KONVERZNÍ EKONOM

BY admin
|
„Úkolem novin je utěšovat trpící a trápit pohodlné.“ Poprvé jsem toto rčení slyšel v polovině osmdesátých let, kdy jsem několik let pracoval jako redaktor v novinách San Jose Mercury News. Toto rčení se obvykle objevovalo v situaci, kdy noviny napsaly něco, co urazilo osobu s určitou autoritou a vlivem, například místního politika nebo ředitele podniku, a my jsme cítili potřebu zpevnit páteř. Ale zdálo se mi, že i ve zdech novin je všeobecně známo, že množství poskytované útěchy i útrap je často spíše malé a omezené. A pochmurní a přímočaří lidé jako já se samozřejmě divili, jak do tohoto hesla zapadá skutečné přímé zpravodajství.

Nedávno jsem však narazil na původ tohoto rčení a ukázalo se, že rčení nebylo zamýšleno jako obhajoba novin, ale spíše jako součást ironického a sarkastického komentáře na adresu zpravodajských médií, která příliš zasahují do soukromých záležitostí, předstírají, že jsou znalejší, než jsou, a vystupují jako soudce a porota. Fráze pochází z eseje „Newspaper Publicity“ z roku 1902 od Finleyho Petera Dunnea, který se ve své době proslavil jako „pan Dooley“ – vymyšlená postava, která byla prototypem Everymana mluvícího pravdu k moci, a to těžkopádným a přehnaným irským dialektem. Zde je příslušná pasáž z knihy Postřehy pana Dooleyho (1902):

Noviny sledují většinu z nás od kolébky do hrobu, předtím i potom. Když jsem byl malým chlapcem, který se proháněl po bažinách v Roscommonu, nikdo nevěděl o mé existenci, ani já o jeho. … Dnes se na tu krádež přišlo v novinách. Olověnou trubku vykopal na dvoře jeden z místních, který věděl, že tam je, protože vám ji pomohl zakopat. Ráno vám někdo zaklepe na dveře a vy mu odpovíte v noci. „Ve jménu zákona vás zatýkám,“ řekne muž a chytí vás pod krkem. „Kdo jste, křičíte?“ „Jsem reportér deníku Daily Slooth,“ říká. „Fotříku, dělej si srandu. Odvezou vás v cirkulačním voze do redakce, kde je pro vás připravena smlouva k podpisu; jste souzeni jako porotci, jmenováni šéfredaktorem a v pátek v cínovou hodinu je na vás spáchána osudná past, osudná past na rodinný deník.

Noviny pro nás dělají všechno. Řídí policejní síly a banky, velí milicím, hlídá nemocnice, křtí mladé, oddává hloupé, utěšuje trpící, trápí pohodlné, pohřbívá mrtvé a opéká je. Není nic, k čemu by se neuchýlil, od vysvětlení doktríny transsubstanciace po složení salerátu. Můžete získat jakékoliv informace o svém oblíbeném listu nebo o čemkoliv jiném. Co car pošeptal Imp’rorovi Willumovi, když byli sami. Jak si vyrobit hedvábný klobouk z drátěné matrace, jak vyřešit uhelnou stávku, koho si vzít, jak vycházet s manželkou, když už jste ženatí, čím krmit děti, jakého doktora zavolat, když je nakrmíte podle pokynů, to všechno najdete v novinách.

Říkávalo se, že život člověka je uzavřená kniha. Tak to je, ale jsou to otevřené noviny. Oko tisku se na vás podívá dřív, než si toho začnete všímat. Redaktor si všimne čápa vznášejícího se nad střechou domu 2978 B Ar-rchey Road a článek, který o tom napíše, má v sobě mrknutí. „Přilétá syn a dědic ctihodného Malachiho Hinnissyho,“ píše novinář, ještě než skončíte drinky s doktorem.“

Lidé z médií, kteří opakují heslo o utěšování trpících a trápení pohodlných, by se mohli zamyslet nad ironií, že útok na média znovu slouží jako obhajoba médií.

.