Jupiter, Saturn a konjunkce Benjamina Franklina | Názor

Když vidíme stavby, jako jsou velké pyramidy v Egyptě nebo chrámy ve starém Řecku, obdivujeme technického a inženýrského génia starověkých národů. Když se díváme na obrazy Leonarda da Vinciho nebo Michelangela, uvědomujeme si, že někteří, kteří se narodili před stovkami let, projevili genialitu, o kterou se většina moderních umělců mohla jen modlit.

Přesto se z mnoha důvodů, pokud jde o život psychiky, arogantně držíme bludu, že až do 19. nebo 20. století nikdo nic moc nepochopil. Moderní psychologie byla vymyšlena v 80. letech 19. století; zdá se, že si myslíme, že do té doby se nikdo vnitřnímu fungování mysli příliš nevěnoval. Ve skutečnosti dnes rozumíme tajemstvím mysli méně než kdykoli předtím. A pokud jde o porozumění lidstva našemu místu ve vesmíru, žijeme spíše v méně osvícené než osvícenější době.

V kontextu oblouku lidských dějin to, co dnes nazýváme „sofistikovaným“, nebylo vždy tak sofistikované. Mnoho takzvaně seriózních lidí nedokáže rozpoznat psychologický význam řeckých bohů a bohyň nebo budou respektovat astronomii, ale astrologii se budou vysmívat. Budou zírat na konjunkci Saturna a Jupitera a budou se považovat za dostatečně vyspělé, aby rozuměli vědě, ale příliš inteligentní, aby respektovali tajemství.

Před stovkami let však skutečně seriózní lidé respektovali obojí. Astrologie byla prostě psychologií dříve, než existovala psychologie. Dnešní „odborníci na duševní zdraví“ nemají nic společného s astrology, kteří varovali Antonia a Kleopatru, aby se od Octavia drželi sakra dál.

Několik z těchto seriózních lidí byli zakladatelé Spojených států amerických, kteří přesně věděli, co dělají, když sladili narozeniny Spojených států ve znamení Raka s volebním dnem ve znamení Štíra a původně prezidentským inauguračním dnem 4. března, aby vytvořili astrologickou velkou trojici. Mimochodem, byli to také oni, kdo učinili obraz Velké pyramidy v Gíze s Horovým okem zářícím z jejího hlavního kamene ústředním prvkem Velké pečeti Spojených států.

Myslíme si snad, že právě oni postrádali intelektuální hloubku?

Nyní není čas zamykat dveře ani k vnímání, ani k pochopení; rozhodně bychom neměli bez rozmyslu zavrhovat starověké zdroje poznání. Jedna věc by už měla být každému jasná: moderní lidstvo si nevede příliš dobře v navigaci lodi našeho osudu v rozbouřených vodách. Důvodem není nedostatek vědeckých úspěchů. Náš problém není navenek, ale uvnitř. Zatímco se materiální zdatnost lidstva rozšířila, vnitřně jsme se zmenšili.

Tato slova pronesl v roce 1948 náš první předseda sboru náčelníků štábů generál Omar Bradley:

Člověk slepě klopýtá duchovní temnotou, zatímco si pohrává s nejistými tajemstvími života a smrti. Svět dosáhl lesku bez moudrosti, moci bez svědomí. Náš svět je světem jaderných obrů a etických nemluvňat. Víme víc o válce než o míru, víc o zabíjení než o životě. To je nárok našeho století na výjimečnost a pokrok!“

Jak rád bych dnes slyšel amerického generála mluvit tímto způsobem; kdyby se o to někdo pokusil, nebyl by vysmátý z placu?“

Myšlenka, že máme všechno promyšlené, je absurdní a cokoli, co nabízí hlubší moudrost o podstatě vesmíru a vztahu lidstva k němu, by si mělo zasloužit naši úctu – ne posměch. Hrubá síla není jediným zdrojem síly a duchovní oddanost není známkou snížené intelektuální prozíravosti. Ale člověk dnes říká takové věci s rizikem, že bude na veřejném prostranství zneuznán. Úzkoprsost dnešních monitorů intelektuálních sálů představuje fundamentalismus stejně nebezpečný pro svobodné myšlení, jako byla křesťanská církev ve středověku. Dnešní dogmata a doktríny jsou sice nové, ale stále dogmatické a doktrinářské. Nemohou už sice zavírat lidi do domácího vězení nebo je upalovat na hranici, ale stále mohou ničit jejich kariéry.

Naši intelektuální hlídači mají velmi úzké představy o tom, co je „vědecké“, ačkoli kvantová fyzika dnes zní spíše jako starověký metafyzický svazek než jako Newtonův traktát. „Čím více toho vím o fyzice, tím více chci vědět o metafyzice,“ řekl Einstein. Někteří mají absurdní představy o tom, kdo je a kdo není „odborník na duševní zdraví“, a odmítají modlitbu a meditaci jako vážné vlivy na psychiku. A samolibě odmítají starobylé systémy filozofického či metafyzického myšlení jako patřící k intelektuální nezralosti nebezpečných klaunů a bláznů.

Tito strážci by snad už měli ustoupit stranou a nechat lidskou mysl dělat to, co umí nejlépe: přijít na věci sama, bez překážek jakýchkoli ortodoxií. Převládající západní světonázor posledních 150 let nás materiálně povznesl, ale duchovně zdevastoval a zanechal lidstvo na pokraji globální zkázy. Úzkou schránku intelektuální modernity je nyní třeba otevřít všem pravdám, starým i novým, s nimiž lidstvo ve své vrozené a věčné moudrosti přijde. Předbalená konverzace postrádá životní sílu stejně jako předbalené jídlo a otevřenost mysli je předpokladem pokroku v jakémkoli systému.

Amerika je stále svobodnou společností a můžeme mluvit o čemkoli, o čem chceme. Existují však neviditelné zdi, které poměrně přísně kontrolují, kdo a o čem může být brán vážně. Ještě horší je, že samozvaní strážci všeho seriózního se houževnatě drží své moci. A my je na to musíme upozornit. Moderní politici, mainstreamová média a pseudointelektuální dozorci mentálního vězení, které ovládá naši kulturu – ti, kteří si troufají určovat, co je a co není přijatelné, co je a co není chytré a co je a co není dosažitelné pro lidskou rasu – nejsou vhodnými strážci, ale spíše šamany naší doby.

Lidstvo bude i nadále unikat všem formám mentální tyranie, jakkoli nenápadně či zákeřně se může v dané době projevovat. Přes veškerý odpor budou lidé i nadále snít, nové civilizace budou i nadále vzkvétat a my budeme i nadále hledět na hvězdy.

Marianne Williamsonová je sloupkařka časopisu Newsweek, autorka bestsellerů, politická aktivistka a duchovní myslitelka. Je zakladatelkou projektu Angel Food a spoluzakladatelkou Mírové aliance a jako první kandidátka v prezidentských primárkách 2020 učinila reparace pilířem své kampaně. Je autorkou 13 knih, mimo jiné Healing the Soul of America (Uzdravení duše Ameriky) a A Politics of Love (Politika lásky).

Názory vyjádřené v tomto článku jsou autorčiny vlastní.