Jarawa
URGENTNÍ:
Žena a chlapec z kmene Jarawa u Andamanské magistrály
© Salomé
Kmeny Andamanských ostrovů – Jarawa, Velcí Andamané, Ongeové a Sentinelci – žijí ve svém domově v Indickém oceánu pravděpodobně až 55 000 let.
V současnosti je výrazně převyšuje několik set tisíc Indů, kteří se na ostrovech usadili v posledních desetiletích.
Jarawové
Dnes žije přibližně 400 příslušníků kočovného kmene Jarawa ve skupinách po 40-50 lidech v čaddhách – jak nazývají své domovy.
Stejně jako většina kmenových národů, které žijí soběstačně na území svých předků, i Jarawové nadále prosperují a jejich počet neustále roste.
Loví prasata a želvy a pomocí luků a šípů loví v korálových útesech kraby a ryby, včetně sumečka pruhovaného a zubatého poníka. Sbírají také ovoce, divoké kořeny, hlízy a med. Luky se vyrábějí ze dřeva chooi, které neroste na celém území Jarawů. Za jeho sběrem musí Jarawové často cestovat na velké vzdálenosti na ostrov Baratang.
Muži i ženy Jarawů sbírají divoký med z vysokých stromů. Během sběru medu členové skupiny zpívají písně, aby vyjádřili svou radost. Sběrači medu žvýkají šťávu z listů rostliny odpuzující včely, například Ooyekwalin, kterou pak ústy stříkají na včely, aby je od sebe odehnali. Jakmile včely odletí, může Jarawa vyříznout včelí hnízdo, které uloží do dřevěného vědra na zádech. Jarawové se po konzumaci medu vždy koupou.
Studie jejich výživy a zdraví zjistila, že jejich „výživový stav“ je „optimální“. Mají podrobné znalosti o více než 150 druzích rostlin a 350 druzích živočichů.
Jaravové z Andamanských ostrovů si užívají doby hojnosti. Jejich lesy jim dávají více, než potřebují.
Anvita Abbi, profesorka lingvistiky na Jawaharlal Nehru University
V roce 1998 začalo několik Jarawů poprvé vycházet ze svých lesů bez luků a šípů, aby navštívili nedaleká města a osady.
V roce 1990 místní úřady odhalily svůj dlouhodobý „generální plán“ usídlit Jarawy ve dvou vesnicích s ekonomikou založenou na rybolovu s tím, že lov a sběr by mohly být jejich „sportem“. Plán byl natolik normativní, že dokonce podrobně popisoval, jaký styl oblečení mají Jarawové nosit. Nucené osídlení bylo pro jiné kmeny na Andamanských ostrovech osudné, stejně jako pro většinu nově kontaktovaných kmenových národů na celém světě.
Já jsem civilizovaný a oni civilizovaní nejsou.
Indická právnička při obhajobě nuceného osídlení kmene Jarawa v roce 2001
Po důrazné kampani organizací Survival a indiánských organizací bylo od plánu přesídlení upuštěno a v roce 2004 úřady oznámily novou radikální politiku: Jarawové si budou moci sami zvolit svou budoucnost a zásahy zvenčí do jejich života budou omezeny na minimum. To byl obrovský úspěch mezinárodní a indické kampaně.
Neměly by být podnikány žádné pokusy o jejich začlenění do hlavního proudu společnosti.
Politika indické vlády vůči Jarawům, 2004
Jakým problémům čelí Jarawové?
Ze čtyř andamanských ostrovních kmenů je situace Jarawů nejnebezpečnější.
Jarawové čelí mnoha hrozbám:
-
Silnice, která protíná jejich území, přivádí do jejich země tisíce cizinců včetně turistů. Turisté se k Jaravům chovají jako k zvířatům v safari parku.
- Cizinci, místní osadníci i mezinárodní pytláci, vstupují do jejich bohaté lesní rezervace, aby kradli zvěř, kterou kmen potřebuje k přežití.
-
Zůstávají zranitelní vůči vnějším nemocem, vůči nimž mají jen malou nebo žádnou imunitu. V letech 1999 a 2006 u Jarawů propukly spalničky – nemoc, která po kontaktu s cizinci vyhubila mnoho kmenů po celém světě. Epidemie by mohla kmen zničit.
-
Ženy z kmene Jarawa jsou sexuálně zneužívány pytláky, osadníky, řidiči autobusů a dalšími osobami.
-
Někteří lidé, včetně ostrovního poslance, tlačí na to, aby byli Jarawové donuceni začlenit se do „hlavního proudu“ indické společnosti.
-
Osud Velkých Andamanů a Ongů slouží jako živé varování před tím, co se může stát s Jarávy, pokud nebudou uznána jejich práva kontrolovat, kdo přichází na jejich půdu, a rozhodovat o svém způsobu života.
Pytláci
Jarawa odsuzuje pytláky, kteří vnikají na jejich území. Tato skupina byla natočena, jak dobrovolně vyšla ze své rezervace, aby si stěžovala na pytláctví úředníkům místní správy.
