Linking risk factors and outcomes in autism spectrum disorder: is there evidence for resilience?

Abstract

Porucha autistického spektra (zde označovaná jako autismus) je jedním z několika překrývajících se neurovývojových stavů, které mají na různé jedince různý dopad. Tato variabilita je výsledkem dynamických interakcí mezi biologickými a nebiologickými rizikovými faktory, které vedou ke zvyšující se diferenciaci mezi jednotlivci v průběhu času. Ačkoli tato diferenciace pokračuje i v dospělosti, v období kojeneckého věku dochází k rychlému vývoji mozku a chování a objevují se první příznaky a symptomy autismu. Tento přehled se zabývá pokrokem v našem chápání příčinných cest vedoucích k autismu a překrývajícím se neurovývojovým stavům. Výzkum také mapuje trajektorie vývoje mozku a chování u některých rizikových skupin, konkrétně u později narozených sourozenců dětí s autismem a/nebo u kojenců doporučených z důvodu vývojových problémů. Tyto poznatky jsou užitečné pro zlepšení včasné identifikace a stanovení proveditelnosti cílených intervencí pro rizikové skupiny kojenců před vznikem příznaků. Stále však přetrvávají klíčové mezery ve znalostech, jako je například odhalení ochranných faktorů (biologických nebo environmentálních), které mohou zmírnit dopad rizika. Také dynamické mechanismy, které jsou základem souvislostí mezi rizikovými faktory a následky, vyžadují další výzkum. Mezi ně patří procesy odolnosti, které mohou vysvětlit, proč někteří jedinci ohrožení autismem dosahují lepších než očekávaných výsledků. Překlenutí těchto mezer ve znalostech by pomohlo poskytnout nástroje pro včasnou identifikaci a intervenci, které by odrážely dynamické vývojové cesty od rizika k výsledkům.