Komentář ke Sk 11,1-18

Podle některých vykladačů je v této pasáži zjevná nadbytečnost.

Od začátku 10. kapitoly je v centru pozornosti Kornéliova epizoda a její důsledky. Pochopili jsme, o co jde! Bůh přijímá pohany bez požadavku, aby se účastnili judaismu.

Není to však jen opakování pro opakování. Pokaždé, když je přijetí pohanů zprostředkováno, vynikne jiný aspekt v závislosti na posluchačích a konkrétní situaci. Konstantní však zůstává to, že každé vyprávění se zaměřuje na Boží iniciativu skrze Ducha a její účinky.

Na tomto prokresleném vyprávění o přijetí pohanů můžeme vidět, že novost, která je výsledkem působení Ducha, má několik stránek a přichází pomalu a postupně. Petr nejprve zažívá vidění od Boha, které převrací kategorie čistého a nečistého, jež utvářely jeho existenci (Sk 10,1-23). Ani ty nejcennější věci nejsou imunní vůči novosti, která je výsledkem vzkříšení. Poté je Petrovo uvědomění verbalizováno v hlásání pohanům. Důsledkem není jen to, že Petr vidí věci jinak; je to ku prospěchu účasti pohanů na Boží spáse (10,23-48). Nejen Petr je změněn, ale mění se i vztah pohanů k Bohu.

Za současnou perikopou je třetí vlna, která pomalu odbourává zeď bránící pohanům v účasti na vodách spasení. Tentokrát se situace týká lidí v Jeruzalémě, vnímaném centru autority prvotní církve. Když Petr přichází do Jeruzaléma, na pohany se ani neptají. Zpochybňují Petrovo jednání: „Tak ty jsi jedl společně s pohany, hmmm?“ ptají se Petra. Obžaloba je jasná. Zajímali se o to, zda Petr jedná jako správný Žid a zachovává si identitu jednoho ze svatých Božích lidí.

Situace je téměř stejně humorná jako tragická. Čtenáři vyprávění se zdá, že starost těch v Jeruzalémě se divoce míjí účinkem. Duch svatý právě zbořil běžná a nezpochybnitelná etnicky a sociálně založená hodnocení člověka a „vůdci“ v Jeruzalémě se obávají, že Petr jedl v domě pohana. Tento příběh staví čtenáře do pozice, kdy si uvědomuje povrchnost obav jeruzalémských. Naznačuje také, že změna nezačíná vždy od domnělého vrcholu, kde by se dala očekávat. Vnímané autority dohánějí Boží dílo.

Cena veřejného sdílení zkušeností
Petrova řeč bývá často klasifikována jako obranná řeč nebo dílo soudní rétoriky. I když formálně tomu tak může být, příběh nás také vybízí k tomu, abychom Petrovu odpověď vnímali spíše jako pastorační než argumentační. Nejsou v ní žádná efektní teologicky zatížená slova. Neargumentuje jimi Písmem. Neargumentuje jejich základní hermeneutickou optikou. Čtvrtý verš říká, že Petr „vysvětloval … krok za krokem“ svou zkušenost s Božím působením mezi pohany. Formálně se možná jedná o soudcovskou rétoriku, ale odvolává se na zkušenost – na svou zkušenost s Bohem a s přijetím Ducha pohany. „Povím vám příběh…“

Ve Skutcích je veřejné sdílení osobních zkušeností s Bohem důležitou součástí trvalého hlásání dobré zprávy. Na jedné straně zkušenost s Bohem přichází netypickou cestou, nepotřebuje potvrzení církevních představitelů. Ačkoli se zdá, že celková pointa Lukášova příběhu ukazuje pozitivní přijetí ze strany lidí v Jeruzalémě, jejich souhlas není nutný, stejně jako nebyl nutný souhlas židovského vedení ve Skutcích 5. Nicméně v tomto příběhu dochází k pokroku Božího díla prostřednictvím Petrova svědectví o jeho zkušenosti. Jeho zkušenost by měla jen omezenou hodnotu, kdyby se o ni nepodělil se zbytkem společenství věřících.

„Přijali“ Boží slovo
Petrova zpráva v tomto úryvku je uvozena výrokem: „Pohané přijali Boží slovo“. Všimněte si také, že zatímco jeruzalémští představitelé se soustředili na Petrovo jednání, Petr upozorňuje na Boží působení mezi pohany. Tváří v tvář jejich obvinění nevysvětluje sám sebe; vysvětluje Boží činnost.

Jak předchozí scéna ve Sk 10, tak současná Petrova řeč zmiňují „přijetí“. Ve Sk 10 Bůh „přijímá“ všechny, kdo se bojí Boha a konají spravedlnost; zde pohané‘ přijímají či „přijímají“ Boží slovo. V obou případech je použit stejný řecký kořen. Nejen to, ale zdá se, že smyslem naší současné perikopy je ukázat také vlastní přijetí nového Božího díla vedoucími. Jak přijetí pohanů, tak přijetí Boží iniciativy vedoucími leží v centru této perikopy. Přijetí však pro obě strany znamená něco trochu jiného. Pohané přijímají Boží logos, jehož výsledkem je jejich účast na společenství spásy. Představitelé přijímají toto poselství také, ale jejich přijetí přichází skrze přijetí pohanů jako spolustolovníků, nikoliv jen skrze mentální souhlas s pravdivostí poselství.

Je to dar
Petr zdůrazňuje, že to, co mají pohané i židovští věřící společné, je dar od Boha. Není hned jasné, co je tímto darem. Může to být Duch svatý; může to být pokání, které vede k životu; může to být spasení. Ačkoli se zdá, že primárním odkazem je působení Ducha, navrhoval bych také všechny výše uvedené možnosti. Darování Ducha svatého, pokání vedoucí k životu a spasení spolu souvisí; přijmout jedno znamená přijmout všechno. Důležitá je opět iniciativa Boha jako dárce daru.

Petrovo svědectví zveřejňuje jeho osobní zkušenost a zkušenost víry druhých. Sdílení zkušenosti v tomto případě proměňuje a vede ke společnému oslavení Boha (11,18). Boží dar pro všechny se ne vždy sdílí nebo sděluje ve vysoce „teologicky korektních“ výrazech. Často nezapadají do zavedených teologických kategorií ani nepřicházejí typickými kanály. Svědčí však o zásadně lidské povaze způsobu, jakým se Bůh prodírá dál. Ve své podstatě není dobrá zpráva univerzalizovanou teologickou pravdou, které je třeba věřit, ale zkušeností s Bohem, která nás vtahuje do společného a sdíleného vyznání a oslavy Boha. „Víte, co Bůh dělá? Dovolte mi, abych vám to řekl…“

.