Lékové poškození jater způsobené antibiotiky

Lékové poškození jater (DILI) je důležitou diferenciální diagnózou u pacientů s abnormálními jaterními testy a normálním hepatobiliárním zobrazením. Ze všech známých jaterních onemocnění je diagnóza DILI pravděpodobně jednou z nejobtížněji stanovitelných. Ve všech významných studiích týkajících se DILI jsou nejčastějším typem léků, které byly zaznamenány, antibiotika. Klinický fenotyp různých typů antibiotik spojených s poškozením jater je velmi variabilní. U některých široce používaných antibiotik, jako je amoxicilin-klavulanát, byl prokázán opožděný nástup na poškození jater a nedávno bylo zjištěno, že cefazolin vede k poškození jater 1-3 týdny po expozici jedné infuze. Druhým extrémem je povaha jaterního poškození vyvolaného nitrofurantoinem, které se může objevit po několika letech léčby a vést k akutnímu selhání jater (ALF) nebo autoimunitní reakci. Většina pacientů s poškozením jater v souvislosti s užíváním antibiotik má příznivou prognózu. Pacienti se žloutenkou však mají přibližně 10% riziko úmrtí na selhání jater a/nebo vyžadují transplantaci jater. Ve vzácných případech může hepatoxicita vést k chronickému poškození a syndromu mizejících žlučových cest. Vzhledem k někdy velmi závažným důsledkům nežádoucích jaterních reakcí nelze příliš zdůrazňovat, že indikace různých antibiotik by měla být založena na důkazech a příznaky a známky poškození jater léky by měly vést k okamžitému ukončení léčby.