Jak získala bitva v Ardenách své jméno
Dne 16. prosince 2019 se bitva v Ardenách odehrála. 16. prosince 1944 zahájilo více než 200 000 Němců překvapivý útok na spojenecká vojska přes Ardeny, hustě zalesněnou oblast západní fronty druhé světové války, která hraničí s východní Belgií, Lucemburskem a severovýchodní Francií. To, co toho dne začalo – a co je dnes považováno za poslední pokus nacistického diktátora Adolfa Hitlera zvrátit průběh války ve svůj prospěch -, se stalo bitvou v Ardenách, v níž bojovalo více amerických vojáků než v jakékoli jiné bitvě na evropském válčišti.
Když byly zveřejněny mapy spojeneckých linií, bylo snadné všimnout si zvláštního tvaru: hrbolku, který někteří odborníci popsali jako asi 50 mil široký a 70 mil hluboký, kde německá ofenziva zatlačila linii zpět. Podle knihy Petera Caddicka-Adamse Snow & Steel:
Slovo „salient“ – tedy něco, co vyčnívá – se používalo za první světové války k popisu obloukovitého tvaru, který vznikl německým útokem na belgické město Ypres. Některá média, jako například Topeka Daily Capital, označovala zprávy z roku 1944 stejným slovem a nazývala tento tvar „nacistický salient do Belgie“. Newman však chtěl vymyslet něco méně formálního. Řešení: byl to „výběžek“.
Deník Stars and Stripes převzal Newmanovu technologii a v polovině ledna 1945 už noviny jako Baltimore News-Post hlásaly „Němci prchají z výběžku“, protože Američané překvapili Němce zpět.
To však není zlomový okamžik, o kterém se při vzpomínkách na bitvu o výběžek nejčastěji mluví.
Nejslavnější příběh přišel v předvánočním čase. Američané se odmítli vzdát Němcům ve městě Bastogne, přičemž americký velitel brigádní generál Anthony McAuliffe nabídl památnou odpověď na německý návrh, že by boj mohl skončit, jak uvedl TIME ve vydání z 8. ledna 1945:
Přes linie v pátek prošel nepřátelský vyslanec s bílým prostěradlem. Přednesl ultimátum: dvě hodiny na rozhodnutí o kapitulaci. Alternativa: „vyhlazení dělostřelectvem“. Německý velitel připojil dojemný apel na americké instinkty: „Vážné civilní ztráty způsobené touto dělostřeleckou palbou by neodpovídaly známé americké lidskosti.“
Generál McAuliffe neváhal. Objížděl ošetřovny, slyšel, jak ho ranění prosí: „Nevzdávejte to kvůli nám, generále Macu.“ „Ať to nevzdáváme kvůli vám,“ odpověděl. Seděl u stolu osvětleného sutinami a tiskl svou odpověď s formální vojenskou zdvořilostí: „Německému veliteli – NIC! – americkému veliteli.“ Aby nedošlo k mylné interpretaci, důstojník německému vyslanci se zavázanýma očima přeložil: „Znamená to totéž jako ‚Jděte k čertu‘.“
Američané zůstali až do 27. prosince bránit město.
Seznamte se s historií na jednom místě: přihlaste se k odběru týdenního zpravodaje TIME History
Úsilí, kterému se někdy říká „vánoční pomoc“, bylo zlomové spíše z hlediska morálky než vojenské strategie, tvrdí Alex Kershaw, autor knihy The Longest Winter: Kersharsh, autor knihy The Battle of the Bulge and the Epic Story of the World War II’s Most Decorated Platoon.
„Tento příběh se stal dominantním a stal se jedním z nejslavnějších momentů celé války, ale bitva v Ardenách nebyla vyhrána díky ‚vánoční úlevě‘. Byla vyhrána během prvních 48 hodin, kdy malé skupinky amerických vojáků zastavily úderné síly před dosažením řeky Mže,“ říká. Američtí vojáci přepadli tyto tanky na úzkých klikatých silnicích, čímž způsobili dopravní zácpu, která zpomalila jejich pochod a způsobila zásadní ztrátu tempa, což jim zabránilo dosáhnout klíčového belgického města Antverpy. „Pak jsme museli jednotky zatlačit zpět na místo, odkud vyrazily, takže tato urputná bitva o zatlačení sil zpět skončila až koncem ledna 1945,“ říká Kershaw. „I když se Němci zmocnili Bastogne, otázka zněla, co dál? Nedokázali by se dostat do Antverp.“
Toto obrovské vítězství přišlo za obrovskou cenu. Padlo více než 75 000 Američanů a do konce měsíčního tažení v polovině ledna bylo zabito téměř 20 000 Američanů.
„Čelili dvěma nepřátelům: Němcům a počasí,“ jak říká Kershaw. „Museli se navzájem objímat, aby se podělili o tělesné teplo.“
Časopis TIME tehdy napsal, že rok 1944 byl „vrcholným rokem“ války proti Německu. „Nebyl to poslední rok této války, jak mnozí předpovídali a další doufali. Ale nade vší pochybnost to byl poslední plnohodnotný rok.“
Britský premiér Winston Churchill ve svém projevu v Dolní sněmovně 18. ledna 1945 prohlásil, že bitva v Ardenách byla „nepochybně největší americkou bitvou války a bude, jak věřím, považována za navždy slavné americké vítězství“.
Historie na ni o 75 let později vzpomíná podobně. Jak uvádí Kershaw: „Byla to poslední velká bitva, kterou Spojené státy vybojovaly v západní Evropě. Byla to nejlepší hodina generála Pattona. Rozhodla o výsledku posledních šesti měsíců a urychlila německou porážku.“
Válka v Evropě skončí o necelých šest měsíců později, německou kapitulací u Remeše 7. května 1945.
Pište Olivii B. Waxmanové na [email protected].