Jeden z našich autorů držel týden čistě alkoholovou dietu

Málo věcí na světě přináší takové uspokojení jako otevřít si po práci studené pivo nebo si nalít koktejl. V tom krátkém okamžiku, než se vám alkohol dostane na rty, je všechno možné a vesmír je nekonečný. Ale co kdyby ten okamžik byl jediný, který máte?

Jules, přispěvatel VICE a náš stálý „jednou zkusím všechno“, se rozhodl pro bláznivou pětidenní dietu bez alkoholu. Sestavil si podrobný stravovací plán (který si můžete prohlédnout níže), který uspokojoval všechny jeho denní nutriční potřeby – něco jako dieta Soylent, jen s alkoholem.

Podle jeho slov bylo těch pět dní nejpekelnějším zážitkem v jeho životě. Nakonec se vykašlal na stravovací plán a začal si náhodně dávat panáky, aby zaplnil volný čas. Sral krev, přišel o část zraku a většinu dní trávil v temném opileckém očistci.

VICE: Měl jste velmi podrobný dietní plán, kterým jste procházel. Jak jste změnil svou běžnou, každodenní rutinu?“
Jules Suzdaltsev: Asi je důležité poznamenat, že ve skutečnosti nemám každodenní, běžnou rutinu. Během dne se silně podojím a pak se prostě zhulím a zabiju 1 200 až 1 500 kalorií. Takže mám tendenci jíst opravdu hodně, hodně špatně, ale netloustnu, protože jím málo. Tohle bylo asi poprvé, co jsem se držel konzistentního stravovacího plánu. Nejlépe se to dá popsat jako velmi omezený džusový půst s alkoholem. V podstatě jsem se každý den snažil trefit do 1 500 až 2 000 kalorií a nějakým malým způsobem to vyvážit, aby to nebyly samé sacharidy nebo čistý cukr. Bohužel alkohol sám o sobě má jakoby málo kalorií, takže to všechno bylo opravdu závislé na spoustě různých míchaných nápojů: věci na bázi piva, chelady, Bloody Marys… Myslím, že právě Bloody Marys mě držely při životě.

Jak ses cítil po prvním dni? Vysral ses pořádně? Čůral jsi hodně?“
První den jsem asi podcenil, kolik jsem měl vypít, protože to na mě nemělo skoro žádný vliv. První den, kdy jsem to skutečně dělal, jsem kakal docela normálně a všechno se mi zdálo docela střízlivé. Druhý den jsem si koupil celou láhev šampaňského a musel jsem ji dopít, protože… jsem ji otevřel. To mě jako opilo. To a ještě tequila. Pokaždé, když jsem si dal tequilu, byl jsem okamžitě opilý, a to nepříjemně. Ne úplně opilý, ale rozhodně jsem to cítil. Nic jiného by to neudělalo tak rychle. V podstatě druhý den, kdy jsem to dělal, jsem už jenom sral přímou směs Bloody Mary a chcal. Prostě jsem chcal a sral chcanky ze zadku.

Byla barva tvých sraček jiná? Myslím tím, jestli jsi sral červeně?
Jo. Jo, bylo červené. Bylo to kurevsky děsivé. Nejenže jsem sral červeně, ale taky jsem sral tak často, že mi začala trochu krvácet prdel, takže to byla taková noční můra typu: „Nevím, kolik je to krve nebo kolik je to Bloody Mary.“ A taky jsem sral tak často, že mi začala trochu krvácet prdel. Když se na to podívám zpětně, jsem v pořádku a byla to jen drsná prdel z toho, že jsem sral tak 15 až 20krát denně. To všechno je spíš tak nějak na bázi džusů. Nikdy jsem nedělal džusový půst, ale předpokládám, že se to nijak extra neliší.“

Změnila se ti nálada, když jsi s tím začal? Cítil jsi, že se ti přitížilo?
Oh man, yeah. Opravdu jsem to dělal nerad. Měl jsem pocit, že mi vzali dvě z mých oblíbených věcí, což je jídlo a kouření trávy. To, že jsem nemohl dělat ani jedno, a navíc jsem musel být v podstatě celou dobu mezi tak trochu opilým a hodně opilým, bylo opravdu deprimující. Vím, že alkohol je depresivní, ale prostě mě strašně štvalo, jak jsem se necítil šťastný, ať jsem dělal cokoli, a jak jsem měl nonstop hlad. Nemohla jsem přestat myslet na to, jaký mám hlad, ať jsem se napila sebevíc. Třetí den jsem si dala nápoj s vaječným koňakem, který jsem udělala špatně, takže měl příliš mnoho kalorií. Myslím, že to byl tisícikalorický vaječný koňak. A to jsem ještě měla hlad! Prostě úplně hladová, celou dobu.

