Katabatické a anabatické větry

Katabatické větry vznikají v noci, kdy je jasná obloha, všeobecně slabý gradient tlaku a země se rychle radiačně ochlazuje. Vzduch v bodě X přiléhající ke svahu, který se stává chladnějším, a tedy hustším než vzduch, který je dále ve stejné hladině (Y), začne vlivem gravitační síly klouzat dolů a vytváří katabatický vítr (v řečtině „kata“ znamená dolů a „biano“ znamená pohybovat se. Po dosažení úpatí svahu se vítr přesune do moře. Adiabatickému oteplování vzduchu při sestupu se brání vedením, protože je v neustálém kontaktu s chladnějším horským svahem. Pokud je svah pokryt ledem nebo sněhem, které jsou účinnými izolátory, dochází k velmi omezenému vedení mezi svahem a horním povrchem ledové nebo sněhové pokrývky. Proto během ochlazování přes noc dochází na horním povrchu k rychlejšímu poklesu teploty než na holém svahu. Za takových podmínek přilehlý vzduch, který se stává velmi chladným a hustým, klesá rychlostí, která může dosáhnout síly vichřice.
Katabatické (svahové) větry ovlivňují podmínky na moři u horských pobřežních oblastí, zejména norských fjordů a ledem pokrytých oblastí Grónska a Antarktidy.

Během dne vzniká anabatický vítr. Při jasné obloze svah pohlcuje sluneční záření a ohřívá vzduch (P), který je s ním v přímém kontaktu. Tento vzduch pak proudí vzhůru po svahu, protože má vyšší teplotu než vzduch (Q) vzdálenější ve stejné výšce. Vzduch stoupající po svahu podléhá expanzi, a tedy ochlazování. Kontakt s teplým svahem zajišťuje jeho další stoupání s maximální rychlostí v polovině odpoledne. Anabatické větry se v Alpách vyskytují v letních měsících, kdy je obecně slabý tlakový gradient.

.