Může být hněv motivačním faktorem?

S trendem nástupu motivačních psychoanalýz mnozí tuto emoci nepovažují za možný faktor směrem k výkonu. Existuje mnoho typů charakteristik, které vstupují do hry, pokud jde o hněv, protože každý může hněv ztvárnit jiným způsobem. Domnívám se však, že se jedná o 2 kategorie, které mohou pomoci rozčlenění různých charakteristik, jež utvářejí osobnost člověka, a tedy i jednání této emoce.

Lidé, kteří jsou schopni ovládat své emoce, když jsou ve stavu hněvu, a lidé, kteří to nedokážou. Nejdůležitější je způsob, jakým je emoce ovládána. Pokud je hněv kontrolován, nezmizí, je jako kinetická energie, která je využívána bez ohledu na cokoli. Stejně jako kinetická energie je i hněv, který je ovládán, držen člověkem až do bodu prasknutí, kdy se nádoba prostě přelije přes okraj. Ale co takhle místo udržování hněvu až do bodu prasknutí spotřebovat tento hněv jiným způsobem?“

K tomu, abychom si to přiblížili, potřebujeme několik běžných scénářů. Vezměme si například nespravedlnost. Dostali jste nabídku práce, ale i po skvělém pohovoru ji dostal někdo jiný, což ve vás vyvolá stav hněvu, protože jste řekněme kvalifikovanější než onen člověk. Co takhle místo toho, abyste sebe a svou energii spotřebovávali pouze hněvem, spotřebovat tento hněv směrem k energii a motivaci?“

Výzkum provedený v listopadu 2010 Asociací psychologických věd vědců zjistil, že spojení objektu s hněvem ve skutečnosti způsobuje, že lidé tento objekt chtějí – což je druh motivace, který je obvykle spojován s pozitivními emocemi. Pohled na váš život a jeho srovnání s osobou, která by mohla mít ve srovnání s vámi vyšší kvalitu života, by vás rozzlobil k touze po luxusu, který ostatní mají a vy ne. Proto vás to emocionálně motivuje k tomu, abyste usilovali o lepší kvalitu života.

Tato ideologie se skutečně dosti blíží Lockově a Lathamově teorii stanovení cílů (1990). Hněv se musí soustředit na nějaký cíl nebo na určitý záměr. Čím intenzivnější je emoce, tím více by měl být člověk zaměřen na tento konkrétní cíl. Každý může namítnout a namítne, že je obtížné stanovit si chytré cíle, když je pod vlivem silných emocí, nicméně velmi dobře splňuje první 3 z 5 principů, které teorie předkládá.

1. Jaké jsou cíle? Jasnost

2. Výzva

3. Závazek

4. Zpětná vazba

5. Závazky

6. Zpětná vazba. Složitost úkolu

Jak jsme již dříve diskutovali o tom, jak hněv zaměřuje vaši mysl na konkrétní cíl, což je jasnost reprezentovaná touto ideologií. Pod vlivem silných emocí to bude velmi náročné, ale čím silnější emoce, tím větší motivace. Stejně jako odhodlání, které je podle mého názoru velmi dobrou kombinací s hněvem.

Dobrým příkladem mohou být lidé, kteří se věnují různým druhům sportu, kde musí trénovat rozsáhlé hodiny, aby se stali lepšími. Většinou překypují „ovladatelným hněvem“, který vytvářejí jejich kondiční trenéři, aby jim pomohli soustředit se na trénink a také je celkově motivovali.

Omezení

Jediným omezením by bylo, že hněv také vyvolává pesimistický stav mysli. Více lidí má tendenci něco vzdát, pak se spíše rozzlobí, než aby se více motivovali k dalšímu úsilí. To může být způsobeno tím, že k problému přistupujeme se špatným myšlením.

Hněv se kolem nás projevuje častěji, než si myslíme, nicméně různé osobnosti budou projevovat hněv různými emocemi. U člověka nemusíte hněv vidět, protože se může skrývat i pod jinou emocí. Lidé, kteří mají tendenci svůj hněv nejlépe ovládat, jsou toho schopni, protože svůj hněv skrývají nebo lépe řečeno přeměňují v depresi. To ukazuje, jak lze hněv přeměnit na jiný prvek (emoci nebo pozitivní akci).

Jedinečná perspektiva

Velmi zajímavou teorií, která jde adekvátně v perspektivě s tímto, by byla rekalibrační teorie hněvu. Jedná se o výpočetně-evoluční model, který tvrdí, že funkce hněvu spočívá v rekalibraci jedinců, kteří při rozhodování nebo jakémkoli iracionálním jednání nepřikládají dostatečnou váhu blahu rozhněvaného jedince.

Tato teorie se týká spíše nekontrolovatelného hněvu a toho, jak jsou jedinci s takovým hněvem do tohoto stavu mysli odsouzeni. Pokud má člověk negativní názor na zájem jedince, způsobí to spouštěč v rámci stavu mysli a je to pak jen složitá rovnice toho, jak důležitý je konkrétní předmět, kterého se negativní názor dotýká, nad váhou nastavenou na hněv jedince, aby se spustilo násilné nebo agresivní jednání. Tato akce je spuštěna tak, že v budoucnu bude protivný jedinec považovat zájem rozzlobené osoby za hodnotnější.

Způsob, jakým je tato teorie realizována pomocí ideologie, spočívá v zadržení váhy vytvořené v rámci stavu mysli, aby později byla použita k motivaci, která má představovat nejen lepší stav mysli vůči utlačující straně, ale také nepřímo pomstít negativní názor jedince. Většina perspektiv by se týkala hádek, které končí agresí, ale jak jsem hovořil ve svém předchozím článku, z takových není žádný zisk, nicméně jedinci s nekontrolovatelným hněvem to nemusí vidět.

Spouštěč, který vyvolává masový efekt hněvu, může být určen něčím, co se dříve stalo v životě jedince a zanechalo duševní jizvu. Vzhledem k tomu, že k takovému jednání může dojít, pak by jedinci byli schopni zažít vysokou úroveň dlouhodobé motivace způsobené něčím, co se stalo v jejich životě?“

Být duševně zraněn může někoho ovlivnit, aby se povznesl nad situaci nebo nad utlačující stranu, aby se nejen uzdravil z takové duševní jizvy nebo bolesti duše, ale také, aby ukázal sám sobě, že jako jedinec může udělat mnohem víc do té míry, že motivace pochází z vnitřního já. Vždy se snažte udržet si stabilní stav mysli a zůstat motivovaní.