Jak se „bridezilla“ stala největší sexistickou nadávkou letošního léta

Je svatební sezóna a stejně jistě jako první tanec pod taktovkou Eda Sheerana následuje po jídle z pouličního občerstvení, udržují internet v napětí příběhy o špatném chování nevěst. Na fóru Reddit existuje celá skupina věnovaná příběhům takzvaných bridezillas. Noviny je hltají jako kousek nahého svatebního dortu. Minulý měsíc byl zveřejněn screenshot textové konverzace mezi nevěstou, která se snažila přinutit svou sestřenici, aby šla za družičku, a pak jí řekla, že je „stejně moc tlustá“. Jiný příspěvek se týkal toho, jak se žena snažila donutit svého snoubence, aby si našel druhou práci, aby mohl financovat jejich svatbu. Objevil se také příběh ženy, která zveřejnila fotografii svého zásnubního prstenu – který kdysi patřil babičce jejího partnera – a stěžovala si, že není takový, jaký chtěla, a ženy, která si stěžovala, že její družičky nechtějí zaplatit za své šaty. Začátkem tohoto roku se objevil příběh budoucí nevěsty, která požádala svou těhotnou družičku, aby zvážila potrat, aby nekomplikovala zkoušení šatů, a nevěsty, která donutila své kamarádky podstoupit test na detektoru lži. Chtěla zjistit, která z nich vyzradila podrobnosti o jejím plánovaném dress code, v němž byly barvy přidělovány podle váhy. Ať už jsou tyto příběhy – obvykle anonymní – pravdivé, nebo ne, ve skupinách WhatsApp po celé zemi ženy předesílají jakýkoli požadavek svých družiček slovy „nechci být bridezilla nebo tak něco, ale …“

„Nebudu si to nechat líbit,“ říká o obskurních požadavcích Mark Niemierko, plánovač svateb. Zrovna nedávno prý odvedl jednu budoucí nevěstu stranou a požádal ji, aby se k jeho dodavatelům přestala chovat tak hrubě. Když mluví s dalšími lidmi z oboru, sdílejí příběhy o příliš náročných nevěstách, ačkoli dodává, že se z toho stal tak zažitý – a obávaný – stereotyp, že nevěsty začínají vymírat. Myslí si, že se to stalo s příchodem svateb celebrit. Obviňuje Davida a Victorii Beckhamovy a jejich svatbu v roce 1999 – se zlatými trůny, převlékáním, vypouštěním balónků a ohňostrojem – z toho, že odstartovali moderní trend touhy po co největším a nejnápaditějším svatebním obřadu a s tím spojenou stresující organizací a náklady. Nejhorší chování, které u párů viděl, „pramení z toho, že jsou poněkud nejisté, a navíc drží krok s Jonesovými“.

Termín bridezilla, přirovnávající nevěsty k děsivé Godzille, obří mořské příšeře podobné ještěrce z japonského filmu z roku 1954, se objevil čtyři roky před svatbou Beckhamových v novinovém článku v Boston Globe o náročných nevěstách. Vrcholu dosáhla kolem roku 2009, kdy se objevil film Nevěstiny války, v němž se Anne Hathawayová a Kate Hudsonová snaží navzájem sabotovat své svatby. A přesto se po deseti letech stala neurvalá nevěsta (bridezilla) stejnou součástí svatebních snímků jako jiný monstrózní ženský stereotyp, nepřátelská tchyně.

„Dostáváme spoustu zpráv o nezvladatelných nevěstách, které si kladou směšné požadavky,“ říká Jilly Kayová, lektorka médií a komunikace na Leicesterské univerzitě, „a já si myslím, že to spíš vypovídá o tom, že nejde o epidemii hysterických nevěstinců, ale o to, že naší kultuře je opravdu nepříjemná představa žen, které mají moc, a také žen, které jsou naštvané. Vypovídá to o hluboké úzkosti, kterou zřejmě máme z žen, které se prosazují, chtějí převzít kontrolu a mít hlas.“

Alena Amato Ruggerio, docentka komunikace na Southern Oregon University a editorka knihy Media Depictions of Brides, Wives and Mothers, se s tímto termínem setkala, když byl v roce 2004 použit jako název americké reality show, která ukazovala extrémní chování budoucích nevěst. Proč je tento stereotyp tak trvalý? „Využívá dlouhodobé stereotypy o ženách,“ říká. „Že se žena pod tlakem zhroutí.“ Žena, zejména heterosexuální, má svůj svatební den vnímat jako úspěch, něco, o čem je odmalička – prostřednictvím pohádek a filmů – povzbuzována „snít“. Má to být dokonalé. „A když je nemožné těmto standardům dostát, budeme sedět a bavit se sledováním dramatu jejího stresu.“

Nemůže vyhrát, říká Ruggerio. „Na jedné straně se od ženy očekává, že bude mít vysoké nároky, aby mohla zařídit všechno a zvládnout všechny detaily; žádá se po ní, aby uplatnila velkou moc, ale i pouhá schopnost projevit tuto kompetenci může být v sexistické společnosti hrozivým projevem.“

Výraz bridezilla, říká spisovatelka a feministka Joan Smithová, „spojuje řadu věcí, což je poněkud staromódní představa o ženskosti, ženy se zřejmě chovají triviálně a zároveň jsou asertivní. Tyto věci dohromady je vždy velmi snadné nastavit jako terč“. Je tu také nesmiřitelná představa, že ženy nemají vyhledávat pozornost, a zároveň být středem pozornosti ve svůj svatební den (i když němá, panenská postava). „Utrácejí jmění za šaty a chtějí, aby se na ně lidé dívali a obdivovali je, a ženy nemají nic z toho dělat, i když komerční tlak na to všechno je velmi velký.“

Smithová zdůrazňuje, že je z generace žen, které se vdávat nechtěly, a jistě existují možnosti odporu. „Nemusíte se nutně podřídit všem těm kulturním standardům, jak má svatba vypadat,“ říká Ruggerio. Ale celosvětový svatební průmysl v hodnotě 300 miliard dolarů – nemluvě o záplavě obrázků na Instagramu a nástěnkách na Pinterestu – nadále prosazuje představu o tom, jak má svatba vypadat.

