Kombinace léčby atypickými antipsychotiky a antidepresivy u deprese rezistentní na léčbu: preklinická a klinická účinnost

Několik klinických zpráv dokumentuje příznivý účinek přidání atypických antipsychotik k probíhající léčbě antidepresivy, zejména selektivními inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, na zlepšení farmakorezistentní deprese. Cílem tohoto článku bylo shrnout některé preklinické důkazy popisující mechanismus zodpovědný za terapeutický účinek kombinované léčby antidepresivy a atypickými antipsychotiky a také některé klinické údaje podporující účinnost a bezpečnost augmentační strategie pro zlepšení antidepresivně rezistentní deprese pomocí atypických antipsychotik. Tato analýza vychází z pěti mikrodialyzačních studií a devíti behaviorálních studií hodnotících vliv kombinované léčby atypickými antipsychotiky a antidepresivy na extracelulární hladiny dopaminu, serotoninu a noradrenalinu v prefrontální kůře volně se pohybujících potkanů, resp. na účinky vyvolané antidepresivy. Dále byly zahrnuty klinické údaje prokazující účinnost a bezpečnost augmentačních strategií pro léčbu rezistentní deprese pomocí atypických antipsychotik. Kombinovaná léčba potkanů všemi studovanými atypickými antipsychotiky (olanzapin, risperidon, klozapin a quetiapin) a antidepresivy (citalopram, fluoxetin a fluvoxamin) zvýšila extracelulární hladinu dopaminu v prefrontální kůře ve srovnání s příslušným lékem podávaným samostatně; kombinace olanzapinu nebo quetiapinu plus fluoxetinu nebo fluvoxaminu navíc zvýšila hladiny dopaminu a noradrenalinu. Atypická antipsychotika podávaná v nízkých dávkách navíc zvyšovala antidepresivní aktivitu podobnou antidepresivům, přičemž (kromě jiných mechanismů) v jejich působení pravděpodobně hrály důležitou roli serotoninové receptory 5-HT1A, 5-HT2A a adrenergní receptory α2. Výsledky podporují závěr, že atypická antipsychotika mohou být účinná jako přídatná terapie u léčby rezistentní deprese; jejich profil nežádoucích účinků však může být u některých pacientů nepříznivý.