako je Nemesis. Slyšíš něco jako flow inspirovanou New Yorkem. Pak tu máme The D.O.C., který se slavně přestěhoval do Los Angeles a hodně reflektoval gangsterský zvuk rapu.

Když Tuck přišel na scénu s Dirty South Rydaz, byl to opravdu ten první moment, kdy jsme tu měli rappera, který se nesnažil napodobit zvuk nebo region nebo podání jiného pobřeží. Myslím, že prostě působil tak autenticky dallasky. To je asi to, co ho zvěčnilo jako mistra města. Slyšíte ho a slyšíte sami sebe. Slyšíš nás.

Perez: Pojďme si promluvit o „Southside Da Realist“. Je to taková óda na jižní Dallas a fanoušci hip hopu ji milují. Řekni mi něco o historii této písně, o jejím odkazu a o momentu, který zde Big Tuck zachycoval.

Crumpton: „Southside Da Realist“ je hymna gangsterského rapu v tom nejčistším pojetí, jakým byly svého času počátky gangsterského rapu. Když se zamyslíme nad tím, jak to byl oblouk vyprávění příběhu, protože když si přečteš text a sedneš do auta, můžeš doslova jezdit po Dallasu a máš obraz, ohnisko toho, co se v té písni v té bezprostřední době odehrávalo.

PEREZ: „Southside“ je samozřejmě korunní klenot alba, ale jaké jsou pro tebe další vrcholy?

Crumpton: „Southside“ je samozřejmě klenotem alba: „Tussle“ je moje nejoblíbenější píseň na albu. Směju se tomu, protože si vzpomínám, kolikrát jsem si s přáteli jen tak vykřikovala text.“

Jedna z mých kamarádek, Brooklyn White, je redaktorkou časopisu Essence. Píše o tom, že černošské ženy, mnohokrát zpěvačky, nejsou schopné vyjádřit svůj hněv a vztek jen kvůli tomu, že společnost vnímá černošskou ženu jako agresivní.

Pro mě je „Tussle“ ta jediná písnička, u které, když to potřebuju dostat ze sebe, když jsem naštvaná na svět, když jsem naštvaná na společnost obecně, můžu si pustit „Tussle“. Jsem bojovný. Tahám se za vlasy. Tahám se za oblečení. Křičím, řvu a ječím. Na konci je to lepší než nejlepší terapeutické sezení, jaké jsem kdy absolvoval.

Perez: „Purple Hulk“ také zní jako album, které je určeno k poslechu ve společnosti, jako by se mělo poslouchat v klubu. Dallas má bohatou historii, co se týče tance v hip hopu. Pověz mi něco o éře boogie ve městě.

Crumpton: V projektu NPR Southern hip hop jsem psal o jedné z těch boogie hymen. Byla to skladba „My Dougie“ od Lil Wila, což je něco jako nechvalně známé napětí mezi Dallasem a L.A. kolem toho, jak si L.A. vzalo The Dougie. Ten tanec se stal tak populárním, že ESPN nazvala rok 2010 „rokem Dougieho“.

Dallas měl vždycky bohatou b-boy a hiphopovou taneční komunitu. Existuje fantastický dokument s názvem „My z Dallasu“, který dobře analyzuje, jak velký vliv má taneční kultura města na hip hopovou kulturu.

Vždycky jsme měli tanečníky v Soul Train nebo vystupující na soutěžích. Bylo to v době, kdy se sociální média teprve začínala líbit, získat je pro výdělek. Nebyli to takoví kapitalističtí giganti jako dneska. Prostě jste tam šli a vystupovali. A sociální média to prostě rozjela i mimo naše sesterská města. Mimo Shreveport a New Orleans a Arkansas a Oklahoma City. Tahle známá věc se rozšířila do celého světa. Dodnes to můžete vidět třeba v populárních tancích. Myslím, že třeba 10K Cash z Dallasu na Tik Toku se stal populárním díky tanci. Je zřejmé, že vyrůstal v době boogie hnutí, což vychází z jeho věku. Vidíme, že hodně těchto mladých rapperů, kteří pocházejí z Texasu. Jejich tance vycházejí z hnutí boogie. Je to prostě takový kontinuální vývoj.

