LGBTQ pride, ano! …jak se daří bisexuálním párům? – Rada pro současné rodiny

Sňatky osob stejného pohlaví jsou zákonem země! Děkujeme #SCOTUS! Přesto akademici i odborníci varují LGBTQ Američany, že rovnost manželství nám nezanechá „post-gay“ společnost. Nový stav naopak vyžaduje, abychom současně uznali souvislost mezi rovností manželství a rostoucím společenským přijetím LGBTQ osob i to, že naši komunitu tvoří lidé, kteří z praktických nebo ideologických důvodů nebudou mít z rovnosti manželství stejný prospěch jako většinová LGBTQ populace.

Kdo jsou takoví lidé? Do jedné skupiny patří bisexuální Američané, kteří se mnohým jeví jako neviditelní, zejména proto, že 84 % z nich žije ve vztahu s osobou opačného pohlaví. Přehled sociálních výzkumů nám ukazuje, proč bychom měli dbát na to, abychom se zabývali problémy bisexuálů v naší společnosti. I když se bisexuální lidé nemusí nutně prezentovat jako queer, sexuální orientace je určujícím znakem blízkých vztahů, v nichž je jedinec bisexuální. Bifobie a stereotypy jsou ústředním problémem vztahů.

Bifobie je přímou příčinou nízkého počtu (28 %) „out“ bisexuálů. Nedávná studie ukazuje, že pochopení respondentů pro výskyt bifobie a monosexismu hraje přímou roli v neochotě bisexuálních lidí přiznat se. Kromě toho se bisexuálně identifikované osoby setkávají se stejným heterosexismem a homofobií, s jakými se potýká zbytek LGBTQ komunity. Na rozdíl od gayů a leseb se bisexuálové kvůli své vnímané schopnosti zamilovat se do osoby opačného pohlaví a zavázat se jí, musí často vyrovnávat s přetrvávajícími nadějemi rodinných příslušníků, že se nakonec přizpůsobí monogamnímu heterosexuálnímu manželství.

Hlavním zdrojem konfliktů ve vztazích, v nichž je jeden z členů bisexuální, je rozpor mezi předpoklady o bisexuálech a rozmanitostí způsobů, jakými se bisexuálové zapojují do vztahů. Heather L. Armstrongová a Elke D. Reissingová uvádějí, že bisexuální stereotypy samy o sobě působí vztahové problémy, které se zhoršují s rostoucí mírou závazku. Mezi běžné problémy patřila žárlivost, soupeření mezi (v mnoha případech imaginárními) potenciálními milenci a rigidní očekávání specifického chování, včetně (ale nejen) monogamie, nemonogamie, sexuální dobrodružnosti a omezené sexuality. Nebylo to chování bisexuálního partnera, které způsobilo některou z těchto poruch, ale spíše to bylo očekávání nestability a spoléhání se na stereotypy ze strany nebisexuálního partnera, které bylo katalyzátorem problémů ve vztahu.

Někteří bisexuálové skutečně naplňují stereotypy. Ale i ty jsou spíše funkcí reakce bisexuálního jedince na bifobii než něčeho inherentně patologického na bisexuální osobě. Ve studii heterosexuálně orientovaných žen, které měly sekundární sexuální vztahy se stejným pohlavím v utajení, výzkumník zjistil, že tak činily, protože měly pocit, že je to jediný způsob, jak sladit své sexuální touhy po stejném pohlaví a závazek k manželství a rodině. Jinými slovy, dopouštěly se tohoto chování v utajení, aby si udržely své dlouhodobé vztahy.

Bisexuální osoby, zejména ty, které měly partnery opačného pohlaví, se výrazně častěji než lesby, gayové a heterosexuální osoby stávaly oběťmi partnerského násilí. Bisexuální ženy měly nejvyšší míru všech forem viktimizace a bisexuální muži měli významně vyšší pravděpodobnost, že zažijí IPV, než homosexuální a heterosexuální muži. Bisexuálové v drtivé většině (78,5 % mužů a 89,5 % žen) zažili toto násilí ve vztahu se smíšeným pohlavím. Kvalitativní studie zkoumala fyzické a psychické IPV vůči bisexuálům a zjistila, že v mnoha případech bylo násilí motivováno bifobií.

I přes zátěž bifobie mají bisexuální lidé stále velký potenciál pro navazování uspokojivých vztahů. Výzkumníci prokázali, jak redukce genderových binarit a heteronormativních očekávání ve vztazích vede k úspěchu. Nová studie o spokojenosti ve vztazích zkoumala 26 párů smíšeného pohlaví, v nichž byl alespoň jeden z partnerů otevřeně bisexuální a žádný z partnerů nebyl v poradně. Polovina těchto párů měla člena, který se věnoval sexu mimo primární vztah. Tyto páry měly převážně spokojené vztahy, a to bez ohledu na „příjem, vzdělání, dobu odhalení, sexuální aktivitu a úroveň komunikace“. Autor poznamenal, že tato zjištění znamenají důležitost „soucitu, oddanosti, lásky a porozumění“ pro uspokojivé vztahy, v nichž je jeden člen bisexuální.

Znovu a znovu výzkum ukazuje, že pokud se bisexuálové necítí stigmatizováni, odsuzováni nebo omezováni svou bisexuální identitou, mají mnohem větší předpoklady pro uspokojivé a stabilní vztahy. Jak se LGBTQ komunita shromažďuje kolem hlavních cílů, bude důležité mít na paměti, že naše práce nebude dokončena, dokud status LGBTQ nezvýší pravděpodobnost negativních výsledků ve veřejném nebo osobním životě kteréhokoli člena naší komunity.

Braxton Jones letos na jaře dokončil bakalářské studium sociologie na Framingham State University, kde působil jako stážista CCF. Na podzim začne studovat postgraduální studium sociologie na University of New Hampshire a působí jako stipendista CCF pro postgraduální výzkum a veřejné záležitosti.