Jak vám může (někdy) prospět být naštvaný

Popisujete se jako naštvaný? Pravděpodobně ne vždy, ale každý někdy v životě zažil pocity slepého, žhavého vzteku z nespravedlnosti nebo agrese, ať už skutečné nebo domnělé, namířené proti němu. Pokud jste se někdy nerozzlobili, nejste lidé.

Zloba má strašně špatnou pověst. Jsme do značné míry naučeni věřit, že být rozzlobený je špatná věc – zdrcující negativita, která se nás zmocňuje, a pokud ji necháme vyhnít, může jen nahlodat veškeré pozitivní pocity a vibrace, které v sobě chováme. Hojně se setkáváme s názory, že hněvu je třeba se bát a vyhýbat se mu jako chřipce. Dokonce i Buddha byl proti a hlásal toto přísloví: „Držet v sobě hněv je jako uchopit žhavý uhlík s úmyslem hodit ho po někom jiném; jste to vy, kdo se popálí.“

Jelikož je hněv nedílnou součástí každodenního života a základní složkou lidského bytí, možná by bylo dobré se na něj podívat blíže a zjistit, zda nemůžeme lépe pochopit, jak nám může posloužit v pozitivním smyslu.

Může nám být hněv k užitku?“

V článku „Když je hněv plus?“ publikovaném Americkou psychologickou asociací se uvádí studie z roku 2002, v níž téměř polovina kontrolní skupiny zažila „pozitivní dlouhodobé účinky epizod hněvu“ – přičemž pouze 25 procent z nich považovalo své dlouhodobé výsledky za negativní.

Scott Wilson, klinický psycholog a odborný asistent na katedře poradenství a klinické psychologie na Teachers College Columbia University, souhlasí, že hněv může přinést i něco dobrého.

Například je katalyzátorem komunikace. „Jsme pevně zakódováni k tomu, abychom vnímali náznaky tváře související s hněvem, a vnímání těchto náznaků je důležitým aspektem sociální komunikace. Prožitek nebo projev hněvu sděluje druhým, že nejsme spokojeni s jejich chováním nebo že jejich jednání vnímáme jako nespravedlivé či nefér,“ říká Wilson.

Také se domnívá, že hněv hraje důležitou roli v každém vztahu. „Nedostatek projevů hněvu ve vztazích může být ve skutečnosti škodlivý,“ vysvětluje. „Zpětná vazba, kterou může hněv poskytnout, je v sociálních vztazích velmi důležitá a ve skutečnosti je může učinit zdravějšími – pokud není hněv příliš intenzivní.“

Navíc existují důkazy, že hněv vás může učinit racionálnějšími. Vědci zkoumali vysokoškolské studenty, aby zjistili, jak hněv ovlivňuje myšlení a rozhodování, a zjistili, že díky hněvu jsou účastníci racionálnější a analytičtější, a dospěli k závěru, že jednání vyvolané hněvem může vycházet z „jasného myšlení a rozvážného zpracování“.

Zpětná vazba, kterou může hněv poskytnout, je velmi důležitá v sociálních vztazích a skutečně je může učinit zdravějšími – pokud hněv není příliš intenzivní.

„Stejně jako všechny emoce je i hněv reakcí, která organizuje naše myšlení, fyziologii a chování tak, abychom mohli co nejefektivněji čelit určitému typu výzvy.“

Slouží také jako prostředek k dosažení cíle, připravuje nás na konfrontaci, takže se v našem systému „bojuj nebo uteč“ spustí „boj“. Protože hněv často udeří, když se cítíme být vyzváni, dodává nám sílu, kterou potřebujeme k tomu, abychom byli asertivní a dali o sobě vědět. „Vzhledem k tomu, že hněv nám subjektivně nedělá dobře, jsme motivováni k tomu, abychom se snažili situaci co nejrychleji vyřešit,“ dodává Wilson.

V článku uveřejněném v časopise Scientific American byl citován výzkum, který prokázal, že hněv je také schopen poskytnout tvůrčí vzpruhu, a to především díky této dávce adrenalinu. Jeden z autorů této studie, Mattjas Baas, odborný asistent na katedře pracovní a organizační psychologie Amsterdamské univerzity, však na otázku odpověděl, že hněv jako tvůrčí palivo obvykle vede pouze k rychlému vyhoření.

„Hněv vede k větší kreativitě, i když možná jen v malých dávkách,“ vysvětlil. „Je to proto, že hněv stimuluje a dodává energii. Tato tvůrčí výhoda rozzlobené nálady však netrvá dlouho. Prožitek hněvu je poměrně vyčerpávající. Ačkoli tedy rozzlobení lidé zpočátku generují více kreativních nápadů, jejich výkonnost se nakonec vyrovná.“

Toto je váš mozek o hněvu

Wilson také zmínil, že pocity hněvu může být těžké udržet po delší dobu, protože jde o silnou, „metabolicky náročnou“ (vyčerpávající a vyčerpávající) emoci. Koneckonců, když jste naštvaní, váš mozek zažívá něco, co úzce souvisí se stresem – a stres pro vás není dobrý. Chronický dlouhodobý stres je dlouhodobě spojován se sníženou imunitou, zvýšeným rizikem zúžení průdušek, větším množstvím kyselin v žaludku a zvýšeným rizikem tvorby plaku v tepnách.

Může být také škodlivý, pokud jste jinak nastaveni, jako například ti, kteří trpí generalizovanou úzkostnou poruchou (GAD). U klinicky úzkostných osob může hněv sloužit jako spouštěč, který zhoršuje příznaky – a podle studie z roku 2012 může být dokonce projevem tohoto stavu. Vědec, který tuto studii vedl, chtěl ve skutečnosti dále prozkoumat, jak jdou hněv a úzkost ruku v ruce jako slepice s vejcem a jak „zvýšená hladina“ hněvu jedinečně souvisí s GAD.

Je to pravděpodobně proto, že, jak vysvětlil Wilson, pocity úzkosti jsou spojeny s nejistotou a větším rizikem při prosazování se, kdežto obyčejný hněv u méně úzkostných lidí vyvolává pocit větší jistoty v jejich pozici a v prosazování se vidí menší riziko.

Teď, když lépe rozumíme tomu, jak pro nás může hněv pracovat, možná využijeme jeho frenetickou energii, aby nám mohl nějak sloužit. Víte, naučit se, jak všechen ten nepoddajný hněv nasměrovat k pozitivnějšímu cíli.

Wilson říká, že jedním ze způsobů, jak přimět hněv, aby pracoval pro vás, je nasměrovat ho k určitému cíli. „Vytvoření cíle má za následek omezení hněvu a jeho zaměření na nějaký cíl v budoucnosti,“ říká. Například ho použít jako palivo k tomu, abyste pracovali o něco usilovněji, překonali svůj sprinterský čas v posilovně nebo si dodali dostatek odvahy k tomu, abyste vyjádřili své stížnosti – samozřejmě v klidu a racionálně.

Až se tedy příště přistihnete, že ve vás kvůli nějaké maličkosti vře, vzpomeňte si – pravděpodobně se tak cítíte z nějakého důvodu. A tento důvod může vykouzlit okamžik jasnosti, který vám umožní požadovat rozumnější a lepší výsledek. Proč to nezkusit?