Perez: Hodně jsi psal o Dallasu a o tom, jak žije ve stínu Houstonu. Řekni mi něco víc o této dynamice a o tom, co podle tebe chybí, aby město dostalo to, co mu náleží?

Crumpton: Dallas byl vždy distribučním trhem. Vždycky jsme byli trhem pro producenty. Takže jsme byli v hudebním průmyslu v pozadí a Houston měl existující infrastrukturu jako jejich hudební průmysl, před hip hopem. Měli místní distributory, měli nahrávací společnosti. Už měli ten kapitál, který jim pomohl získat pozornost. Takže jsme byli tak trochu o krok pozadu.

Mluvil jsem s Georgem Lopezem z T-Town Music, který stojí za Dirty South Rydaz. To, co dělal s T-Town Music, velmi souviselo s Dallasem a vzestupem hip hopu třetího pobřeží, který je také známý jako jižanský hip hop, na konci 90. let a na začátku nového tisíciletí. V jeho obchodě mohli lidi v Dallasu poslouchat hudbu z Houstonu, z New Orleans, z těchto jižanských metropolí.

Houston vlastně opravdu pomohl Big Tuckovi na „Purple Hulk“, protože vidíte, že tam hraje Chamillionaire. Když se podíváš na jejich dřívější mixtapy, spousta členů Dirty South Rydaz byla na mixech Swishahouse.

Takže tím, že je Dallas tím zaostalým městem, musí podporovat tolik fantazie, kreativity a inovací, protože se na tebe ne vždycky dívají oči velkých nahrávacích společností.

Existuje několik různých sfér hip hopu od alternativy přes gangstery, mainstream, underground až po indie. Máme tu všechny příchutě a já doufám, že se na to národní hudební průmysl podívá a bude chtít opravdu poskytnout potřebnou infrastrukturní podporu, a ne dravé dohody. Důvod, proč dnes nemáme tolik OG, je ten, že koncem 80. a začátkem 90. let měli destruktivní nahrávací smlouvy, které opravdu omezovaly jejich autonomii a kreativitu. Pro umělce je to to nejhorší, co můžete udělat.

Perez: Máte za sebou bouřlivý rok. Kromě své nové knihy jste měl titulky v Harper’s Bazaar a The Washington Post. Jaký byl pro vás rok 2020?

Crumpton: Byl to zatím divoký rok. Rok jsem začala jako sociální pracovnice pro mládež bez domova v Bay Area. Nyní rok končím jako spisovatel na volné noze, kulturní kritik a spisovatel na plný úvazek. Myslím, že je to skvělý vývoj toho, že jsem se během pandemie opravdu odhodlal ke skoku víry a důvěřoval sám sobě, spolu se známou podporou, kterou mám. Spoustu přátel a rodiny a vrstevníků na sociálních sítích.

Myslím, že i konkrétně s tímto projektem jsem měl takový problém, protože v době vydání Tuckova alba se o něm na místní úrovni moc nepsalo. Celostátního pokrytí se jim dostalo až poté, co T-Town Music získali smlouvu. Musel jsem udělat rozhovor s těmi několika málo lidmi, kteří o nich psali. Zac Crain, který byl bývalým hudebním kritikem v Dallas Observer, nyní v časopise D, George Lopez z T-Town Music, Pikahsso, který vede facebookovou stránku DFW Hip Hop History. Takže velká část knihy jsou vlastně citace z rozhovorů s nimi, protože to byli jediní lidé, kteří byli v daném časovém období přítomni historii.

Máte tip? Napište Miguelovi Perezovi na adresu . Můžete ho sledovat na Twitteru @quillindie.

Art&Seek je umožněn díky štědrosti našich členů. Pokud je pro vás toto zpravodajství cenné, zvažte možnost darování daru, který lze odečíst z daní, ještě dnes. Děkujeme.