Vy jste vůbec zvracela?
Bylo to opravdu blízko. Třetí den jsem udělal takovou věc, která byla podle mě tak trochu podvod. Slíbil jsem si, že všechno, co vypiju, bude něco, co bych si mohl objednat v baru. Jen abych si nezačal dělat třeba proteinové koktejly s vodkou. Chtěla jsem vědět, jaké to je držet koktejlovou dietu. Třetí den bylo mým posledním drinkem dne něco, čemu se říká zakuska, což je prostě ruský zvyk dát si panáka vodky a zapít ho okurkou. Něco jsem potřeboval. Dal jsem si panáka vodky a nebyl jsem na to připravený, tak nějak jsem to musel dávit a pak jsem stál minutu nebo dvě před záchodem. Ale nikdy jsem neskončil zvracením. Nikdy jsem se nedostal k tomu, že bych zvracel. Včera jsem se málem pozvracel, ale to bylo… Včera to byl takový náročný běh. Bylo to hodně panáků, pak Bloody Mary a pak jsem na zbytek dne usnul. Kdybych neusnul, tak bych zvracel.“

Vůbec jsi nepil vodu? Byl to jen alkohol?“
Ne, ne, rozhodně jsem pil vodu. Vodu jsem měl asi mezi každým panákem.

Předpokládám, že kdybys nepil vodu, tak bys absolutně umřel.
Jo, asi jsem mohl pít mnohem víc vody, než jsem pil, ale vodu jsem ze svého jídelníčku nevyloučil.

Jak žlutá byla tvoje moč?“
Překvapivě vypadala jako – víš, jak se v tělocvičnách říká něco jako: „Když je to ledový čaj, jsi dehydrovaný; když je to limonáda, jsi v pohodě“? Já byl samá limonáda! Moje moč byla úplně… nebyla čirá, ale rozhodně vypadala zdravě.

Předtím jsi říkal, že jsi v pátek spadl do záchodu.
Takže jsem šel na záchod a prkýnko bylo nahoře. Bydlím v holčičím domě, takže většinou není, a tak jsem na to nemyslel. Sedla jsem si na něj a spadla do záchodu. Takže to byla asi ta nejhorší věc, která se mi za celý týden stala. Taky mě už nějakou dobu bolí spodní část zad. Myslela jsem si, že to bude asi tím, že jsem divně spala, ale uvědomila jsem si, že tam mám ledviny. Doufám, že to zmizí. Nejspíš je to v pořádku. Myslím tím, že nikde není žádná intenzivní bolest. Cítím se teď relativně zdravá a nebylo to zdaleka tak zlé, jak by mohlo být. Zmínil jsem se, že jsem si musel koupit ubrousky na hemoroidy, protože jsem prostě sral tak moc, že už jsem nemohl používat normální toaletní papír?“

„Byl tvůj zadek příliš syrový?“
Jo, byl příliš syrový. Po prvním dni už to bylo jen syrové město. Už jsem měl žaludeční chřipku, a to je přesně to, co se stane, když se posereš na tunu. Takže bych zase řekl, že je to podobné jako džusový půst.

Měl jsi vůbec výpadky? Zní to, jako by sis některé věci nepamatoval. Byl nějaký okamžik, kdy ti mozek prostě vypnul a ty sis nic nepamatoval?
Řekl bych, že ne, upřímně řečeno. Myslím, že jsem včera možná omdlel – nebo spíš jsem včera omdlel, ale bylo to tak trochu úmyslné omdlení, protože jsem věděl, že se to stane. Ale obecně… nepamatuji si tak jasně jako normálně, co se za posledních pár dní stalo. Asi trochu hůř, ale nemám žádné velké chybějící kousky, které by se nedaly přičíst jen tomu, že nemám moc dobrou paměť.“

Co na tom bylo nejhorší – kromě toho, že jsem měl hlad? Co mi nejvíc vadilo?“
„Včera jsem měl zasranou oční migrénu, což je věc, kterou jsem dostal asi míň než desetkrát v životě. V podstatě se mi z celého středu vidění stane slepá skvrna. Je to něco jako oslepnutí, až na to, že vidíš všechno, co se děje na periferii. Jen ne před sebou. Je to opravdu děsivé a nepříjemné, když se to stane. Někoho to bolí, ale mě to nebolí. Byl jsem u lékaře a tak. Má to něco společného s tlakem za očima a s tím, jak jsem byla ráno dehydrovaná, protože to je na tom nejvíc identifikovatelné. Večer předtím jsem neměl vodu, takže jsem se takhle probudil. To bylo na nic. Nečekal jsem to. Nikdy je nečekám a jsou kurevsky na hovno. Trvají sice jenom tak hodinu nebo dvě, ale není to žádná sranda.“