Dívky říkají, že na ně chlapci zvenčí hodně tlačí. Když se dívky rozzlobí, tlačí na ně rukama a nehty. Pronásledují je pod vlivem alkoholu. Mají s dívkami sex… V domě dívek pijí alkohol. Spí v domě Jarávy. Kouří marihuanu a pak dívky pronásledují.“
Muž z kmene Jarawa vystupující proti zneužívání v roce 2014
Pokusy o „mainstream“ Jarávů
V Indii se „mainstreamingem“ rozumí politika, která tlačí na to, aby se kmen začlenil do dominantní společnosti v zemi. Na kmenové národy má zničující dopad. Zbavuje je soběstačnosti a pocitu identity a nechává je bojovat na samém okraji společnosti. Míra nemocnosti, depresí, závislostí a sebevražd v kmenové komunitě téměř nevyhnutelně stoupá.
V roce 2010 vyzval poslanec parlamentu Andamanských ostrovů k „rychlým a drastickým krokům, které by přiblížily Jarávy základním charakteristikám hlavního proudu“, a k posílání dětí do internátních škol s cílem „odnaučit“ děti od kmene. Popsal, že Jarávové jsou „na primitivním stupni vývoje“ a „uvízli v čase někde mezi dobou kamennou a železnou“.
Vlivné osobnosti v Indii, včetně vládních ministrů, často vyzývaly k asimilaci Jarávů, protože se domnívaly, že jsou „zaostalí“ nebo „primitivní“. Tento požadavek však nevzešel ze strany Jarávů, kteří nejeví žádné známky toho, že by chtěli opustit svůj život v pralese.
Cizinci jsou špatní lidé. Zneužívají nás. Raději zůstanu v džungli.
Enmei, muž z kmene Jarawa
Takový postoj může pramenit z rasistického opovržení nebo z opravdového zájmu o blaho kmene; v každém případě vždy vychází z nepochopení jak současné vynikající kvality života Jarawů, tak z neblahých zkušeností kmene, který byl násilně asimilován.
Od roku 2004 je politika indické vlády vůči Jarawům velmi pozitivní: obecnou zásadou je, že kmen by měl sám řídit svou budoucnost s minimálními zásahy státu. Stále však existuje mnoho lidí, kteří volají po tom, aby se to změnilo.
Jaký je postoj organizace Survival k „mainstreamingu“?
Survival neobhajuje ani izolaci, ani integraci, protože věří – stejně jako u všech kmenových národů – že sami nejlépe určí, jaké případné změny ve svém životě chtějí provést. Klíčové pro to, aby měli čas a prostor pro tato rozhodnutí, je, aby byla jejich půda řádně chráněna před vnějšími zásahy.
Narušování půdy a pytláctví
Hlavní hrozbou pro existenci kmene Jarawa jsou zásahy do jejich půdy, které vyvolala výstavba dálnice přes jejich les v 70. letech 20. století. Andaman Trunk Road (ATR) přivádí cizince do srdce jejich území.
ATR také podpořila „lidská safari“, kdy cestovní kanceláře vozí turisty podél silnice v naději, že „spatří“ příslušníky kmene.
Vážnou hrozbou pro přežití Jarawů zůstává nelegální lov, rybolov a sběr, a to jak ze strany místních, tak zahraničních pytláků. Krádeže potravin, na kterých jsou závislí, je mohou připravit o soběstačnost a přivést kmen k vyhynutí.
Jaký je postoj organizace Survival k narušování půdy a pytláctví?
Od roku 1993 organizace Survival lobbuje u indické vlády za uzavření Andamanské magistrály, protože se domnívá, že pouze Jarawové by měli rozhodovat o tom, zda, kdy a kde budou cizinci procházet jejich územím.
Leták rozdávaný turistům přijíždějícím na Andamanské ostrovy o bojkotu „lidského safari parku“.
© Search/Survival
V roce 2002 indický nejvyšší soud nařídil uzavření silnice, přesto je stále otevřená.
V roce 2013 po kampani organizace Survival a místní organizace Search za zákaz „lidských safari“ zakázal Nejvyšší soud turistům cestování po ATR na sedm týdnů. Poté, co andamanské úřady změnily svá vlastní pravidla, aby umožnily pokračování lidských safari, nezbylo Nejvyššímu soudu než zákaz zrušit.
V říjnu 2017 andamanské úřady otevřely dlouho očekávanou alternativní námořní trasu do Baratangu. Tato námořní trasa měla zastavit lidská safari. Ale přestože se úřady zavázaly, že zajistí, aby všichni turisté museli využívat mořskou trasu, v současné době ji využívá jen velmi málo z nich a trh s lidskými safari podél této cesty vzkvétá.
Survival vyzývá andamanské úřady, aby potlačily pytláctví a zajistily, že zatčení budou stíháni. Přestože v posledních letech bylo zatčeno mnoho pytláků, žádný z nich nebyl soudem odsouzen, přestože za tento trestný čin hrozí až sedm let vězení.