Jediný výstřel ukončil život zázraku, který se zdál být obyčejný

Paní Bremmerová, která píše knihy o záhadách a jejíž rodina chová a cvičí psy, řekla, že ji uklidňuje pocit, že Brandenn si musel zvolit svou cestu, protože jeho orgány – srdce, játra a ledviny – potřebovali nemocní lidé.

„Byl tak v kontaktu s duchovním světem,“ řekla paní Bremmerová. „Vždycky takový byl a my věříme, že dokázal slyšet potřeby lidí. Odešel, aby ty lidi zachránil.“

Životně důležité orgány byly darovány tu noc, kdy zemřel, jak si dlouho přál, řekla.

Paní Bremmerová řekla, že ona i pan Bremmer vždy věděli, že Brandenn, který měl dvě mnohem starší sestry, je neobvyklý. V den, kdy se narodil, se podle ní lékaři snažili najít puls.

„Hned od té doby bylo všechno jinak,“ vzpomínala. „Skoro jako by mi zemřelo dítě a na jeho místo nastoupil anděl.“

Přesto mnozí, kdo ho znali, říkali, že působil docela obyčejně, navzdory okolnostem jeho života, které mohly vést nebo se dokonce očekávalo, že povedou k výstřednosti nebo něčemu horšímu.

V jednu chvíli se dokázal chovat jako dospělý a v další jako dítě, řekl Jim Schiefelbein, bývalý ředitel University of Nebraska-Lincoln Independent Study High School, kterou Brandenn začal navštěvovat v šesti letech a dokončil ji o čtyři roky později. Pan Schiefelbein vzpomínal, jak Brandenn, tehdy desetiletý, při promoci pronesl několik slov díků, promluvil k novinářům a hned začal běhat po místnosti s ostatními dětmi na slavnostním ceremoniálu.

Dva profesoři, kteří ho znali, ho na Coloradské státní škole ve Fort Collins, kde navštěvoval vysokoškolské kurzy, než přestoupil na komunitní vysokou školu v Nebrasce blíže k domovu, popsali jako rezervovaného, ale ne uzavřeného – jasně vyčleněného z moře osmnácti až dvaadvacetiletých, ale ne zcela izolovaného.