Sophia Kingstonová, administrátorka ze Somersetu, se bude vdávat za dva roky a už teď se intenzivně věnuje plánování své svatby. Její přítel jí pomáhá, ale většinu práce dělá ona. Říká, že si nemyslela, že by hrozilo velké nebezpečí, že se z ní stane nevěsta, „dokud jsem si neuvědomila, že se jí nakonec stanu, protože je těžké plánovat svatbu a skloubit práci a je těžké nevyšilovat kvůli nákladům a seznamu hostů. Neuvědomila jsem si, jak snadno se jí stanu.“ Jedna z jejích kamarádek ji už nazvala bridezillou. „Nesnáším to,“ říká. „Dokonce i jako vtip.“

V populární kultuře žádná groomzilla neexistuje – a pokud ano, říká se to jako vtip. Ale často, říká Niemierko, to mohou být muži, zejména ti, kteří mají hodně peněz na utrácení, kteří mohou být stejně špatní jako každá bulvární bridezilla. „A mohou být ještě horší,“ říká. Viděl, jak ženichové trvají na tom, aby se zúčastnili zkoušek šatů, nebo jak ze svatby dělají networkingovou akci a zvou klienty a lidi, na které se snaží udělat dojem. „Chystá se uspořádat ten směšný ohňostroj, předvádět se a překonat svatbu svého kamaráda, na které byl minulý rok.“ Britská reality show Neříkejte to nevěstě, v níž ženich převezme veškeré svatební plánování, aby překvapil svou budoucí manželku, funguje jen proto, že bereme jako samozřejmost, že je to žena, kdo by měl svatbu skutečně organizovat, a sázka je tak vysoká, protože je to údajně nejdůležitější den v jejím životě. Když ženich v seriálu hází záchvaty vzteku nebo klade nesplnitelné požadavky na svého svědka, nikdo nenaznačuje, že se z něj stává monstrum.

Ve Velké Británii se průměrné náklady na svatbu pohybují kolem 30 000 liber. „Posledních osm let jsem pracovala s budoucími nevěstami, z nichž některé měly na útratu 7 tisíc liber, mnohé měly na útratu hodně přes 100 tisíc liber,“ říká Jade Beerová, bývalá redaktorka časopisu Conde Nast Brides a autorka knihy The Almost Wife. „Ale bez ohledu na to je jejich smysl pro detail neustále ohromující. Tyto ženy jsou hluboce působivé. Z jejich pracovní morálky by se mohl učit každý z nás.“ Představte si, že žonglujete se stravovacími požadavky více než 100 hostů, říká. „Někteří vyprávějí hororové příběhy o hostech, kteří přiletěli z několika zahraničních destinací a očekávali, že nevěsta převezme roli cestovní kanceláře.“

Většina organizace svatby je stále vnímána jako práce ženy, upozorňuje Kay. „Nejde jen o řízení projektu, pokud jde o vedení této mnohotvárné události, ale o veškerou emocionální práci, která se do toho musí vložit – vyjednávání složité rodinné politiky a zajištění toho, aby byli všichni spokojeni,“ říká. Pokud se některé ženy pod tlakem zlomí, není se čemu divit, ale trofej nevěsty vypovídá spíše o tom, jak se díváme na „ženskou práci“. „Je to součást toho, že si nevážíme toho druhu emocionální práce, kterou ženy neustále vykonávají,“ říká Kay.

Jistěže se najdou ženy, které se při snaze vytvořit nějaký idealizovaný dokonalý den zachovaly příšerně, ale strach z kritiky za to, že mají požadavky nebo přání, má širší, zhoubný dopad. „Trofej nevěsty,“ říká Kay, „dělá hodně ideologické práce ve snaze udržet ženy na jejich místě.“

{{#ticker}}

{{vlevo nahoře}}

{{vlevo dole}}

{{vpravo nahoře}}

{{vpravo dole}}

{{#goalExceededMarkerPercentage}}

{{/goalExceededMarkerPercentage}}

{{/ticker}}

{{heading}}

{{#paragraphs}}

{{.}}

{{/paragraphs}}{{highlightedText}}

{{#cta}}{{text}}{{{/cta}}

Připomeňte mi to v květnu

Budeme vás kontaktovat, abychom vám připomněli, že máte přispět. Zprávu ve své e-mailové schránce očekávejte v květnu 2021. Pokud máte jakékoli dotazy ohledně přispívání, kontaktujte nás.

• Sdílet na Facebooku

.

• Sdílet na Twitteru
• Sdílet e-mailem
• Sdílet na LinkedIn
• Sdílet na Pinterest
• Sdílet na WhatsApp
• Sdílet na Messenger