Takže srovnejte ten první den s tím posledním. Vypadá to, že jsi na tom byl dost špatně. Ale jaký byl konkrétně tvůj pátý a poslední den?“
Nejdivnější asi bylo, že první den jsem se vůbec neopil. A od čtvrtého dne jsem si ráno dal Coco Chanel a hned po něm jsem věděl, že jsem opilý. Opilost pokračovala i včera, až do dnešního rána. Teď jsem si určitě dal kafe a vajíčka a jsem víc vzhůru, takže nejsem v prdeli. Ale včera jsem byl prostě celý den strašně opilý, což je na hovno. Být celý den opilý – ve srovnání s tím být celý den sjetý – je taková nuda. Cítil jsem, jak čas ubíhá; mučivě, otravně ubíhá. Asi mi nepomohlo ani to, že jsem vůbec nedržela dietu. Rozložil jsem do sebe během hodiny whisky, rum, vodku, panáky tequily a pak to všechno uzavřel Bloody Mary. Což byla asi chyba.

Proč jsi poslední den přestal držet dietu?“
Prostě mi to přišlo… Protože ostatní dny jsem se neopíjel tak, jak jsem si myslel. Předposlední den jsem měl pocit, že se tak nějak dostávám do fáze, kdy jsem schopen se opít. Takže jsem toho chtěl využít a zjistit, jak moc se dokážu opít a co se stane. Docela jsem se bál, že se pozvracím. Rozhodně jsem si myslel, že budu zvracet po každém panáku, ale nikdy se to nestalo. I když to nebyly plné panáky. Byly to takové ty malé plastové kelímky na večírky, takže to je asi půl panáka. Byl to fakt hrozný pocit vypít půl panáka a myslet na to, že si namíchám další drink, takže jsem prostě zůstala u jednoho panáka za hodinu a pak něco, abych se jako neprobudila, když jsem omdlela. Ale u čtvrtého panáka už jsem nebyl… Poslední panák byl taky tequila. Takže to bylo schválně jako: „Jsem v prdeli.“

Takže už jsi v podstatě zpátky v normálu?“
Jo. Asi si pak ještě trochu zapálím, a to mi asi jenom zlepší náladu; pomůže mi to, abych neměl kocovinu. Ale opravdu to trvalo jen jeden den. Včera večer, dost pozdě v noci, jsem si nakonec dal salát, protože jsem měl pocit, že by bylo hrozné snažit se udusit další pití oproti tomu, že bych prostě nejedl až do dneška. Mám hovno na práci.

Salát byl tvým prvním jídlem?
Technicky vzato byla okurka mým prvním pevným jídlem třetí den a salát byl mým prvním jídlem. Bylo to úžasné. Nesnáším salát a byl to takový salát Cézar z Crepevine a měl jsem pocit, že bych se měl předtím pomodlit. Měla jsem takový, kurevský hlad. Nedokážu podcenit, jak jsem měl celou dobu hlad.

Bylo na tom zážitku něco aspoň trochu příjemného?
Oh, jo. V jednu chvíli jsem šel ven. Chtěl jsem, aby mě nějaký policajt nadýchal, protože jsem netušil, jak moc jsem opilý. To bylo asi, myslím, třetí noc. Jo, to bylo v pátek večer. Věděl jsem, že policajti budou venku, tak jsem šel ven, abych se pokusil najít policajta, který by mi dal dýchnout, a procházel jsem se v davu v baru se spoustou dalších lidí, kteří byli taky hodně opilí – i když ne jako já, který se opil smutně a sám – ale stejně, ten pocit kamarádství z toho, že jsem opilý, jsem rozhodně pochopil. Chápal jsem to pro společenskou užitečnost, kterou opíjení je. Poprvé v životě jsem to pochopil. Takže to bylo asi nejlepší. Já nevím – celkově moc skvělých momentů nebylo.“

Tak to bys asi ostatním lidem nedoporučil?“
„No… řekl bych to takhle: Za prvé, Bože ne. Ale taky bych řekl, že mě to nezabilo. Mluvil jsem se spoustou lidí, než jsem to udělal: Všichni, kterým jsem řekl, že to dělám, říkali, ať to rozhodně nedělám a že určitě umřu, a nakonec to nebylo zdaleka tak zlé, jak jsem si myslel. Myslel jsem si, že se budu pět dní potácet opilý, ale nejspíš proto, že jsem si pití rozdělil a nepřeháněl to, jsem se neopil tak, jak si všichni mysleli. Ale jako věc na hubnutí? To je opravdu hloupost. Zvážil jsem se před a po a zhubl jsem jedno kilo. To není nic moc.

Sledujte Davea a Julese na Twitteru.

.